Nesebar – dřevěný větrný mlýn (Несебър - дървена вятърната мелница)
Turistické cíle • Technické zajímavosti • Mlýn
Zřejmě hlavním symbolem jednoho z nejkrásnějších bulharských měst – tedy Nesebaru – je dřevěný větrný mlýn. Tuto cennou památku, nacházející se ve středu umělé šíje, spojující Starý Nesebar s novoměstskou pevninou, zde uvidíte ve všech podobách. Tedy na pohlednicích, magnetkách i jako drobný model ze všech možných i nemožných materiálů. Památka je to určitě zajímavá a fotogenická, ale - jak už to mnohdy v Bulharsku bývá – dozvědět se o ní nějaké informace je věcí téměř neuskutečnitelnou. Všude se dozvíte jen to, že mlýn existuje, všem se líbí a že se postupně stal symbolem města. Dál už nic, pokud tedy nepočítám zprávu, že tento mlýn pochází ze 6. století, což však považuji – mírně řečeno – za nesmysl.
Mezi architektonické památky místního významu byl dřevěný větrný mlýn zařazen již v roce 1964; od roku 1983 pak i on spadá pod záštitu světového kulturního dědictví UNESCO, coby součást „starověkého města Nessebar". Větrné mlýny přitom můžete v Nesebaru najít tři. Dva z nich jsou kamenné, holandského typu, a jeden z nich je, stejně jako popisovaný mlýn dřevěný, zrekonstruován a v podstatě funkční. Ten dřevěný je přitom považován za krásnou a neporušenou stavbu černomořského stylu, která skvěle ladí se zdejšími patrovými dřevěnými domy na zděném přízemku. I proto lze usuzovat, že tato stavba rovněž pochází z období bulharského obrození, tedy ze 17. až 19. století. A i to 17. a 18. století vidím jako málo pravděpodobné. Už jen v souvislosti s informací, kterou jsem se dočetl v jakési odborné publikaci a která tvrdí, že na místě tohoto mlýna stála ještě v roce 1829 čtvercová kamenná věž, která byla součástí městského opevnění.
Konstrukce mlýna je jednoduchá, základní tvar nedoplňují žádné zdobné prvky - pokud za něj nebudeme považovat balkonový Ochoz na straně otočené k městským hradbám - a celá stavba byla evidentně určena k využití divoké síly větru na pobřeží Černého moře. O přenášené síle svědčí velikost hlavní osy. Na lopatkách mlýna byly v dobách, kdy byl ještě v provozu, připoutány plachty. Součástí pohonu je vodící lišta osy, která zřejmě snižovala tření dřeva o dřevo, které by mohlo způsobit požár mlýna. Stabilitu dřevěného mlýna na kamenné základně podporují řetězy a celkově se dá říct, že jeho podoba i konstrukce má nejblíže ke srovnatelným stavbám v Řecku.