Lisabon - město umění i sportu aneb vše, co jste o něm potřebovali vědět 2

Město Lisabon zaujímá rozlohu asi 85 km2 a mnoho lidí ho zná zejména díky fotbalovému klubu Benfica a Boschovu obrazu v tamním muzeu Antiga. Tvoří jej 24 okrsků neboli civilních farností (freguesias). Do roku 2012 jich přitom bylo více než padesát. Stejně se však nadále používají spíše historické názvy čtvrtí, zejména v turisticky atraktivních místech, kde se také nacházejí hlavní památky (např. Baixa, Alfama, Chiado nebo Bairro Alto). Základ Lisabonu tak tvoří historické centrum, které obklopuje tzv. Velký Lisabon (Grande Lisboa, správně Lisabonská metropolitní oblast), což je ve skutečnosti několik samostatných měst a obcí, např. Amadora, Almada, Seixal, Loures nebo Barreiro. Město má subtropické (středomořské) podnebí a v nejchladnějším měsíci, tj. lednu, se zde průměrné denní teploty pohybují v rozmezí od 11 do 18 °C (autor článku byl v Lisabonu v říjnu a bylo tam většinou od 14 do 17 °C). Naopak v tom nejteplejším - srpnu – zde je přijatelných 26 až 33 °C.

Na počátku 14. století měl Lisabon přibližně 35 tisíc obyvatel a tento počet se během dvou století zdvojnásobil. Za další dvě století už zde žilo přes 200 tisíc duší. Dnes má samotné město přes 550 tisíc obyvatel, ale tzv. Lisabonská metropolní oblast se pyšní téměř třemi miliony. Součástí města je také lisabonský přístav, jeden z největších a nejdůležitějších přístavů v celé Evropě a sídli zde i největší portugalská banka (Caixa Geral de Depósitos). Nikoho jistě nepřekvapí, že Lisabonská oblast je nejbohatším a nejrychleji se rozvíjejícím regionem Portugalska. Koneckonců zde najdeme rovněž hlavní výrobce moderních technologií, automobilku, burzu i sídla všech hlavních masových médií. Nechybí ani rafinerie, textilní továrny, loděnice a odvětví související s rybolovem. Návštěvníky města i jeho obyvatele potěší nové letiště, rozšíření tras metra, rychlostní mezinárodní vlaky TGV, velké množství cyklostezek a v nejhorším případě také moderní centrální nemocnice.

Samostatnou kapitolou jsou tramvaje a vlaky, představující historii i budoucnost. Tramvaje jsou tradicí veřejné Dopravy v Lisabonu a poprvé se zde objevily již v 19. století, kdy sem byly dovezeny z USA. Také se jim pak říkalo Americanos a ty nejstarší můžeme i dnes vidět v muzeu MHD (Museo da Carris). Ale i na slavné historické lince č. 15 stále jezdí – pochopitelně „vytuněné“ - žluté vozy, pocházející z počátku 20. století. Díky své velikosti jsou při výjezdech do strmých kopců a při pohybu v úzkých uličkách centra města dopravním prostředkem zcela nenahraditelným. Součástí MHD jsou také příměstské vlaky, spojující hlavní město Portugalska např. s Cascais, Sintrou nebo Setúbalem. Pozoruhodná jsou místní nádraží, např. Rossio. A takové Gare do Oriente je skutečným a nezpochybnitelným architektonickým skvostem.

S dopravou ve městě i zajímavou architekturou také úzce souvisí dálniční síť a dva lisabonské mosty. Tím prvním je červený Most 25. dubna (Ponte 25 se Abril) z roku 1966. Někdejší Ponte Salazar byl v té době nejdelším visutým mostem Evropy. Je dvojúrovňový (silnice a železnice) a svou podobou je mírně zmenšenou verzí slavného mostu Gloden Gate v americkém San Franciscu. Na jeho jižním konci si můžeme prohlédnout monumentální sochu Krista Krále (Cristo-Rei), která nás pro změnu na chvíli přenese do brazilského Ria. Tím druhým mostem je pak úchvatný Ponte Vasco da Gama, který byl slavnostně otevřen v květnu 1998 a se svými více než 17 kilometry délky je nejdelším mostem v Evropě.

