O Špirutových děrách

Fotografie (5) • Foto: Franta

My, turisté, bohužel nemáme křídla, abychom před návštěvou lokality nejprve mohli letem provést rekognoskaci terénu a potěšili se na ni i pohledem z výšky, zato ale máme k dispozici klasické kartografické listy. A pak také ty, které po vyťukání hesla mapy.cz vyplní celou obrazovku vašeho PC.

K čemu by nám byly perutě - vždyť tomu, kdo má jakous takous představivost a umí v mapách číst, snadno se podoba místa podle zakreslených vrstevnic v hlavě promítne.

I já si před návštěvou údolí Pekla všechna zajímavá místa na monitoru pečlivě nastudoval. Krom jiného mne zaujaly ikonky opuštěných podzemních dolů na břidlici, nazývaných souhrnně Špirutovými děrami a rozhodl se je (pokud možno všechny) navštívit.

To byla teorie. V praxi to vypadalo tak, že přímo v dolině k nim do strmých pralesovitých svahů nevybíhala jedna jediná viditelná pěšinka, takže jsem je ani hledat nezkoušel. Možná by to šlo v době vegetačního klidu, ale určitě ne v měsíci květnu, kdy je všechna flóra bláznivě rozpučená...

O jednu z těch nejzajímavějších „děr“ jsem přesto nepřišel. Ony se totiž nenacházejí jen ve svazích horní části údolí, ale také vysoko nad ním na a pod temenem bezejmenného vrchu, který je sousedem kopce Juřacka (589 m). Sedlem prochází z Uhřínova modrá turistická trasa a klesá ke zřícenině Drahotuš a do Podhoří. Západním směrem ze sedla ale odbočuje také zpevněná komunikace (bez tur.značení), která vede k odpočívadlu a vyhlídce na údolí Peklo a část Moravské brány. Odbočka je dlouhá asi 0.5 km, na konci cesta vbíhá do hvozdu a jen asi 100 m od vyhlídky míjí ohrazené ústí kráteru s černým jícnem propasti v jeho středu. Oplocení a výstražná cedulka mají svůj význam: brání vstupu nadmíru zvídavým človíčkům (mezi něž patřím i já), aby nespadli do svislé, 14 metrů hluboké šachty!

Já se k ní nedostal popisovaným směrem, ale naopak: na temeno kopce jsem vystoupal chodníčkem od fortifikačního systému hradu Drahotuš a narazil nejprve na vyhlídku s odpočívadlem a piknikující mladou rodinku. Poněvadž jsem měl na náčrtku zakreslenu i jednu štolu, která měla být odsud zdálena jen asi 200 metrů níž ve svahu, zeptal jsem se hlavy rodiny, jestli k ní nezná nějaký schůdný přístup. Nevěděl, ale vytáhl mobil, najel na aplikaci mapy.cz a potvrdil, že se ta štola opravdu nachází jihozápadním směrem od nás. Když jsme se ale zahleděli dolů, zjistili jsme, že k tomu, abychom se k ní strmou strání dostali, museli bychom být - ne lidmi, ale kamzíky!

(Pravděpodobně k ní nějaká pěšinka vede, ale tu znají jen místní...)

I musel jsem se spokojit jen pohledem na tu „propast“... a o něco později, když jsem už sestupoval po úbočí Juřacky k Žabnickým vodopádům, se zamyslel nad lidskou pošetilostí.

Eduard Špiruta byl dobrodruhem, který se tu kdysi snažil v té šachtě a štolách nalézt zlato, jenže jeho úsilí nebylo korunováno úspěchem a nakonec přišel o veškerý svůj majetek!

V ještě dávnějších časech – ve středověku, byly prý drahocenné kovy v okolí doliny Peklo skutečně nalezeny, ale Špiruta měl holt smůlu a v podzemí narazil jen na samou jalovou horninu...

Poslední aktualizace: 1.6.2020

O Špirutových děrách na mapě