Luhačovice – lázeňské oplatky

Prodej lázeňských oplatků se poslední dobou stává fenoménem, který zachvátil mnohá místa České republiky. Nabízejí je jako dárek dokonce už i tam, kde se nikdy žádné lázně – kromě těch městských s plovárnou – nevyskytovaly, můj rodný Šumperk nevyjímaje. V městech, která se mohou pochlubit skutečnými známými lázněmi, se s prodejem lázeňských oplatků potkáváte opravdu na každém kroku, přičemž každý z prodejců vás přesvědčuje o tom, že jen ty jeho jsou ty pravé, s patentovanou recepturou, chutí nejplnější a cenou nejmírnější. Pro mnohé se pak nákup oplatků stává skutečným výletem a turistickou akcí se vším všudy.

Důležité je umět si vybrat mezi náplní krémovou nebo sypanou, zvolit správný druh čokolády a skutečně fascinující je množství nabízených příchutí. Nelze se proto divit, že většina návštěvníků lázní domů následně odjíždí o jeden až dva kufry těžší, protože je třeba tímto úžasným dárkem potěšit co nejširší okruh rodinných příslušníků, přátel či spolupracovníků. a musím se přiznat, že jsem tomuto mámení podlehl i já během svého březnového pobytu v moravských lázních Luhačovice (v této souvislosti mě může těšit fakt, že když za mnou přijel ze Zlína na návštěvu Franta, jeho první kroky vedly k prodejnímu okénku, aby dle pokynů manželky Jany nakoupil oplatky také).

Matně si pamatuji, že když jsem byl – coby malý hošík – s mámou v Mariánských Lázních, na výběr byly druhy pouze dva. Oplatky vanilkové (slabší a tudíž s nižší gramáží, v ceně – alespoň pokud si vzpomínám dobře – jednoho rohlíku, tedy 30 haléřů) a čokoládové (silnější a za dvojnásobek). Tyto ceny se během následujících několika málo let přibližně zdvojnásobily. Vždycky jsem se velice rád díval na jejich výrobu i balení, protože „zpracovatelská dílna“ byla přímo v prodejně. Odměnou pak bylo zakoupení teplého vanilkového nebo studeného čokoládového oplatku do ruky. Podíval jsem se nakonec i letos a do ruky jsem oplatek také dostal. Jen jsem si ho už musel zaplatit sám a přišlo mě to na 6 korun.

Dnes to má zákazník v každém případě mnohem těžší. A nemusím mluvit ani o dětech; sám jsem totiž nejednou viděl ženskou nebo smíšenou dvojici, za kterou vznikala nekonečná fronta potenciálních kupců, protože se dotyční nemohli dohodnout, jakou že to příchuť si chtějí nechat ohřát. A co teprve dárkový nákup. Vždyť jen těch čokoládových je nejméně šest druhů. A čím potěšit své blízké a příbuzné z řad alkoholiků? Nabízí se příchuť piva, rumu i vaječného koňaku. Přátele ovocných trhů jistě potěší jablíčko, ananas nebo višeň a najdou se i takové odpudivosti, jako je citron s mákem. A to už nechci vůbec blíže rozebírat široký sortiment nabídky tzv. trojhránků nebo jejich zmenšené verze zvané Lázněnky.

Na většině dárkových balení se dnes nachází nápisy v češtině, němčině a angličtině a v Luhačovicích i obrázek Jurkovičova domu. Nabízejí se také různé varianty v celofánu nebo alobalu (i v různých cenových relacích). Tady zase musí kupující dávat pozor na počet oplatků, které jsou v příslušném balení umístěny. Pozorování takového prodejně-nákupního místa se pak – zejména máte-li před sebou sklenici horké medoviny nebo orosený půllitr kvasnicové dvanáctky – stává výbornou, a mnohdy i poučnou, zábavou.

Pokud hodláte některé naše známější lázně v nejbližší době navštívit, přeji vám v každém případě při výběru oplatků šťastnou ruku a následně dobrou chuť.