Lanškroun – kostel sv. Anny

Jednou z nejzajímavějších historických památek města Lanškroun je bezesporu - původně hřbitovní - kostel sv. Anny. Tato pozoruhodná barokní stavba, nacházející se téměř na okraji desetitisícového města v podhůří Orlických hor, bývá mnohdy – a určitě zcela neoprávněně – návštěvníky Lanškrouna opomíjena. Zřejmě je to dáno polohou stavby, protože turistu dostatečně vyčerpá již prohlídka historického centra města s renesanční radnicí, děkanským kostelem a zámkem, ve kterém sídlí muzeum. A ti, kteří se ke kostelu sv. Anny přesto vydají, skončí často v historickém hostinci Krčma, který stojí zákeřně při cestě a své oběti pak drží jako nově zakoupená mucholapka.

Barokní kostel sv. Anny leží - stejně jako celé město, založené ve II. polovině 13. století coby pozdější centrum rozsáhlého lanškrounsko-lanšperského panství – nedaleko zemské hranice Čech a Moravy. Z dlouhé a zajímavé historie města nás bude zajímat v této chvíli jen období, kdy město získali Liechtenštejnové. Stalo se tak roku 1622. kostel sv. Anny je postaven o něco později, konkrétně v letech 1700-1705, a to z odkazu zemřelého lanškrounského děkana Václava Františka Zimpricha a za finanční podpory knížete Lichtenšteina.

Za autora projektu je všeobecně považován barokní stavitel Giovanni Pietro Tencalla. Tento architekt italsko-švýcarského původu působil na Moravě ve službách olomouckého biskupství, ale s výsledky jeho práce se můžeme setkat například také ve Vídni. Samotnou stavbu kostela sv. Anny však zřejmě realizoval některý z mistrů Antonia Sally nebo Domenica Martinelliho, který současně pracoval na vytvoření gigantického liechtensteinského Nového zámku na kopci nad nedalekými Rudolticemi.

Při kostele byl také ihned založen nový hřbitov. Jeho pozůstatky mohou být pro mnohé návštěvníky tohoto místa pozoruhodnější, než stavba samotného kostela. Hřbitov totiž sloužil – až do roku 1848 - převážně k pohřbívání zámožných a významných občanů města. Zachovalo se zde mnoho původních náhrobních pomníků ojedinělé sochařské kvality. Náhrobky, různé sochy a sousoší, ale například i městské domovní portály, pocházejí zejména z dílny sochaře a kameníka Christiana Hahna, který se do Lanškrouna přistěhoval od německého Hanoveru.

Hřbitovní kostel sv. Anny nepatřil nikdy k „bohatým“ církevním stavbám, a tak se nelze divit, že jeho první celková renovace proběhla až v roce 1841 díky financím knížete Aloise z Lichtenštejna. Hřbitov u kostela sv. Anny byl definitivně zrušen až roku 1893 (nebo 1903 ?). Interiér kostela je téměř bez mobiliáře (většina je restaurována, ale dnes již může být situace – samozřejmě – jiná), nachází se zde pouze hlavní oltář a malé varhany s ručním plněním měchů z konce 17. století. Kostel bývá v současnosti využíván i jako výstavní síň.

Závěrem bych rád přiblížil – původně augustiniánský - chrám sv. Anny a jeho pozoruhodnosti – včetně hřbitovního areálu – trošku blíže. Jedná se o kamennou budovu se sálovou lodí uzavřenou trojbokým presbytářem, přičemž stavební materiál pochází z lomu u nedalekých Albrechtic. K východnímu konci lodi přiléhají přístavky s emporou v patře, na západní straně se nachází dřevěná kruchta. Nad pilíři hřbitovní brány vidíme sochy Panny Marie a sv. Jana, nad obloukem kamenný krucifix s klečící postavou Máří Magdaleny.

Kostel je orientován oltářem k východu a jeho loď je členěna pilastry do třech polí, přičemž jednotlivá pole jsou zaklenuta valeně s výsečemi. Lichoběžníkový presbytář je zaklenut polovicí klášterní klenby s velikými výsečemi. Hlavice pilastrů jsou nedokončené, okna jsou půlkruhová. Exteriér stavby je členěn pilastry s toskánskými hlavicemi. V průčelí stavby můžeme vidět čtyři pilastry nesoucí kladí a nad ním nízký trojúhelníkový štít. Hlavní portál je opatřen kamennou obrubou s kapkami a svorníkem a zdoben vlysem s květy a hlavami andílků. Římsa je ozdobena šikmo vztyčenými římsovými úseky s koulemi a kartuší s nápisem ve švabachu: Heilige Anna! bitte für uns. Nad portálem je nika s mušlí, ve které se nachází socha sv. Anny se dvěma dětmi na rukou. V postranních polích vidíme sochy sv. Josefa a Jáchyma. Do jižního přístavku s emporou vede vchod s letopočtem dokončení stavby, tedy 1705.

Na hlavním oltáři můžeme vidět čtyřboký tubernákl s volutovými pilastry. Po stranách sedí andílkové z I. poloviny 18. století. Ve středu oltáře se nachází kaplička s dřevěným a zlaceným sousoším sv. Anny Samotřetí. Dále zde najdeme sochy sv. Zachariáše, Jana Křtitele a dvou starců. Nad nimi sedí postava Boha Otce se zeměkoulí, žezlem a dvěma anděli. Dolní postavy jsou bílé (s pozlacenými ozdobami), horní ve zlacených rouchách. Sochy pocházejí z roku 1761. Měly by zde být k vidění také postranní oltář se sochami sv. Blažeje a sv. Františka Xaverského nebo obraz Krista s rouškou kolem boků a v červeném plášti z I. poloviny 19. století.

Do hřbitovního areálu vede brána se segmentovým nadpražím. Na předsunutých pilířích – jak již bylo uvedeno výše – vidíme sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty, nad obloukem je kříž s a Máří Magdalenu. Z hřbitovní strany najdeme vedle portálu vstupní brány sochy Panny Marie Bolestné s plačícím andílkem z roku 1719 a sv. Antonína Paduánského s Ježíškem na knize, pocházejícího z roku 1717. A – jak již bylo také zmíněno – velmi cenným artiklem jsou také náhrobní pískovcové desky, zdobené rokajovými, empírovými a biedermaierovskými prvky, včetně malého odděleného hřbitůvku Erxlebenovy rodiny s hrobkou z I. poloviny 19. století. Ke kostelu sv. Anny byly také přeneseny náhrobky se zajímavou výzdobou, pocházející ze zrušeného hřbitova u kostela sv. Máří Magdalény.

Poslední celkovou rekonstrukcí prošel kostel sv. Anny s hřbitovním areálem v letech 1998–2000. Procházka po areálu bývalého hřbitova je fascinující nejen atmosférou místa, ale i pozoruhodnodtí přítomných funerálních uměleckých artefaktů.