Nesebar – Archeologické muzeum (Несебър - Археологически музей)

Nesebarské Archeologické muzeum bylo založeno v roce 1956 a na toto místo patří plným právem. Vždyť Nesebar je řazen mezi nejstarší bulharská města a první osada zde prokazatelně existovala již na konci 6. století před Kristem. Většina muzejních exponátů pochází z archeologických výzkumů a vykopávek, které na poloostrově Nesebar i v samotném městě dlouhá desetiletí probíhaly.

Muzeum svou činnost zahájilo v kostele sv. Jana Křtitele a do současných prostor se přestěhovalo teprve v průběhu roku 1994. Podobu nové muzejní budovy navrhl architekt Christo Koev a exponáty muzea zde jsou umístěny ve čtyřech sálech. Celá expozice se jmenuje „Nesebar v průběhu staletí“ a představuje historii starověké Messambrie i středověkého Nesebaru. Ve vstupní hale je pak vytaven dokument, dokládající zápis Starého Nesebaru na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Stalo se tak v italské Florencii 9. prosince roku 1983.

Nesebarské Archeologické muzeum se nachází hned za hradební vstupní bránou Starého Nesebaru a mezi jeho nejvzácnějšími exponáty najdeme např. oslavný nápis na počest thráckého vůdce Sadaly z 3. století př.n.l., stříbrný poklad starověkých mincí nebo votivní reliéf thráckého jezdce. 

V muzeu se otevírá už v 9,00 hod. ráno (autor článku doporučuje být zde hned na těch 9 hodin, protože tehdy máte největší šanci, že si celou expozici prohlédnetev klidu a téměř sami ) … a platí to pro celý rok (výjimkou jsou vždy jen první dny nového roku) a každý den. Vstupné je 6 leva (zlevněné 3 leva) a fotografování bez blesku je povoleno všude kromě sálu s ikonami. 

Ve vstupní části si kromě vstupenky můžete koupit i různé publikace, které se cenově pohybují od 3 do 30 leva. Sympatický – byť jen několikastránkový - průvodce muzeem přijde na 4 leva, ale v době naší návštěvy byl k mání pouze v bulharštině, ruštině a němčině (čeština je zde sice slyšet nejčastěji, ale podobným přístupem k nám je „proslavené“ i Chorvatsko) …

Na závěr ještě pár informací o jednotlivých muzejních sálech, které jsou určeny zejména případným návštěvníkům Archeologického muzea v Nesebaru. A v tomto případě se opravdu nedá určit nějaké pořadí atraktivity (chronologicky řazený historický vývoj Nesebaru zde ale sledovat můžeme, stejně jako využívání řecké mytologie), protože všechny čtyři výstavní místnosti rozhodně stojí za návštěvu …

První sál je označován jako „Messambria, Thrákové“. Pro mnohé je to sál nejméně zajímavý, ale právě zde můžeme vidět zmíněný „řecko – thrácký“ Sadalův oslavný kamenný zápis i poklad mincí zvaných tetradrachmae. Najdeme zde také – v obou městských přístavech nalezené – kamenné kotvy z 12. století př.n.l. Zajímavá je i thrácká šedo-černá keramika s vyrytými dekoracemi pocházející z 9. až 6. století před Kristem.

Druhý sál nazvaný „Messambria, Pontic Polis“ a zde vystavované exponáty ze 6. až 2. století př.n.l. slouží jako názorný obraz obchodního, duchovního a kulturního života i uměleckých řemesel v tomto malém thráckém pobřežním městečku. Prim hrají různé reliéfní votivní i náhrobkové desky z mramoru, vzácné bronzové nádoby zvané Hydrus (byly používány i jako pohřební urny), práce zdejších i cizích sochařů, terakotové sošky (idoly), keramika, mince ražené v Nesebaru už v 5. století před Kristem a zlaté šperky (různé náušnice, prsteny a náhrdelníky byly většinou objeveny v hrobkách). Zmínit musíme fragment kolosální sochy Apolla, torzo sochy Herakla, nádhernou sochu bohyně Tyché ze 4. století př.n.l. nebo soubor keramických architektonických ozdob helénských domů,

Třetí sál je pojmenován „Messambra, součást Římské říše, Byzance a Bulharska“. Je zaměřen na další rozvoj zdejšího obchodu, ražby mincí a řemesel. Uvidíme zde např. červenou i šedou keramiku, mramorové náhrobky, votivní reliéfy Herkula a Thráckého jezdce nebo mramorový podstavec pro bronzovou sochu Claudia I. Nechybí soubor amfor a nádob z bílé hlíny i další důkazy o nepřetržitém obchodu mezi Nesebarem a Cařihradem, mobiliář středověkých kostelů včetně jedné ikony nebo náhrobek byzantské princezny Mattaissy Kantakhouziny Paleologuiny (+ 1441). V souvislosti s tímto sálem je také potřeba upozornit na fakt, se vznikem bulharského státu v 7. století se Messembria stala významnou vojenskou pevností.

Poslední – a jediná podzemní – muzejní místnost je věnována ikonám. Pro mnohé to bude zřejmě nejatraktivnější část celé expozice (i když se zde nesmí fotografovat). Čtvrtý sál představuje Nesebar jako centrum pravoslavného křesťanského umění v průběhu sedmi století (13. až 19. stol.). Z této doby se dochovalo přibližně 250 ikon, které vytvořili místní malíři a vyzdobili jimi desítky kostelů. Nejstarší ukázky tvorby tzv. Nesebarské školy pocházejí z 13. století (v muzeu z tohoto období můžeme vidět Svatého Mikuláše a Pannu Marii – dárkyni života), vrchol její tvorby však nastal až v 16. a 17. století. Většina ikon je sice „zasvěcena“ Panně Marii, ale najdeme zde také zobrazení Ježíše Krista, proroků, apoštolů, evangelistů a různých dalších světců.