Olomouc – Století relativity (MMU)
Turistické cíle • Památky a muzea • Muzeum
Výstava Století relativity byla v olomouckém Muzeu moderního umění zahájena 14. listopadu loňského roku a termín jejího případného ukončení napovídá podtitul Stálá expozice výtvarného umění 20. století. Díky této expozici máme možnost si najednou prohlédnout to nejlepší, co olomoucké Muzeum umění ve svých sbírkách moderních děl z 20. století má. Stálá výstava moderních děl se přitom do Olomouce vrátila po dlouhých 40 letech – v 70. letech minulého století ji totiž zakázal bolševik v rámci normalizace - a nabízí přibližně 140 děl 120 autorů a mnohamilionové hodnoty. Podobná přehlídka prý nemá – alespoň podle zdejších muzejníků - ve střední Evropě obdoby, i když například v kutnohorské jezuitské koleji by možná proti tomuto tvrzení protestovali.
Název výstavy rozvíjí myšlenku známou z filmu „Marečku, podejte mi pero“. Jestliže je 19. století považováno za století páry, pak je epocha následující stoletím Einsteinovy teorie relativity. Slavnostního zahájení výstavy se zúčastnil i ministr kultury v demisi Jiří Balvín. Výstava je rozložena do dvou podlaží muzea a dělí se na několik „kapitol“. V „horní“ Mansardě najdeme díla ranného impresionismu, kubismu nebo surrealismu a jedním z klenotů této části výstavy je obraz „Květena spánku“ od malířky Marie Černínové neboli slavné i tajemné Toyen. U popisek děl malířů i sochařů si můžeme přečíst jména jsko Filla, Kubišta, Čapek nebo Radimský (jeho „Na rybníku“ zde byl premiérově vystaven jako stoletý jubilant). Je ovšem pravdou, že názvy moderních uměleckých směrů jako kuboexpresionismus, civilismus nebo exotismus působí až strašidelně. „Dolní“ část zvaná Obrazárna se zabývá - v deseti kapitolách – tzv. pozdní modernou. Expozici, která střídá figuraci a abstrakci, představuje i díla pětadvaceti zahraničních autorů z Polska, Maďarska a Slovenska. Mezi vystavovanými tvůrci najdeme např. Medka, Černého nebo Knížáka. A i zde jsem se trošku lekl slov lettrismus, neokonstruktivismus a existenciální figurace.
Volným doplňkem výstavy je část, která by měla postupně dokumentovat umění za železnou oponou, tedy díla z let 1948–1989. Tato část expozice bude pravidelně obměňována a její první část, která je v tzv. Galerii k vidění do 20. dubna 2014, se jmenuje „Centrální přitažlivost“. Představuje středoevropskou grafiku II. poloviny 20. století a autorskou knihu. Zde se můžeme těšit – mimo jiné – na Vladimíra Boudníka, známého i z děl Bohumila Hrabala, nebo Dalibora Chatrného.
Součástí výstavy jsou i komentované prohlídky. Ta první, mapující období let 1900 až 1946, proběhne 28. ledna. O dva dny později budou představena díla z let 1947 až 2000.
Na závěr si – téměř chronologicky - seřaďme jednotlivé kapitoly expozice a jejich nejvýznamnější autory, které na výstavě uvidíme. V Mansardě to jsou Impresionistické vlivy (Radimský, Slavíček), Expresionistické tendence (Kubišta, Čapek), Český kubismus (Procházka, Filla), Moderní krajina I. (Špála, Kubín), Moderní krajina II. (Čapek), Exotika a fantazie (Hněvkovský), Autonomní svět abstrakce (Foltýn), Surrealistické tendence (Sklenář, Toyen), Doznívání tradic (Filla, Mařatka), Civilistní poetika (Hudeček) a Skepse válečných let (Liesler).
V Obrazárně následují Solitéři (Fuka, Nováková), Doznívání surrealismu, lyrická a gestická abstrakce (Kotík), Strukturální abstrakce (Medek, Koblasa), Neokonstruktivní tendence, konkretismus a nová geometrie (Kubíček, Bak), Písmo a obraz, vizuální poezie (Kolář), Utopické vize, akční umění (Knížák, Tóth), Geometrické struktury, op art (Chatrný, Demartini), Existenciální figurace, česká groteska (Kmentová, Kolář), Postmoderní přístupy (Knap, Skála) a Umění 90. let 20. století (Kunc, Černý). A chlípníky jistě potěší fakt, že některá díla zde jsou neskrytě erotická.
Expozice je to určitě velmi zajímavá a její návštěva je pro všechny příznivce moderního umění nezbytnou povinností. Za sebe však musím sebekriticky přiznat, že bych potřeboval před návštěvou muzea vánoční trhy a několik punčů. Takto pro mě některá díla i celé umělecké směry zůstávají nepochopitelně a abstraktně neuchopitelnými.