Ostrov Capri – skály Tři Majáky (Faraglioni di Capri)

Faraglioni di Capri – tedy Komíny nebo Majáky – jsou tři pozoruhodné, nad hladinu Středozemního moře vystupující, skalní útvary, které patří k nejznámějším symbolům tohoto romantického italského ostrova. Trojice „mořských obrů“ má i svá vlastní jména, a to Stella (tedy Hvězda), di Mezzo (Na půli cesty) a di Fuori (Venkovní, ve smyslu okrajový). Údajně se najde jen velmi málo turistů, kteří Capri navštíví, a nepořídí si alespoň pár fotografií s touto úchvatnou skupinou skal v pozadí. Nejlepším způsobem, jak si Komíny či Majáky prohlédnout, však stále zůstává zajet si k nim lodí. Jen tak totiž můžeme projet slavným kamenným obloukem Faraglione di Mezzo. A podle jakési legendy je prý dobré při průjezdu skálou někoho pro štěstí políbit (většina tištěných průvodců v tomto případě doporučuje vlastního partnera nebo partnerku). Na skalní Komíny je ale úchvatný pohled i z nedalekých pláží, někdejších Augustových zahrad nebo vrcholků skal „na pevnině“.

I když to tak na první pohled rozhodně nevypadá, udává se maximální nadmořská výška těchto světoznámých skalních útvarů, nacházejících se na jihovýchodní straně ostrova Capri, celých 109 metrů, průměrná pak okolo stovky. A je zajímavé, že jednotlivé informační zdroje si dosti odporují v tom, jak se jednotlivé skály, jejichž název se odvozuje od řeckého slova pharos, vlastně přesně jmenují a jak je to s jejich vzdáleností od pobřeží ostrova.

Podle mnohých průvodců je Stella skálou, která má k pobřeží ostrova nejblíže. Prostřední Faraglione di Mezzo je sice ze všech nejmenší, ale zase se může pyšnit oním kamenným obloukem. Nejvzdálenějšímu Faraglione di Fuori se říká také Scopolo a proslavila jej hlavně unikátní modrá ještěrka, která se tak maskuje a splývá s okolní vodou. Vedle Komínů se nachází ještě jedna skalka, které se říká Scoglio del Monacone. Toto jméno prý vzniklo z označení pro mořské krávy (ty zde byly definitivně vybity v roce 1904), které i tvarem připomíná. Na této skále najdeme zbytky římských zdí a skalní hrob architekta Augustových zahrad.   

Druhá varianta ovšem tvrdí, že první skála se jmenuje Faraglione di Terra neboli Saetta, je součástí pevniny a právě ona dosahuje oněch 109 m. Informace o Faraglione di Mezzo se doplňují o výšku skály (81 m) a délku krasového tunelu (60 m), ale prý právě tato skála je onou Stellou, tedy skálou zasvěcenou Madonně della Libera, známé také jako Stella Maris. Následuje 104 m vysoká a “ještěrková” Faraglione di Fuori a na Scoglio del Monacone zůstává pozice od pobřeží ostrova nejvzdálenější.

Autor tohoto článku se však domnívá, že zcela pravdivá není ani jedna z těchto variant a skutečnost najdeme někde uprostřed. První skála je skutečně ona Faraglione di Terra (Saetta), která je s pobřežím spojena úzkým, asi 20 m dlouhým, pásem pevniny. Následuje „průjezdní“ Faraglione di Mezzo (Stella) a nejvzdálenější Faraglione di Fuori. Skálu Scoglio del Monacone pak najdeme jako samostatný útvar severozápadně od všech třech Majáků.

A tyto skály zřejmě již v dobách dávno minulých skutečně jako majáky sloužily. Předpokládá se totiž, že zde byly v noci zapáleny velké ohně, které označovaly lodím nebezpečné překážky na trase jejich plavby.