Dohaličky (Dohalice)

Tato malebná osada, jejíž jméno má stejný původ jak obec Dohalice, se nachází v registrech z roku 1384, ale zdejší kostel sv. Jana Křtiteleje mnohem starší, neboť jako farní byl zmíněn již v roce 1350. Lokalita však byla osídlena již v pravěku, neboť roku 1881 zde byly nalezeny kamenné nástroje a bronzový kruh. Další kamenná sekera měla být objevena u kostela v roce 1892. Stopy po pravěkém osídlení byly objeveny i v letech 1989 a 1997. Po třicetileté válce byla dohaličská farnost připojena k Hněvčevsi a kostel se stal filiálním. Teprve roku 1737 díky Alžbětě hraběnce Schaffgotschové byla obnovena samostatná fara, jejímž prvním správcem byl P. Ondřej Chocenský, kaplan v Hněvčevsi, přičemž ještě předtím byl v roce 1729 částečně obnoven a částečně znovu postaven místní chrám. Jinak se dějiny osady shodují ve všem s mateřskou obcí Dohalicemi, pokud nepočítáme historii zdejší fary, od roku 1788 existující školy a výše zmíněného kostela. To je vidět i v díle „Topografický popis všech osad hejtmanství Kralohradeckého, jenž obsahuje soudní a berní okresy: Kralohradecký, Hořický a Nechanický“ od Josefa Horáka z roku 1877, kde je osada popisována takto:

„Dohaličky. (Osada školní, kamž náleží Dohaličky a Dohalice, Mokrovousy, Mžany, Třesovice a Sadoví).

Dohaličky, víska na levém břehu Bystřice a okresní silnici od Sadoví k Nechanicům s 10 d. a 100 obyv. katol. a 7 židy, kat. a pol. obec Dohalice Dolní, 5/4 hod. sev. vých. od Nechanic, leží na přívrší, které zde výše 289.3 m. dosahuje. Nachází se zde farní starobylý chrám sv. Jana Křtitele s kaplí a v něm hrobka bývalých pánů Dohalských z Dohalic a Sadovských ze Sloupna. Hlavní oltář byl prý ještě do nedávna k rozkazu Jana Arnošta Schaffgotsche k západní straně obrácen, aby totiž výše řečený patron téže svatyně ze zámku Sadovského na kněze při mši svaté při otevřených hlavních dveřích hleděti mohl. Teprv před několika roky byl uvnitř přestavěn a zbaven bývalé starožitnosti. Již r. 1384. a 1414. náležel mezi kostely farní, později byl filiálním Hněvčevským, a stal se r. 1736. opět kostelem farním, nyní s 2000 koláturníky.

Blíže fary nachází se třítřídní škola IV. třídy s 285 žáky. R. 1873. byla ke škole přikoupena zahrada a povoleno vyučování ručním ženským pracím.“

