Luhačovice – Jarča, Eva a Draža

Hned na začátku tohoto článku musí jeho autor zklamat všechny nadšené sběratele pikantních bulvárních příběhů, protože Jarča, Eva a Draža nejsou půvabné slečny, se kterými by korzoval po lázeňské kolonádě a léčivých pramenů s nimi - v touze po pevném zdraví - dychtivě upíjel, ale „obyčejné“ domy. Tedy přesněji řečeno jedinečné předválečné vily, které se ovšem svým půvabem mnohé – i podstatně mladší - slečně dodnes vyrovnají. Možná také proto, že je obestírá mlha zapomnění a halí rouška tajemství … což koneckonců ženám většinou na přitažlivosti jen a jen přidá. Faktem ovšem zůstává, že přímo v Luhačovicích se o těchto vilách nedá zjistit v podstatě vůbec nic. Mlčí o nich rovněž kniha „Slavné vily Zlínského kraje“, což je, pochopitelně, škoda. Takže tento článek snad přináší alespoň velmi malou nápravu.

Na všech třech těchto vilách, nacházejících se na okraji luhačovické Bílé čtvrti můžeme pozorovat poměrně jednoznačné společné znaky stavebního rukopisu jednoho architekta. A tím byl Viktor Jandásek, významný a známý zlínský architekt a stavitel období mezi oběma světovými válkami, jehož stopy můžeme vysledovat převážně na Zlínsku a na Přerovsku.

V Luhačovicích je autorem tří vedle sebe stojících vil s dívčími jmény (Jarča, Eva a Draža), které najdeme v těsné blízkosti zdejší.lázeňské plovárny, na „nároží“, tvořeném ulicemi Solné a Bílá čtvrť. Všechny tyto vily jsou postaveny v Jandáskově oblíbeném stylu, který bývá nejčastěji označován jako poetický funkcionalismus. A i když mají stejný autorský rukopis, přesto se od sebe výrazně odlišují. Zvláštní kombinace souladu a kontrastu …

Viktor Jandásek se dožil pouhých 51 let (1908 – 1959), přesto však je považován za – sice méně známého, ale – důležitého zlínského architekta a stavitele, který se zviditelnil nezaměnitelným architektonickým stylem i použitými materiály. Ke své profesi se Viktor dostal díky svému otci Josefovi, který byl také stavitelem (působil např. ve Vídni a v Krakově) a svou firmu provozoval v Přerově, odkud se po svatbě přestěhoval ke Zlínu. Viktor později otcovu firmu převzal a vedl ji (v době svého největšího rozmachu zaměstnával přes 200 zedníků) až do roku 1948, kdy mu ji komunisté znárodnili a vytvořili z ní součást Pozemních staveb Gottwaldov. Jandáskovou nejvýznamnější stavbou zůstává dodnes zlínský Trantírkův dům z roku 1940, ale známé jsou také jeho městské nájemní domy na třídě Tomáše Bati.

Tři půvabné luhačovické penziony, tedy Jarču, Evu a Dražu, postavil pro zlínské investory a i je koncipoval v duchu poetického funkcionalismu. A jako vždy i zde své projekty propracoval do nejmenších detailů a navrhl i vnitřní vybavení objektů. Nejstarší – a současně také nejvíce „jednoduchá“ až strohá - z nich je vila Jarča, postavená v roce 1938.Svým způsobem je dost překvapivé, že tyto vily nebyly dodnes zařazeny mezi Kulturní památky ČR. Jistě by si to totiž zasloužily …