Písníky Oplatil I a II

Původní rybník Oplatil (tehdy psán jako Voplatil, neplést se stejnojmenným rybníkem u Třeboně) měl být založen Vilémem z Pernštejna roku 1497 (mnozí autoři jeho vznik kladou do let 1495-1502, jeho zavodnění dokonce do let 1502-1513, např. dašický farář P. Josef Nechvíle) na místě dvojice vsí – Velikých Kavčin a Černé pod Čeperkou (obě vsi byly svedeny a vytopeny Oplatilem a vymazány při počtu svatohavelském v roce 1548), ale podle různých nepřímých dokladů můžeme uvažovat, že minimálně s přípravnými pracemi začali již opatovičtí benediktýni, kteří však po zničení svého kláštera roku 1421 odsud uprchli a jejich rozsáhlé majetky získal nejprve Diviš Bořek z Miletínka. Následně je držel v zástavě kníže Jindřich Minsterberský, syn zemřelého krále Jiřího z Poděbrad. Ten někdy okolo roku 1480 vybudoval velký rybník Bohdanecký (teprve později nazývaný jako Bohdanečský) a v téže době vznikl i rybník Rosický. K jejich napájení zřejmě sloužil menší umělý kanál, nejspíše rovněž pozůstatek staršího díla opatovických benediktýnů.

S opětovným budováním rybniční soustavy ve velkém stylu však začali, jak je uvedeno na počátku tohoto článku, až Pernštejnové. Aby byly Velká a Malá Čeperka, Oplatil a Bohdanečské rybníky zásobovány vodou, byl založen v letech 1498- 1514 Opatovický kanál, jehož západnímu prodloužení se říkalo Halda. V době po jeho dokončení se na něm nacházelo 32 mlýnských složení. V době své největší slávy byl rybník Oplatil, o jehož výlovu máme zmínky např. z 4. listopadu 1585, určen pro 800 kop násady a měl rozlohu 2 347 měřic, alespoň tak tvrdí urbář pardubického panství z roku 1588 (podle Bohumíra Dubského měly v 16. století všechny rybníky pardubického panství 5 636,3 ha, z toho Oplatil 1926 ha, Čeperka 1920,8 ha, Bohdanecký rybník 948,3 ha a Rozkoš 841,2 ha). Stavidlo k nahánění vody z Opatovického kanálu bývalo umístěno u ždánického mlýna.

Ke konci 16. století bylo na Pardubicku 235 rybníků, z nichž největší byly Velká Čeperka, Oplatil a Bohdanečský rybník. Později se začala rybniční soustava zmenšovat. Po roce 1750 začalo pardubické panství rozdávat pozemky a dělit dvory mezi prostý lid, pouze rybníky a lesy si vrchnost ponechala, k ochraně před povodněmi náhonem od Opatovic nad Labem až k Semínu zřízeným vodstvo rovněž regulovala, aby čas od času zdejší velké rybníky (Velká a Malá Čeperka, Oplatil, Rozkoš, Semtín, Bohdanecký) byly vyloveny, vysušeny a 2-3 roky žitem a ovsem osívány nebo osazovány bramborami. Roku 1781 se objevil dokonce nerealizovaný nápad zrušit samotný Opatovický kanál. Počátkem 19. století měl Oplatil, jehož původní položení nám dokládají mapy I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c112) a II. vojenského mapování z let 1836-1852 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl? lang=cs&map_root=2vm&map_region=ce&map_list=O_8_VIII) a indikační skica stabilního katastru z roku 1839 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CHR442018390), výměru 611 ¼ jitra, naopak nedaleký Semtínský pouze 350 ¾ jitra. V roce 1798 bylo na Pardubicku již jen 153 rybníků.

