Klechtávecký rybník

Období, kdy vznikl tento rybník, který se nachází na jihovýchodních svazích „Velké Doroty“ pramenícím Rohoznickém (Klechtáveckém) potoce, nám zůstává neznámé. Určitě neexistoval ještě v roce 1372, kdy náležela obec Rohoznice k opatovickému benediktinskému klášteru, ani roku 1436, kdy ji s poplužním dvorem zastavil císař Zikmund Lucemburský Diviši Bořkovi z Miletínka. Z tohoto můžeme dovodit, že na jeho vzniku měli stejně jako u jiných rybníků na pardubickém panství zásluhu Pernštejnové. Dalšími nepřímými důkazy o tom, kdy tato vodní plocha vznikla, můžou být urbáře z let 1506 a 1521, přičemž v prvně zmíněném není o Rohoznici ani rybníku zmínka. V tom druhém je již uvedeno obojí, přičemž sám rybník některé pozemky pravidelně zaplavoval. To zase prokazují zápisy v Registře rybničné na panství Kunětickohorském, Pardubickém a Novobydžovském z let 1494-1520, v níž jsou zaznamenány náhrady poddaným za škody, které jim způsobovaly panské rybníky.

Nedá se však vyloučit ani to, že původní rybník sloužil jako ochrana nedalekého tvrziště, jež se nachází při horním konci rybníka a bývalo zemanským sídlem. Roku 1480 měl Rohoznici i se tvrzí v zástavě Mikuláš Otec z Chrastu a po roce 1491 držel ves Vilém z Pernštejna. Tomuto místu se říká lidově „Hrady“, případně „Na Kotli“, protože podle pověsti se tu má ukrývat velký kotel peněz. Díky této legendě se zde v průběhu staletí vystřídala řada hledačů. Jediné, co se tu našlo, byly kolem roku 1900 kameny, cihly, silný řetěz a další předměty. Zmínku o tvrzišti nalezneme například ve Františkem K. Rosůlkem redigované knize „Pardubicko, Holicko, Přeloučsko. Díl III. Místopis“ z roku 1909, kde se píše: „Západně od Rohoznice nad rybníkem Starým v lesích dříve panských Pardubických, nyní majiteli Dobřenic, Karlu Weinrichovi náležejících, vypíná se na lesnatém chlumku dotčeného pána červená věž letohrádku s cimbuřím a opodál ní v stínu hustého stromov skrývá se tvrziště »na Kotli«, neb »hrady« nazývané, náležející ještě do katastru Rohoznického. Místo samo jest vyvýšenina jen skrovné velikosti, příkopy a náspy obehnaná a že tu nalezeny ještě před nedávnem některé věci (silný řetěz, kameny, cihly a j.) možno s jistotou tvrditi, že tu tvrz stávala, bohužel o ní a původních držitelích ničeho nevíme. Dle pověsti lidu jest prý v útrobách toho tvrziště skryt kotel s penězi. (Viz odd. Pověsti.) Od tvrziště jihovýchodně v hustém lese v tak nazvaných Klektánkách prýští se více pramenů z bahnišť, které tu šumí a bublají. Okolo r. 1856 zřídil tu jakýsi polesný lázeň, která však časem zanikla. Později tu vystavěn sloup s obrazem Bohorodičky. Voda zdejší prý čistí zrak.“ Někteří autoři však dnes tvrdí, že se tvrz mohla ve skutečnosti nacházet v místech dnešního rybníka.

