Lázně Luhačovice a prameny

Někoho lákají svým zajímavým zvukem, jiného zvláštní barvou usazenin, ale většina lidí obdivuje jejich neobvyklou slanou chuť. V okolí Luhačovic vyvěrají minerální prameny, kterým se dříve říkalo Slanica či Luhačovická voda, patrně od nepaměti.

 

První z pramenů se cíleně začaly zachycovat v druhé polovině 17. století a v následujícím období se v tom pokračovalo. V současnosti lze objevit v Luhačovicích 17 minerálních pramenů, přičemž jeden z nich je pramen sirný, ostatní jsou kyselky. 

 

Velké zásluhy na objevení pramenů má šlechtický rod Serényiů. Například hrabě Ondřej Serényi nechal prostřednictvím brněnského fyzika a doktora medicíny Jana Hertoda z Todtenfeldu prostudoval léčivé účinky zdejších minerálních vod. Na základě výsledků dal hrabě upravit první pramen (dnešní Amandka), po němž následoval Hlavní pramen (od roku 1792 Vincentka). 

 

O něco později, roku 1772, se o zvýšení popularity zdejších pramenů postaral prof. dr. a. Haslinger z Vídně, který poslal lahve s vodou k analýze. Dobrá zpráva to nebyla asi pro obyvatele rakouského městečka Selter, jejichž voda náležela k nejrozšířenější minerálním vodám v celé rakouské monarchii. Následovala další rozsáhlá zkoumání a podrobná hodnocení.

 

V první polovině 19. století se rozhodl hrabě Jan Serényi  nechat  upravit další prameny a v této činnosti se pokračovalo i v letech následujících. Dnes je zde přístupno z kašny sedm minerálních pramenů. Aloiska (dříve Luisin pramen, Lesní pramen nebo Pramen v hoře) se řadí mezi nejstarší minerální prameny. Vyvěrá v parku nad Bílou čtvrtí o něco výše než ostatní prameny. Vody se užívá k pitné léčbě, především při onemocnění zažívacích orgánů, ale i k inhalacím. Má zvýšený obsah jodu, železa, kyseliny borité a některých stopových prvků.

 

Ottovka vyvěrá na pravém břehu Horní Olšavy na úpatí svahu Malé Kamenné o 10 metrů výše než ostatní prameny a patří mezi nejlidovější luhačovické prameny. V roce 1929 byl nedaleko jejího skutečného vývěru postaven kruhový pavilon, který navrhl architekt Skřivánek. Ottovka má zvýšený obsah jodu, železa, kyseliny borité a některých stopových prvků.

 

Pramen Dr. Šťastného vyvěrá v blízkosti Lázeňského divadla a je to údajně nejzajímavější luhačovický pramen. Název dostal na počest luhačovického rodáka, umučeného za II. světové války. Voda, která má zvýšený obsah kyseliny borité, fluoru, jodu, lithia a barya, má nejvýraznější chuť.

 

Pramen Sv. Josefa vyvěrá v blízkosti kostela Svaté Rodiny a v roce 1994 byl původně proveden jako zkušební vrt do hloubky 500 metrů. Objevily se však nějaké komplikace a tak vše bylo dokončeno až v roce 2000, kdy byl pramen s nízkou mineralizací otevřen pro veřejnost a doplněn kašnou Marka Trizuljaka.

 

Pramen s názvem Nový Jubilejní, který se nachází mezi Společenským domem a vilou Alpská růže, byl navrtán již v roce 1988, ale pro veřejnost ho zpřístupnili v roce 2013. Otevřený pavilon je komponován do kruhu, jemuž dominuje výrazná čtrnáctimetrová lavice s opěradlem. Vodní prvek, nacházející se uprostřed, je proveden ve tvaru krystalu soli, přičemž horní část kvádru je tvořena skleněnou nádobou, pod níž se rozstřikuje voda. Na stranách kvádru jsou vyobrazeny stylizované květinové motivy, konkrétně květy bedrníku, které jsou jedním ze základních motivů architekta Dušana Jurkoviče. Původně se tento pramen jmenoval Luční.

 

Další pramen nese název Viola a nachází se v lese nad pramenem Ottovka. Navrtán byl v prosinci 2010, tudíž se jedná o nejmladší zdroj v Luhačovicích. Spouští se kohoutkem a chutná celkem dobře. Nad pramenem je postaven altán a začíná tady křížová cesta.

 

Nejstarší luhačovický pramen Amandka již nad povrch nevyvěrá. Lze ho však spatřit na lázeňském náměstí, uprostřed Velké kolonády. Pramen byl poprvé upravován někdy v letech 1669 - 1680. Říkalo se mu různě, pro jeho slanou chuť „Slaný“ nebo pro hlasité bublání „Bublavý“. V roce 1792 byl nově upraven a dostal současný název.

 

Pramen Elektra 1 vyvěrá poblíž kulturního domu Elektra. Původně vytékal volně do řeky Horní Olšavy. Dnešní stav pochází z let 1938 - 1939. Pro. Elektra má zvýšený obsah kyseliny borité, jodu i lithia a pro vysoký obsah nerostů se vody užívalo také k výrobě zřídelní soli. Pramen Elektra 2 se nachází těsně vedle Elektry 1. Vrt byl proveden v roce 1976 a má charakter pozorovaného zdroje stejně jako pramen Bystrica navrtaný v roce 1972 v ulici Dr. Veselého poblíž stejnojmenného lázeňského domu. Prameny Nová Čítárna a Nová Janovka byly navrtány v roce 1987 a jejich voda je v současnosti odváděna do vodojemu minerálních vod ke zvýšení kapacity koupelových směsí pro podávání uhličitých koupelí. Pramen Vladimír byl zachycen v roce 1988 a nachází se v ulici Nábřeží na levé straně řeky Horní Olšavy. Používá se především k uhličitým koupelím. Nejmladším luhačovickým pramenem je Jaroslava, která se nachází v areálu léčebny Miramare II, kde tuto silně mineralizovaná kyselka používají pro koupele při onemocnění pohybových orgánů a pro uhličité koupele. Jedním z nejvydatnějších luhačovických pramenů je Sirný pramen, který navíc jako jediný nemá vlastnosti uhličitých kyselek. Tato nemineralizovaná voda obsahující sirovodík vyvěrá na levém břehu Horní Olšavy mezi lázeňskými garážemi a opuštěným lomem. V současnosti je sveden do sirných lázní, kde se užívá k sirným koupelím. Při vstupu do slatinných lázní ho lze také ochutnat. Pramen s názvem Vincentka 2 se nachází před východní stranou Jurkovičova domu směrem ke Kruhové fontáně. Jedná se ale jenom o připravený vrt, který se zatím nevyužívá. 

 

A nakonec se zmíním o to nejznámějším prameni, kterým je bezesporu Vincentka, ojedinělá přírodní, silně mineralizovaná, jódová, uhličitá minerální voda. První písemná zmínka o existenci luhačovického zázraku pochází z roku 1669. Dnes se kromě pitné kůry přímo v Luhačovicích plní také do lahví, užívá se ve formě nosního spreje, jako sirup, pastilky či zubní pasta.

 

 

Další má povídání o některých navštívených místech a cestách se nacházejí na mém blogu: http://bubinga.blog.cz/ a také na stránkách iDNES: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/