Roku 1849 se staly Dohaličky součástí Dohalic. V roce 1852 byl opraven zdejší svatostánek. 11. května 1858 vyhořela zdejší dřevěná škola, takže se následně muselo učit v čp. 3. Roku 1860 byl kostel po několik týdnů uzavřen pro svůj špatný stavební stav. Ale komise z Prahy, jež byla vyslána na jeho obhlídku, uznala, že nebezpečí nehrozí. Proto po úmrtí faráře P. Josefa Doležala byly služby Boží konány opět v kostele. Za jeho nástupce P. Františka Novotného došlo pouze v roce 1862 k přeložení hlavního oltáře a varhan. Roku 1863 byly pronajaty práce s opravou kostela mistru zednickému Janu Růžičkovi za 1 337 zl. 50 kr., ale ten si vymínil, že neručí za stavbu. Proto byl stav kostela opět zkoumán a oprava odložena. Jediným, k čemu došlo, bylo v roce 1864 zamazání trhlin cementovou maltou. O rok později byla podána patronátním úřadem žádost k c. k. místodržitelství, aby směl pod vlastním dozorem a bez dražby provést opravu kostela. Povolení však obsahovalo podmínku, že náklad na opravu nesmí přesáhnout 1 337 zl. 50 kr., což bylo uznáno za nemožné, a tak opět k ničemu nedošlo. K opravě došlo až roku 1865 a chrám byl znovu posvěcen 3. listopadu 1865. 5. listopadu 1865 byla vysvěcena novostavba školní budovy, jejíž základní kámen byl položen 2. července 1865. O rok později posloužil kostel se školou jako vojenský lazaret. Na zdejším hřbitově bylo tehdy pohřbeno kolem 200 Prusů a 30 Rakušanů. Po bitvě přišla navíc epidemie cholery, jež si ve farnosti vyžádala 89 lidských životů. 13. září 1872 byla v kostele posvěcena nová křížová cesta. 2. července 1876 projel Dohaličkami korunní princ Rudolf, když si prohlížel bojiště. 12. září téhož roku nařídilo c. k. okresní hejtmanství zesílení kostelních základů na jižní straně a postavení 3 nových opěrných pilířů. Oprava proběhla mezi 20. červnem a 24. listopadem 1876 a služby Boží se tehdy konaly ve věži. V roce 1879 byl obezděn nový hřbitov a posvěcen 1. srpna 1880. 8 let různých oprav nijak nezlepšil stav kostela, jeho stav se spíše ještě zhoršil, a tak roku 1887 navrhla komise, aby se služby Boží konaly prozatímně ve věži, k čemuž poprvé došlo 12. dubna 1887. Zbytek kostela byl uzavřen a oltáře odklizeny. Trhliny se však stále množily a zvětšovaly, až 18. března 1888 (údaj z kronik, v dobovém tisku se hovoří o 15. březnu) se propadla klenba v levém severovýchodním koutu u hlavního oltáře, takže vznikl téměř metrový otvor. Ještě ráno v 8.00 hod. byla odsloužena mše, při níž bylo slyšet padající kamení, a o hodinu později se sesula chrámová kupole. 5. srpna 1888 byla vysvěcena prozatímní kaple na farském dvoře, aby se služby Boží nemusely konat stále ve věži. Nastalo období rozporů kolem toho, zda chrám opravit, případně postavit úplně nový, což podporovalo c. k. okresní hejtmanství. Když byla po delším jednání slíbena podpora ve výši 30 000 zl. ze stěžerského záduší, bylo rozhodnuto. Ing. L. Labler z Kutné Hory vyhotovil rozpočet ve výši 43 000 zl. Po navýšení podpory na 43 000 zl. byla stavba nového kostela zadána staviteli Josefu Pošepnému z Jilemnice, který měl jako stavbyvedoucího Jakuba Bastla z Prahy. 3. dubna 1894 zazněly naposled zvony ve věži a začalo se s bouráním. 9. května téhož roku byly vyměřeny základy pro nový chrám, 5. června 1894 byl položen první základní kámen pod věž v levém severním rohu, 29. července 1894 byl posvěcen základní kámen biskupským vikářem Msgr. Bohumilem Haklem, 11. srpna 1895 byla zasazena báň a kříž na věž, 20.-26. dubna 1896 byly vytaženy zvony na věž, 3. května 1896 se jimi poprvé zvonilo a 18. října 1896 byl kostel vysvěcen samotným královéhradeckým biskupem. V témže roce došlo k opravě školy. Roku 1898 byly potvrzeny stanovy Jednoty katolických mužů a jinochů pod ochranou sv. Václava pro Dohaličky a Sadovou se sídlem v Dohaličkách. V roce 1899 byl u královéhradeckého krajského soudu zapsán „Spořitelní a záloženský spolek dle Raiffeisena na Dohaličkách, zapsané společenstvo s neobmezeným ručením“, který se řídil stanovami z 5. února téhož roku a jehož prvním předsedou byl farář P. František Douda. Svoji činnost zahájil 8. března 1899. V roce 1902 byla zbořena prozatímní kaple ve farském dvoře. 25. května 1908 navštívil osadu královéhradecký biskup. Roku 1910 byla dokončena stavba nové farní budovy. V témže roce byla provedena rekonstrukce školy, jež byla od roku 1880 čtyřtřídní, ale po odškolení Mžan v roce 1908 se stala opět trojtřídní. Část prací byla uhrazena z odkazu mladého, nešťastně zemřelého rolníka Josefa Kučery z Mokrovous. Tehdy zde žilo 74 lidí v 10 domech. Z padlých v 1. světové válce se narodil v Dohaličkách Josef Čermák (1896-1914).

