Peklo - Čertovy kazatelny
Turistické cíle • Skalní útvar
Strmé svahy údolí Pekla nacházejícího se v jižní části Oderských vrchů u obce Podhoří jsou lemovány množstvím divokých skalních výchozů, ale těmi nejpozoruhodnějšími (a také nejpřístupnějšími) jsou Čertovy kazatelny, nacházející se až v horní části doliny.
Od turistického odpočinkového altánu na dně údolí a rozcestí žlutě značené trasy od Uhřínova je to k nim po silničce vzhůru dolinou asi dva a čtvrt kilometru chůze. Asfaltka přitom vede stále směrem k severovýchodu a severu. Nejprve mine hájovnu, u níž kdysi dávno stávala výletní restaurace, pokračuje k vyústění Studeného žlabu, pak začne stoupat a po pravé straně mine prudkou stráň s výše položenými výraznými skalisky. Vzhledem k strmosti svahu k nim i normálního „skálomila“ asi přejde chuť šplhat, ale pokud vydrží ještě pár minut pochodu, dočká se něčeho mnohem atraktivnějšího – narazí totiž na soustavu skal nazývaných Čertovými kazatelnami.
Poznávavacím znamením lokality je úložiště klád a lesní cesta vybíhající od silničky nalevo do hvozdu. Už odtud je ve svahu pod stromy vidět první „kazatelna“, která je stupňovitě vysoká asi 8 metrů. Stejně jako její dvě kolegyně, vypínající se opodál, je i ona tvořena kulmskými horninami z období karbonu a to jílovými břidlicemi a slepencovou drobou. Na tomhle prvním útvaru jsou právě dobře pozorovatelné obě horniny, neboť „sokl“ je tvořen břidlicí a hlavní kazatelnovitá nástavba pevnější drobou. Rovný dlouhý vrchol je dobře přístupný, stejně jako ten u následné, rozložitější skály. Její úbočí člení několik pilířů a shora a poněkud z odstupu její témě vypadá jako hned hned několik vedle postavených kazatelen. Poslední skála tyčící se ze svahu vysoko nad lesní cestou je asi sedm metrů vysoká a její součástí je do svahu vybíhající výchoz, který zdobí miniaturní, zato krásně bizarní skalní brána. Celá soustava tří větších skal a podružných skalek dosahuje délky asi 100 metrů.
V časech před vznikem Vojenského újezdu Libavá patřily Čertovy kazatelny k těm nejnavštěvovanějším místům v celém Pekle a výletníci se z jejich tehdy odlesněných vrcholků mohli potěšit i pohledem na okolí. Po zřízení újezdu sem byl vstup zakázán a dnes mohou návštěvníci zajímavé, ale už skoro zapomenuté skály ukrývající se pod clonou listí stromů navštívit o sobotách, nedělích a státních svátcích.
Pokud se po návštěvě kazatelen zadumáte nad jejich názvem, nejspíš vám přijde velice výstižný, jenže i on má své „ale“...
Vymysleli jej totiž lidé a já osobně si nedovedu představit čerta, který by odpočíval a svůj kožich vyhříval na vrcholu jedné z nich. Vždyť pro něj by bylo už jen vyslovení slůvka „kazatelna“ (tolik páchnoucím křesťanstvím) těžkým porušením Pekelného desatera a musel by si za trest hubu hned vypláchnout ďábelskou šaraticí...