Olomouc-město-náměstí Republiky a okolí-drobné památky

Olomoucké náměstí Republiky, které vzniklo na olomouckém Předhradí již ve středověku, přišlo během času o řadu svých památek ze kterých připomeňme alespoň 9 m vysoký sloup Panny Marie Immanculáty, přestěhovaný do Huzové u Šternberka a farní kostel Panny Marie na Předhradí, kostel Nanebevzetí Panny Marie, kostel sv.Kláry a kostel Panny Marie, který nahradil Kostel Panny Marie Sněžné. Některé památky byly přestavěny, aby vyhovovaly novým požadavkům na jejich využití a některé novější památky náměstí zdobí a informují o některých historických událostech. V západní části náměstí stojí barokní jezuitský Kostel Panny Marie Sněžné, který nahradil menší gotický kostel Panny Marie konventu řádu menších bratří sv.Františka-minoritů.

Kostel Panny Marie Sněžné postavený vletech 1712-1719 s interiérem dohotoveným v r.1744 se stal kostelem nově založené Jezuitské koleje s latinským gymnáziem a později s univerzitou se dvěma fakultami-filozofickou a teologickou. Po zrušení jezuitského řádu v r. 1773 sloužil olomoucké univerzitě, po jejím přemístění do Brna se stal kostelem olomoucké vojenské posádky a za napoleonských válek také skladištěm. Restaurován byl v letech 1916-1918. V r. 1983 byly v kostele osazeny nástěnné malby andělů, přenesených z klenby kaple v Norberčanech u Moravského Berouna. Od r. 1989 získal kostel statut univerzitního kostela. Část krypt je využívána jako depozitář Lapidária Vlastivědného muzea v Olomouci.

Východním směrem je na kostel napojená Jezuitská kolej vybudovaná v letech 1718-1722, vybudovaná jako řádový dům Tovaryšstva Ježišova. Po zrušení řádu sloužila kolej jako kasárna a nyní je zde Vojenský správní archiv. Na stěně budovy je pamětní deska francouzského generála Lafayetta, velitele Národní gardy za Velké francouzské revoluce a také bojovníka za nezávislost Spojených států, který zde byl vězněn. V horní, jižní části náměstí je budova Vyšší odborné školy sociální v Olomouci-Caritas s hodnotným vstupním portálem. Ve východní části náměstí je budova pošty, postavená na místě dvou starobylých domů, dokončená v r.1886. Na průčelí jsou dvě sochy a ve vestibulu pošty je pamětní deska na kolegy zahynulé ve II. světové válce. Vedle, přes Akademickou ulici je budova Okresní knihovny, postavená v r.1888 pro potřeby okresního hejtmana. Před budovou knihovny stojí kašna Tritonů z r.1709, původně umístěná na křižovatce ulic Ztracené, Ostružnické a Denisovy, kde časem překážela vzrůstajícímu se dopravnímu provozu směrem na Horní náměstí a tak byla přemístěna na dnešní náměstí Republiky. Do severní části náměstí zasahuje z ulice 1. máje budova Hanáckých kasáren. Hanácká kasárna byla vystavěna v letech 1809-1814 na místě bývalého kartuziánského kláštera, který byl vybudován za husitských válek po r. 1426, kdy museli kartuziáni opustit svůj klášter v Dolanech, obsazený husitskými vojsky. Na budově kasáren jsou tři pamětní desky. První je věnována umučeným důstojníkům ve II. světové válce, druhá připomíná bitvu Českých légií u Bachmače v r.1918 a třetí připomíná maďarského důstojníka, matematika a vědce Bolyai Jánose, který v Hanáckých kasárnách v letech 1832-33 sloužil.

V levo od Hanáckých kasáren, přes ulici Hanáckého pluku, stojí budova Vlastivědného muzea. Již na počátku 13.stol. zde stával konvent kláštera sv.Kláry, který svého času byl „rodovým" klášterem pánů ze Šternberka. Klášter i s kostelem byl za husitských válek a za třicetileté války značně poškozen. Na počátku 18.stol. započala nákladná přestavba klášterních budov a ke konci 18.století i s přestavbou kostela sv.Kláry. Reformou císaře Josefa II. byl klášter, tak jako i jiné kláštery zrušen a v letech 1782-1784 se stal majetkem kněžského semináře. Po přemístění semináře do zrušeného kláštera Hradisko byl klášter i s kostelem svěřen do majetku univerzity, která kostel upravila pro potřeby knihovny, jak svědčí nápisová deska s latinským textem v překladu „Císař Josef II., ochránce múz, tuto univerzitní knihovnu o hojnosti knih rozmnoženou k veřejnému blahu přikázal otevřít 1785" nad zrušeným vchodem do kostela. Zbytek kláštera sloužil pro potřeby vojenské posádky a na byty. Po přestěhování knihovny klášterní komplex sloužil od r. 1907 pro potřeby muzea. Zpočátku jako Muzeum arcivévody Ferdinanda a později až do současnosti jako Vlastivědné muzeum.

Vedle Vlastivědného muzea v západní části náměstí, již na Denisově ulici stojí budova Muzea moderního umění. Reliéfy na průčelí této budovy napovídají využití této budovy v minulosti. Jak napovídá letopočet 1246-1784 nad reliéfem ošetřování ležícího starce, byl na tomto místě již od pol. 13.stol. nejstarší a největší městský špitál, spolu s gotickým kostelíkem sv. Ducha, podle kterého dostal špitál název. Špitál v r.1246 založil a budoval na své náklady měšťan Martin Pokora z Příkaz. Špitál později vlastnil značný majetek a dokonce půjčoval peníze městské radě i knížeti Liechtenštejnovi. Na konci 18.stol. již bylo vybudováno několik dalších špitálů, zastaralý špitál byl zrušen. V letech 1787-1825 budovy sloužily pro potřeby vojenské posádky. Zchátralý špitál i s kostelíkem sv. Ducha v r. 1843 zbořen a na jeho místě byla vystavěna v letech 1843-1845 věznice okresního soudu, která byla zčásti v r. 1916 nahrazena dnešní secesní budovou se dvěma reliéfy připomínajícími původní využití budov. Po r. 1989 byla budova předána Muzeu umění.

V Denisově ulici najdete na domě č.27 dělovou kouli, připomínku pruského ostřelování Olomouce v r.1758.