Již od doby před 1. světovou válkou se nacházela v hostinci Jana Krejčího veřejná knihovna, jež vznikla péčí TJ Sokol, Ochotnického spolku a Hospodářské besedy v Horních Dohalicích. Na Dohaličky se tak chodilo do školy, do kostela, do hostince a začínaly zde všechny významné slavnostní průvody. Osada tak byla kulturním a náboženským centrem Dohalic. 1. listopadu 1925 bylo zahájeno vyučování na zdejší Lidové škole hospodářské. V srpnu 1926 byla zasypána stará studně mezi farou a školou, která bývala dříve jediným zdrojem vody pro osadu. Téhož roku došlo k elektrifikaci Dohaliček, a to v souvislosti se zavedením elektřiny do Dohalic. V lednu a únoru 1929 byla osada zasypána velkým množstvím sněhu, k čemuž navíc přibyly extrémní mrazy. 4. června 1929 zasáhla Dohaličky větrná smršť, jež porazila několik náhrobků na hřbitově, rozbila polovinu střechy školy a zničila několik stromů. O rok později byly na kostel umístěny hodiny z věžičky zrušeného cukrovaru v Sadové. V roce 1933 došlo k opravě školní budovy. 16. dubna 1934 se zbourala stará fara, jež se nacházela 8-10 m jižním směrem od té nové. Téhož roku byla provedena další oprava školy. 20. srpna 1938 zasáhla osadu větrná smršť, která nejvíce poškodila střechy fary a školy. Během německé okupace nesla osada pojmenování Klein-Dohalitz. V roce 1948 došlo ke zrušení Lidové školy hospodářské. Roku 1949 oslavil místní kostelník Václav Dlouhý 40leté výročí svého kostelnictví. K 1. lednu 1984 byly Dohaličky jako místní část Dohalic zrušeny. 1. října 1994 byl kostel znovuvysvěcen královéhradeckým biskupem Mons. ThDr. Karlem Otčenáškem. Roku 1997 byly u kostela archeology nalezeny příznaky vícenásobného pravěkého osídlení, od kultury s vypíchanou keramikou až po kulturu slezskoplatěnickou. Roku 2007 byla vybudována kanalizace.

Nejvýznamnější zdejší pamětihodností je kostel sv. Jana Křtitele, který byl vybudován v letech 1894-1896 podle projektu Ing. Ludvíka Láblera. Dále zmiňme: budovu nové fary z let 1909-1910, ve hřbitovní zdi zazděných 7 konzol žeber a 2 svorníky z původního gotického kostela a řadu pomníků z prusko-rakouské války roku 1866, z nichž je třeba vyzdvihnout: litinový kříž na pískovcovém soklu z roku 1889 (pomník všeobecného věnování všem vojákům pohřbeným v obvodu obce) a pamětní desku na památku zde pohřbených 223 vojáků podle návrhu Antonína Cechnera, jež je zasazena ve vnější zdi kostela a k jejímu posvěcení došlo 3. července 1898. Nejvýraznějšími místními osobnostmi bývali dohaličtí faráři a učitelé, z nichž je třeba zmínit faráře P. Františka Novotného, který byl kolem roku 1862 velkým propagátorem pěstování konopí a obstarával jeho semena z Uher, případně učitele Karla Poppera, jenž býval hudebním skladatelem.