Masarykovy sady v Jaroměři

Tato lokalita je dodnes nazývána jako „Ostrov“ či „Na Ostrově“, a to proto, že od nepaměti skutečně bývala ostrovem, který se rozkládal mezi tokem řeky Labe a Mlýnským náhonem, který vedl z Labe vodu na mlýn čp. 159, který tu existoval již v 17. století, neboť v roce 1637 ho zakoupil Krištof Šturma. Krásně to můžeme vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 od geometra 2. třídy Franze Kraissla, kdy většinu „Ostrova“ vlastnil mlynář Václav Zouzal (psán jako Zauzal) z čp. 159. Severní příbřežní část byla obecním pozemkem, stejně tak místo na východ od cesty, jež procházela lokalitou a spojovala vlastní Jaroměř s tzv. Zadní Obcí. To bylo obcí pravidelně pronajímáno. Byla tu pole, zahrady, sady i pastviny, jak bylo kdy potřeba. Severovýchodní část „Ostrova“ pak náležela vlastníkovi dvora čp. 201, kterým byl ve zmíněném roce 1840 Joseph Otta, a jihovýchod připadal k majetku Václava Vodičky z čp. 200.

Spojení „Ostrova“ probíhalo vždy trojicí mostků a lávek. Z jaroměřského rynku se chodilo na „Ostrov“ a dále k Josefovu fortnou pod radnicí a poté po úzké dřevěné lávce, a to až do roku 1884. Tehdy bylo totiž vyhlédnuto místo „Na Ostrově“ k výstavbě nové chlapecké školy, a tak musel být zlepšen přístup k ní. Václav Pácalt o tom píše ve svém článku „Červení a bílí. Kousek naší historie“, jenž vyšel v „Ročence městského musea v Jaroměři“ 22. dubna 1930 toto:

„V letech 1882 a 1883 chystala se obec jaroměřská ke stavbě chlapecké školy, protože stará škola u kostela již nikterak nestačila pro stále rostoucí počet žactva. Měl to vlastně býti „obecní dům“, ve kterém měla býti také umístěna zasedací síň obecního zastupitelstva. Budova měla státi ve středu města a bylo pro ni vyhlédnuto místo „Na ostrově“. Ostrov – nynější park – byl tehdy loukou a ovocnými zahradami a patřil z větší části ostrovskému mlynáři Náhlovskému, radnímu Androvi a dru. Ungrovi. Chodilo se naň fortnou pod radnicí přes Labe po úzké dřevěné lávce a jezdilo se tam po mostě u pivovaru vozní cestou vedle Labe, jehož břehy byly zarostlé vrbovými keři. Purkmistrem byl tehdy Antonín Vodák, radními Paul, Andr, Nykendaj, Čerych, Kudrnáč a Malina. Městským tajemníkem byl Vojtěch Probošt.

V městské radě bylo usneseno doporučiti obecnímu zastupitelstvu návrh, aby byla škola postavena „Na ostrově“, aby se ostrov k tomu účelu vykoupil, aby byl učiněn přístupným tím, že se vykoupí na náměstí domy č. 18, 19 a 20, které se zboří, na jich místě se zřídí nová ulice, přes Labe se postaví nový železný most a Labe se rozšíří tak, aby nehrozily tak časté záplavy.“

Tohoto plánu se však lekli někteří zastupitelé, neboť podle nich by si vykoupení ostrova, jeho úprava, výstavba nové školní budovy, vykoupení 3 domů, zřízení nové ulice, stavba mostu a rozšíření Labe vyžádalo značné finanční prostředky, a tak nebyl návrh městské rady přijat. Následně byla zvolena komise, aby nalezla vhodnější místo. Jedním z navrhovaných lokalit se stal tzv. „Otův kopec“. Městská rada však trvala na svém původním plánu, který byl podpořen závěry několika komisí, zejména tou zdravotní. Po přechodu opozičního zastupitele a bývalého purkmistra Františka Juliše na stranu podporovatelů tohoto návrhu došlo k jeho schválení.

Tehdy vypadal „Ostrov“ podle Václava Pácalta v článku v Ročence městského musea z roku 1935 takto: „Nebude snad na závadu vzpomeneme-li si také, jak asi tenkráte vypadal Ostrov, nynější městské sady. Po pravé straně zmíněné lávky, blízko pod schody, stál u zahrady Dra. Ungra zděný, přízemní domek Lorenčičův. Po levé straně byla zahrada Androva a v ní menší domek, kdysi Vostrovskýho mandlovna sukna, asi v těch místech, kde je nyní zahradníkův domek. Obě zahrady ohražené byly plotem tyčkovým. Ostrov sám byl vlastně loukou, na které pěstována majiteli místy také zelenina. Břehy Labské i mlýnského náhona, zarostlé byly hustě keři vrbovými. Cesta na Ptáka uhýbala se za domkem Lorenčičovým na pravo vedle zahrady Náhlovskýho, na úzký, dřevěný most přes mlýnský náhon na Malou obec, jak jmenovala se ona část města, kde nalézá se nyní Tyršova sokolovna. Ostrov, který býval při každé větší vodě zatopen, musel být celý o jeden metr zvýšen.“

