Loading...
Na rozdíl od největší české řeky (Vltavy) je ta největší moravská řeka, tedy Morava prosta větších vodohospodářských staveb. Tedy přehrad. Ty suplují po celém toku různě roztroušené jezy, ačkoliv hlavně na dolním toku už některé z těchto jezů dosahují slušných rozměrů a v těch případech by se skoro o přehradách i dalo uvažovat (namátkou Spytihněv nebo Hodonín).
Protože ale řeka je poměrně slušným zdrojem energie, v různých místech se k využití této síly stavělo celkem dosti jezů, které část vody odebíraly k různým zařízením.
Poměrně výraznou stavbou tohoto druhu je i jez na říčním kilometru 262,1. Řeky se neměří od začátku (tedy pramene), ale od konce, v našem případě od soutoku s Dunajem.
Jde o poměrně vysoký betonový jez s kamennými prvky. Výška přepadu je (dle stavu vody) 2,9-3,3m. Šířka hlavního stupně je cca 24 m. Na pravé straně jezu je v hlavním toku pomocná propust, šikmo od ní je hlavní propust, která reguluje průtok do kanálu, který přivádí vedu do litovelské elektrárny. Poměrně komplikovaná situace tu nastává pro vodáky, zdali pokračovat hlavním tokem. Zhruba 20 m pod jezem je menší stupeň, pak teče Morava volně severně od městského centra Litovle, ovšem je potřeba počítat s omezeným průtokem, hlavně v sušších měsících. Vodácké průvodce radí pokračovat do kanálu (lodě se musí tak jako tak přenášet), přenést loď je samozřejmě nutné i u elektrárny a pak pokračovat tzv. Dušní Moravou k hlavnímu toku. Z elektrárenského náhonu mj. odbočuje malý náhon k bývalému mlýnu a Šerhovní uličce. Je to ten kanál, který protéká i pod náměstím Přemysla Otakara a je k němu možnou sestoupit po schodech, kde se mu říká Nečíz. Tento kanál dál napájí i oba litovelské rybníky.