O Lisabonu se říká, že je městem s duší umělce. A nejen s uměním, ale rovněž se vzděláním a sportovními aktivitami se zde setkáme na každém kroku. V hlavním městě Portugalska se nachází množství soukromých i veřejných škol. Z těch vysokých je nutno jmenovat alespoň státní Lisabonskou univerzitu, Technickou univerzitu, Lisabonskou Novou univerzitu nebo Lisabonský polytechnický institut. Soukromé školství zastupují hlavně Katolická univerzita, Univerzita Lusófona a Univerzita Autonoma. O nejzajímavějších lisabonských památkách si můžeme přečíst v samostatném článku (viz.: https://www.turistika.cz/mista/lisabon-nejvyznamnejsi-pamatky-lisboa-importantes-monumentos), ale v každém případě jich zde je dost a dost. V seznamu organizace UNESCO najdeme dvě památky ze čtvrti Betlém; Belénskou věž a klášter řádu sv. Jeronýma. Zastoupena je architektura ve slohu románském, gotickém, manuelistickém, barokním, moderním i postmoderním. V blízkosti památek se nacházejí zajímavá náměstí, ulice, uličky i celé čtvrti.

V Lisabonu můžeme navštívit také neuvěřitelné množství pozoruhodných muzeí. Jen jejich výčet zabere pěkných pár řádků. Prim zřejmě hrají Muzeum starých umění neboli Antiga (Museu Nacional de Arte Antiga), muzeum národního fenoménu modrobílých kachliček (Museu Nacional dos Azulejos) a Muzeum starého i moderního umění, zkráceně nazývané Gulbenkian (Museu Calouste Gulbenkian). Tuto silnou trojku doplňují např. Národní muzeum oděvů a módy, Muzeum moderního umění v Belému, Museum elektřiny, Národní muzeum kočárů (Museu Nacional dos Coches) s největší sbírku královských kočárů na světě, Lékárnické muzeum, Národní přírodopisné muzeum, Muzeum Orientu, Muzeum Římského divadla, Námořní muzeum nebo Lisabonské městské muzeum. Spíše jen místní dokážou ocenit muzeum lisabonského rodáka sv. Antonína Paduánského. Muzea pak doplňují další kulturní instituce a stánky Thálie, např. Opera, Národní divadlo (Teatro Nacional de Sao Carlos), Kulturní centrum v Belému, Divadlo královny Marie II: na náměstí Rossio nebo Divadlo Camoes. A to zdaleka není všechno.

Město je multi opravdu ve všem. Betonové bloky střídají rozlehlé parky a zahrady, včetně těch zimních. Každoročně se zde koná festival filmů s Lesbian & Gay tematikou i Mezinárodní festival dokumentárních filmů. Festival varhanní hudby střídá Festival horrorových filmů. Lisabon je vůbec městem festivalů. Pravidelně se zde setkávají rovněž příznivci kouzelníků, animovaných filmů, knih, ryb, módy, fotografií, nezávislého filmu, designu nebo jazzové hudby. Nechybí pochopitelně ani velké mezinárodní akce zaměřené na rock a pop. A zřejmě proto, že zde sídlí Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogové závislosti – významná to agentura EU – nabízí se ve městě drogy opravdu na každém kroku.

Na závěr ještě pár řádků se sportovní tématikou. Největším fenoménem je zde, pochopitelně fotbal. Vládne tým orlů ze stadionu Estádio da Luz, tedy veleslavná červenobílá Benfica. Té na paty šlape zelenobílý Sporting se svým Estádio José Alvalade. Na stadiony těchto dvou týmů se vejde dohromady 115 tisíc fanoušků a ti se už mohli radovat z více než 50 titulů (Benfica jich získala asi trojnásobně víc než Sporting). Jedním titulem se může pyšnit i tým ze čtvrti Belém, tedy Belenenses. Z mezinárodních fotbalových klání se nejvíce vzpomíná na fotbalové ME 2004 (jsme přece jenom v malé Brazílii), kde český tým zanechal vynikající dojem, získal bronzové medaile, a Milan Baroš se stal nejlepším střelcem turnaje.

Lisabon však hostil také mnohá významná sportovní klání z oblastí mimo fotbalovou kategorii. Z akcí 21. století musíme zmínit alespoň světový šampionát házenkářů nebo evropský judistů. Tři roky po sobě byl také Lisabon místem startu slavné Rallye Dakar. A které že sporty zde mají vedle fotbalu své místo na slunci? Určitě minimálně také fotbal sálový, basketbal, házená, rugby, atletika (hlavně půlmaraton), plachtění a horská kola. A samozřejmě i zde každoročně narůstá popularita umělým krtkem děrovaného trávníku, tedy pohybu po golfovém hřišti.