Olomouc – kaple Božího těla

Původní kaple Božího těla vznikla již v 15. století na místě někdejší židovské Synagogy. Poté byla součástí olomoucké jezuitské university a od roku 1573 i domácí kaplí renesančního jezuitského konviktu, jehož místo zaujal na počátku sedmdesátých let 17. století barokní Starý konvikt. Dnešní podobu získala kaple v období výstavby Nového konviktu a stala se poslední etapou vzniku unikátního jezuitského barokního komplexu. Stavbu kaple vedl v létech 1721-1724 pravděpodobný autor jejího projektu, olomoucký stavitel Jan Jakub Kniebandl. Vzorem pro architektonické řešení kaple byl římský jezuitský kostel San Andreo di Quirinale, který byl postaven dle projektu Gianlorenza Berniniho.

Autorem štukové a sochařské výzdoby kaple Božího těla byl Filip Sattler, významný tyrolský – převážně na Olomoucku působící – pozdně barokní sochař a velký Berniniho obdivovatel. Berniniho vliv se projevil zejména ve ztvárnění trojice ženských postav - alegorií Lásky, Naděje a Víry. Monumentální fresková výzdoba klenby, zobrazující „Legendu o vítězství Jaroslava ze Šternberka nad Tatary v bitvě u Olomouce v roce 1241“, je dílem významného rýmařovsko-olomouckého malíře Jana Kryštofa Handkeho a patří mezi nejkvalitnější díla olomouckého barokního nástěnného malířství vůbec. Barokní chápání víry přispělo nejen k volbě tematiky malířské výzdoby, ale i k architektonickému řešení kaple, neboť její půdorys připomíná tvar hostie. Zřejmě i proto bývala kaple Božího Těla. nazývaná také Oval-Kirche. K církevním bohoslužbám sloužila do roku 1778, kdy byla olomoucká univerzita rozhodnutím císaře Josefa II. přemístěna do Brna a budovy konviktu byly nadále - až do roku 1994 - využívány jako kasárny a vojenské sklady.

V roce 2002 byla Kaple Božího těla - v rámci rekonstrukce bývalého jezuitského konviktu - komplexně restaurována pro potřeby Uměleckého centra UP Olomouc. V současnosti slouží převážně ke koncertním a výukovým účelům a bývá využívána jako velmi atraktivní a žádané místo pro konání svatebních obřadů. Kaple je veřejnosti běžně nepřístupná a navštívit ji lze jen při oficiálních koncertech nebo akcích university. V pracovní dny se do ní dá nahlédnout přes okno v prvním patře Starého konviktu.

Jedinečnou možností navštívit interiér kaple Božího těla byla pozoruhodná a rozsáhlá výstava „Olomoucké baroko“, která probíhala na přelomu let 2010 a 2011. V rámci této výstavy byl v kapli představen jeden z unikátů expozice - v době konání akce nedávno objevený - obraz barokního malíře Jana Kryštofa Handkeho ze sbírek strahovského premonstrátského kláštera, který je dodatečným záznamem Handkeno stropní fresky z kaple Božího Těla. Předpokládá se však, že obraz vznikl ve stejné době jako freska, tedy v roce 1728.

Výstava Olomoucké baroko probíhala v prostorách Muzea moderního umění, Arcidiecézního muzea Olomouc a Vlastivědného muzea. Kaple Božího těla, jako jeden z nejpůvabnějších interiérů barokní Olomouce, byla vlastně takovým bonusem, který mnozí návštěvníci výstavy nevyužili. A byla to určitě jejich chyba.