Název rybníka se v průběhu staletí několikrát měnil. Býval nazýván jako „Starý rohozenský“ a v urbáři z roku 1563 nesl pojmenování „Klektačka“, které obdržel od nedalekého bažinatého místa zvaného od nepaměti jako „Klechtánek“ či „Klechtánky“. Podle urbáře z roku 1680 měl les nad rybníkem „Klektavou“ 152 provazců. Zde v roce 1856 zřídil tehdejší polesný lázeň, přičemž místo bylo nazýváno ještě jako „Kloktánky“, protože několik zde se sbíhajících pramenů vždy hlučně šumělo, bublalo a kloktalo. O zdejší vodě se tvrdilo, že má zázračnou moc a kdo si v ní omočí oči, zlepší se mu výrazně zrak. Na památku toho tu byl vztyčen sloup s obrazem Panny Marie. Jedny prameny hovoří o tom, že se jednalo o vyobrazení, které bylo uloženo v prosklené skříňce, druhé zdroje podávají informaci, že šlo o pouhý obraz, jenž byl nejprve na stromě a později na sloupě zavěšen.

Během třicetileté války rybník zarostl a péče o něj byla obnovena až o několik let později, co byl tento konflikt ukončen. Problémem byl nedostatek zdejších poddaných. Nebylo těch, kteří by robotovali na panských polích nebo v lesích, natož v rybničním hospodářství. I tak koncem 17. století nebyl jediným rohoznickým rybníkem. U obce se nacházely další tři – „Návesník“ (zanikl v 50. letech 19. století), „Malovosičský“ (též zvaný jako „Mokrý“, za vsí při cestě k Osičkám, nalitý byl až do roku 1830) a „Hluboký“ (při cestě do Dolan, zanikl v 50. letech 19. století), i když posledně jmenovaný již náležel do katastru Dolan. Na mapě Jiřího Matouše Vischera z roku 1688 byly tyto rybníky navíc očíslovány, takže tehdy tu existovaly tyto vodní plochy: „Klektava“ č. 59, „Rohoznický“ č. 187, „Hluboký“ č. 67 a „Vosický“ č. 188. Ty byly zmíněny rovněž v rámci josefinského katastru, přičemž okolí dnešního Klechtáveckého rybníka bylo nazýváno placem Klechtáneckým, kde se vedle rybníka nacházel obecní a panský les, jenž byl rozdělen mezi vlastníky pardubického komorního panství a dobřenického panství. Tehdy měl „Starý rybník rohoznický“, též zvaný jako „Klektava“, výměru 4 358 sáhů a 2 jitra 1 158 sáhů pole u něj. Kvůli umístění a velikosti však tomuto rybníku nehrozilo jeho zrušení a vysušení, jak se tomu stalo s jinými vodními plochami počátkem 19. století, i když na nějaký čas z map zmizel. Příkladem budiž I. vojenské mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c112), naopak v tom II. z let 1836-1852 již byl v plné kráse zanesen (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=2vm&map_region=ce&map_list=O_8_VIII). Pozemky po něm by totiž nešly využívat zemědělsky a nemohly být ani zastavěny. A zvětšení zdejších hlubokých lesů o jeho místo by mnoho zisku nepřineslo, proto tu rybník existoval i během pořizování stabilního katastru v roce 1839. Tehdy byl nazýván jako „Starý Rohoznický“ (v indikační skice zapsán jako „Stary Rohozdnic“) a přilehlý panský les byl pojmenován „Klestanecký“. Že nebyl zrušen ani později dokazuje například vojenská mapa z roku 1853. Stejně tak se rybníku vyhnuly meliorační práce z let 1903-1904 a 1922-1923, jež však změnily krajinu pod ním, a to včetně z něj vytékajícího Rohoznického potoka, který byl navíc v roce 1975 zatruben.

Na závěr dodejme, že od počátku se jednalo o rybník chovný, který patřil nejprve majitelům pardubického a posléze dobřenického panství. Jeho plocha dosahuje v maximu 1,9 ha, v normálním stavu kolem 1,5 ha. Výška normální hladiny je udržována 0,8 m pod korunou hráze, takže maximální retenční objem je kolem 12 000 m3. V současnosti je jeho majitelem Rodrigo Katschner, jemuž patří i nedaleký zchátralý lovecký zámeček z roku 1880. Oboje bylo v roce 1948 znárodněno Karle Navrátilové, roz. Löwensteinová, a navráceno roku 1993 v rámci restitučního zákona Karle Katschnerové, jež zemřela v roce 2018.