Následně byla zbořena ona trojice vykoupených domů, došlo k úpravě ulice a zřízení železného mostu, vykoupení ostrova a jeho zvýšení o více než 1 m. Úpravu ulice a stavbu mostních pilířů provedl stavitel Ing. J. Řezníček, plány a rozpočet na školu dodal stavební rada Jenšovský z Prahy a stavba školy byla zadána nymburským stavitelům Čermákovi a Brücknerovi. Ta byla spolu s mostem dokončena v roce 1884 a od počátku sloužila nejen školním účelům, ale 4 velké místnosti s přilehlou chodbou v suterénu sloužily jaroměřskému muzeu. O rok později byl zřízen na „Ostrově“ podle opočenského vrchního zahradníka Liehma městský park, který byl zván jako „Městské sady“. Roku 1890 byla upravena další část parku za dřevěnou lávkou. O 4 roky později byla vybudována z Jakubského Předměstí železná lávka, jejíž pilíře postavil stavitel Sehnoutka a konstrukci dodali bratři Prášilové v Praze. Cesta však tehdy vedla pouze do parku. Teprve v letech 1904-1905 byla prodloužena „Vodním družstvem Úpa“ až „Na ptáka“. Zároveň byly po pravém břehu Labe zřízeny ochranné protipovodňové hráze, aby se neopakovala situace z roku 1897, kdy byl park téměř úplně zničen. 26. února 1916 byl park přejmenován na „Sady arcivévody Karla Františka Josefa“ a park před průmyslovou školou „Sady arcivévodkyně Zity“.

Za první republiky byl park pojmenován jako „Masarykovy sady“. V roce 1928 byl totiž vztyčen v parku pomník prezidenta T. G. Masaryka od prof. Otakara Španiela, jehož základní kámen byl poklepán již roku 1923. V roce 1926 byl park součástí výstavního areálu Hospodářsko-průmyslové výstavy severovýchodních Čech, např. chlapecká škola sloužila jako pavilon A, v němž byly umístěny expozice školství, osvěty a umění. Památkou na ni je socha Pastýře od jaroměřského sochaře Václava Antonína Wagnera (1897-1944), jež je od 28. února 1964 památkově chráněna.

Roku 1931 byl most u chlapecké školy rozšířen o chodníky, aby byli chodci odděleni od rušného provozu automobilů i povozů. Chodníky dodala a namontovala firma Ladislav Militký z Předměřic nad Labem a betonové podlážky společnost Batík a Haase z Jaroměře. V roce 1940 byl odstraněn pomník T. G. Masaryka, který se o 7 let později vrátil na své místo, ale roku 1953 byl stržen a zničen. Nacházel se na místě, kde je dnes velký kámen s pamětní deskou, na níž je text: „ZDE STÁL POMNÍK T. G. MASARYKA, DÍLO O. ŠPANIELA. V ROCE 1940 BYL ZNIČEN NACISTY, V ROCE 1953 KOMUNISTY.“ Jejím autorem je akademický sochař Petr Novák, stejně tak současného pomníku prezidenta T. G. Masaryka na okraji parku, který byl slavnostně odhalen 28. října 2003. Zajímavostí je, že oba objekty nepořídila svým nákladem radnice, ale z odškodnění za desetiletý pobyt v komunistických vězeních je pořídil bývalý politický vězeň Jan Šrámek.

19. prosince 1949 získala tehdy Okresní a městská knihovna a čítárna v Jaroměři samostatnou budovu v areálu parku, kde knihovna sídlí dodnes. Původně obytný domek zahradníka byl přizpůsoben potřebám knihovny v 70. letech 20. století. Tehdy prošel několika úpravami rovněž sám park, přičemž o zlepšení péče o něj bylo rozhodnuto MNV již v roce 1960 a při jeho údržbě měli pomáhat rovněž žáci a studenti místních škol. Ohledně péče o něj se však již od poloviny 60. let 20. století objevovala vlna kritiky, a to dokonce i v tehdejším tisku. Také sama koncepce parku nebyla dodržena a ten se stal různorodou směsicí rozličných dřevin.

Teprve roku 1997 byla vyhotovena studie a prováděcí dokumentace k rekonstrukci parku, a to krajinářským architektem Ing. Jiřím Fingerem. Od té doby prošel park mnoha změnami, takže již dávno není tím, čím býval ještě před několika desítkami let – zelení, nechanou svému osudu, kdy dokonce nedocházelo ani k posekání trávníků, natož likvidaci náletových dřevin. V roce 2006 došlo i na opravu chodníku od pomníku T. G. Masaryka až k budově policie a o 4 roky později na protipovodňová opatření a terénní úpravy, jež byly zakončeny roku 2012 kompletní rekonstrukcí chodníků a zelených ploch. V červnu 2013 byl poškozen historický Komenského most na „Ostrov“, který byl odstraněn a v letech 2014-2015 nahrazen ocelovou lávkou od Mirko Bauma, Davida Baroše a Vladimíra Janaty. Více o ní zde: https://www.archiweb.cz/b/komenskeho-most-v-jaromeri.

Význam parku byl posílen mnoha kulturními a společenskými akcemi, např. od roku 2005 se zde každoročně koná letní neziskový festival FestNeFest a od roku 2006 Bambiriáda. 21. dubna 2007 zavítali do Jaroměře ministryně školství Dana Kuchtová a místopředseda vlády a ministr životního prostředí Martin Bursík, kteří se zúčastnili zdejších oslav Dne Země a akce Miliarda stromů pro planetu Zemi – Stromy pro Jaroměř, v jejímž rámci vysadili v Masarykových sadech štěp památné lípy. A tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho, neboť historie této části jaroměřské veřejné zeleně je velmi bohatá. Na závěr je jen nutné podotknout, že se park stal opětovně ozdobou města, jež na něj může být právem hrdé.

Masarykovy sady v Jaroměři na mapě