Nesebar – dřevěné domy z období národního obrození (Несебър - Възрожденски къщи)

Historické domy z období bulharského národního obrození jsou jedním ze dvou hlavních artefaktů, které toto krásné bulharské město „protlačily“ až na prestižní Seznam kulturního dědictví UNESCO. Těchto domů z 18. a 19. století se v Nesebaru do současnosti dochovalo přibližně osm desítek, podle některých informačních pramenů dokonce více než stovka. Původně v nich bydleli zdejší úspěšní – a tedy také patřičně bohatí - obchodníci, vinaři i rybáři.

Tyto domy patří k budovám tzv. „černomořského typu“ a občas bývají označovány za neorenesanční nebo secesní. Charakterizuje je kamenné přízemí (suterén) s asi metr silnými zdmi a dřevěné patro (vzácně i patra), které kamennou část přesahuje. Přízemí sloužilo – zejména v horkých letních dnech - jako skladiště řemeslnických či rybářských potřeb a produktů, vinný sklep nebo jen úkryt před palčivými slunečními paprsky, v horní dřevěné části se bydlelo a byly zde také kuchyně se spíží.

Mezi nejznámější, nejkrásnější a nejzachovalejší domy patří např. dům Muskoyani, ve kterém dnes sídlí Etnografické muzeum, dům kapitána Pavlova, nebo domy Skulevův, Nakovův či Vardalievův (právě ten je třípodlažní).

Na závěr ještě pár doplňujících informací. Kameny v přízemní části domů byly spojovány mokrou hlínou (bahnem). Přízemí bývalo někdy nepravidelné, horní patro vždy pravoúhlé. Všechny obrozenecké domy v Nesebaru byly postaveny v období od druhé poloviny 18. století do osmdesátých let 19. století. Říká se, že právě tyto stavby inspirovaly slavného francouzského městského architekta švýcarského původu Le Corbusiera. Považoval je totiž především za funkční, pohodlné, pevné a současně i krásné a útulné.

Součástí těchto domů byl vždy i vstupní otvor pro kočku (byla považována za strážce rybářských sítí a jídla) nebo podzemní nádrž na zachycení dešťové vody, která následně sloužila k praní prádla. Pramenitá pitná voda byla jímána do velké zakopané nádoby a bývala hostům vždy nabízena jako důkaz pohostinnosti.

Horní patro tvoří převážně silné trámy a dřevěné podlahy i obložení. Střední až velká okna jsou krytá z venkovní strany dřevěnými okenicemi. Vnitřní prostory jsou nejčastěji seskupeny kolem jedné centrální místnosti. V obývacím pokoji byly velmi často vystaveny cenné předměty z lodí a obchodu. V každém domě byl - bez ohledu na finanční možnosti jeho obyvatel – umístěn bohatý ikonostas.

V závislosti na velikosti domu se zde nacházelo jedno nebo více ohnišť (krbů). A běžná byla také skutečnost, že s lidmi žil v horním patře gekon. Tato malá ještěrka likvidovala hmyz a byla všeobecně považována za nositele štěstí. U každého domu byl menší dvorek, většinou asymetrický a s fíkovníkem. Zde dospělí u stolu relaxovali a děti si hrály.