Oderské údolí Peklo
Turistické cíle • Údolí, dolina
Ačkoliv se v naší republičce vyskytuje různých přírodních jevů pojmenovaných po čerchtmanech (např.skal) habaděj, jménem samotného inferna se můžou pochlubit pouhé tři lokality.
První dvě nalezneme v Čechách. Peklo u České Lípy je Národní přírodní památkou a kromě chráněných bledulí v něm návštěvník může spatřit také množství skal a v kaňonu zúžených míst. Ty našim bojácnějším prapředkům zřejmě připomínaly vstupy do podsvětí, ve kterém se to jen hemžilo rohatými.
Další Peklo se nachází na rozcestí turistických tras v hlubokém údolí Metuje mezi Náchodem a Novým Městem nad Metují. Kdysi tady stával mlýn Pekelec, který byl architektem Dušanem Jurkovičem přestavěn na výletní restauraci. Dnes v renovovaném interiéru uvidíme nejen mnoho čertovských ozdob, ale můžeme si z jídelního lístku objednat i rozličná pekelná pošušňáníčka.
Na poslední - a jediné moravské - Peklo pak narazíme u obce Podhoří těsně pod hradbou Oderských vrchů chránících směrem od severu Moravskou bránu. (Pokud by snad moravskoslezským patriotům bylo líto, že se v naší končině nachází jen jedno jediné, rád bych je upozornil na fakt, že jsou Češi národem početně větším, tudíž i hříšnějším, a právě proto si zaslouží ta pekla dvě!)
Oderské Peklo je hluboce zaříznutým a stísněným údolím tvaru V, kterým v délce víc jak 6 km protéká potok Jezernice. Temena svahů lemujících jeho tok se přitom nacházejí o celých 200 metrů výše! V centrální části doliny narazíme na hájovnu, vedle níž za první republiky stávala vyhlášená výletní restaurace, kterou rádi navštěvovali „cestovatelé“ až z daleké Olomouce. Vše se bohužel změnilo vznikem Vojenského újezdu Libavá a dlouho předlouho byl vstup do překrásné a romantické doliny obyčejným smrtelníkům zakázán.
Což už v současnosti naštěstí neplatí a určitá předsunutá místa újezdu je možno navštívit o sobotách, nedělích anebo svátcích. Údolím prochází po celé jeho délce asfaltová silnička, po níž vede cyklotrasa. No a pěším turistům je zase zpřístupněno po zeleném značení ze Slavkova a žlutém od Uhřínova. Pak už záleží jen na každém z nás, jestli se bude kochat pouze okolními převážně bukovými lesy, které rostou mezi starými polomy na extrémně strmých svazích anebo navštíví i dnes už pozapomenuté skalní útvary Čertových kazatelen. Kdysi bývaly oblíbenou výletnickou atrakcí a jejich temena poskytovala výhledy do blízkého okolí, což už dnes samozřejmě neplatí. Kazatelny jsou v Pekle tím nejpřístupnějším a nejhezčím skalním uskupením, ale i jinde zdobí svahy údolí nespočet větších či menších skalních výchozů, jejichž stavební materiál vznikl už za prvohor v období karbonu. Tudíž se jedná o „kamení“ tvořené jílovitou břidlicí anebo drobovým slepencem.
Kvalitní břidlice se kdysi v údolí těžila z několika štol, které jsou sice na mapách.cz v terénu vyznačeny přesně, ale k nimž bohužel z doliny nevede žádná viditelná přístupová pěšina. Musíme se proto spokojit s návštěvou jen jednoho, zato pohodlně dostupného místa, jež se nachází vysoko nad Peklem poblíž uhřínovského kopce Juřacka. Od modré turistické trasy okolo něj vede k půvabné vyhlídce s odpočivadlem lesní cesta. Vlastní lokalita je ohrazena a nepřístupná, neboť se jedná o jednu z děr, které zde při hledání zlata vykutal jakýsi Eduard Špiruta. Tady bych chtěl upozornit, že je to znepřístupnění na místě, neboť se jedná o 14 metrů hlubokou propast – šachtu!
Poslední hojně navštěvovanou lokalitou v Pekle, nacházející se vysoko nad začátkem doliny, jsou zříceniny kdysi mocného a rozlehlého hradu Drahotuš, kolem něhož prudce klesá z Uhřínova dolů do Podhoří modrá turistická trasa.