Rybník Oplatil byl trvale vysušen roku 1856 (díl Velké Čeperky nejblíže Labe byl zrušen o 4 roky později) kvůli velkému růstu obyvatelstva a s tím spojené zvýšené produkci obilí. Z většiny bývalého rybníka se stala orná půda, ale část byla zalesněna, což je vidět z Mapy pozemků bývalého rybníka Oplatil od lesního praktikanta Adolfa Horáka z roku 1867 (viz http://chartae-antiquae.cz/cs/maps/13770/?view=-101,142.25,3) a z mapy III. vojenského mapování z let 1877-1880 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=3vm&map_region=25&map_list=3955_4). Tak vznikla tzv. „Obora“. Na orné půdě byl založen panský dvůr s lihovarem. Zbytek byl pronajat malým rolníkům, čehož dokladem mohou být pachtovní mapy z let 1901-1906 (viz http://chartae-antiquae.cz/cs/maps/13631/?view=-92.25,96.875,3 a http://chartae-antiquae.cz/cs/maps/13632/?view=-61.375,60.375,3). Mnozí odborníci však proti tomuto kroku neúspěšně vystupovali a navrhovali, aby byly všechny tyto rybníky vyhloubeny na 9-10 stop a sloužily tak k zachycení co možná největšího množství vody při častých povodních, jež byly spojeny zejména s řekou Labe. Podělení vysušeného rybníka na pozemky můžeme vidět např. z Přehledové mapy pozemků bývalého rybníka Oplatil od Adolfa Horáka z roku 1867.

Na přelomu 19. a 20. století byly na pozemcích jižně od Ždánického dvora, na dně bývalého rybníka Oplatila, nalezeny četné pravěké kamenné nástroje, jež daroval správce a nájemce Josef Kuthan jak do pardubického, tak do královéhradeckého muzea. Toto naleziště ohledal 30. dubna 1914 PhDr. Emanuel Šimek z centrální komise ve Vídni, a to s kustody pardubického muzea Bóžou Dvořákem a Františkem Karlem Rosůlkem.

Ale zemědělskému využití sloužilo toto místo pouhých 100 let. Již v "Lidových novinách" z 27. dubna 1926 vyšel článek o regulaci středního Labe a v něm se též psalo: „U Ždánického dvora, jenž má býti parcelován, má býti obnoven velký rybník Oplatil, jehož území je součástí velikého podzemního reservoiru tvořeného opukovým hřbetem nad Bohdančí. Zájmová plocha jest asi 600 ha, z nichž 300 ha jest les patřící okresu pardubickému, který by dostal náhradu při záboru lesů Pallavicinských.“ K realizaci tohoto kroku tehdy nedošlo, ale tato místa stejně zůstávala z hlediska fauny a óry pomalu při starém. Mnohdy zůstávala pod vodou a tak tu vznikaly svébytné biotopy, které lákaly k průzkumům již od přelomu 19. a 20. století řadu tehdejších vědeckých kapacit i amatérských badatelů.

Nakonec rybník Oplatil vznikl až o mnoho let později. V 50. letech 20. století totiž po vzniku JZD byly tyto pozemky s velmi špatnou bonitou půdy postupně odprodány firmě Prefa Pardubice, jež tu začala těžit písek, což je krásně vidět z leteckých měřicích snímků z let 1959 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html? typ=lms&idrastru=WMSA08.1959.HKRA95.06064&bz=-649672.40,-1052517.82) a 1968 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1968.PREL06.03863&bz=-649858.02,-1052589.83). A nejednalo se o žádnou maličkost, protože průměrná denní těžba na písníku Oplatil představovala v říjnu 1979 3 800 m3 štěrkopísku. Zároveň bylo odtud dodáváno každou sekundu do pardubické vodovodní sítě 73 litrů pitné vody. Roku 1988 měl písník Oplatil rozlohu okolo 140 ha a hloubku kolem 8 m. Štěrkopísek byl těžen velkými bagry do hloubky až 15 m, takže po ukončení těžby v 90. letech 20. století zůstalo jezero o hloubce 10-15 m, jež sloužilo pro město Pardubice jako zásobárna pitné vody. Od té doby tu nalezneme vedle sebe 2 vodní plochy – Oplatil I a Oplatil II, přičemž na jihozápad od Oplatila I se navíc nachází písník Hrádek a na východ od Oplatila II za tokem Rajské strouhy písník Jezero. Všechna tato místa slouží rekreaci, ať již koupání, vodním sportům nebo rybaření.