Staré Ždánice

Teorií o vzniku pojmenování této vsi je několik. Nejlépe bude dát slovo prof. Antonínu Profousovi a jeho knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. IV. díl. S-Ž", v níž se můžeme dočíst toto:

"3. Staré Ždánice (lid. ty Ždánice, ždáncký), ves 10 km ssz. od Pardubic: 1/2 km jv. odtud je ves Nové Ždánice: 1339 Wanko de Zdanicz bona sua ..mon. Opatov. vendit, Bienenberg, Gesch. v. Königr. 112-113; 1358 ad present. ..Swinconis dc. de Zdanicz ad eccl. ibid., ..exec. pleb. de Bohdanicz, LC. I, 30; RDP. 91 dec. Gradic.: r. 1369 - c. 1405 Zdanicz; 1403 eccl. in Antiquo Fago ..de cons. Niczkonis cl. in Zdanicz, LC. VI, 107; 1455 de Mrdicz, ..de Zdianicz, AČ. 37, 17; 1654 Zdanicze, BR. 14/57; 1789 Hft Pardubicz: Zdanicz, Schal. XI, 58/97; 1837 Zdanitz, Som. V, 67; 1848 Ždánice, PalP. 167; úř. 1854 Ždanice staré.

Jm. Žd. = ves lidí Ždánových (v. výše)."

Tato obec bývala rodovým majetkem vladyků z Ždánic, kteří tu vystavěli tvrz, jež se měla nacházet v lokalitě zvané „Na sklepích“. Důkazem o jejím položení by mohly být 3 nálezy depotu mincí. Nejprve se zde našlo v roce 1875 množství českých a cizích mincí ze 16. a 17. století, roku 1881 byla vykopána hliněná nádoba se 180 pražskými groši z dob Vladislava II. a 21. července 1936 došlo k objevu mincí z přelomu 16. a 17. století. Větší průzkum tvrziště proběhl v letech 1966 a 1968. První zmínka o obci je ze 3. února 1339, kdy ji Vaněk ze Ždánic prodal i s kostelem za 65 kop grošů opatovickému klášteru, v jehož majetku zůstaly Ždánice až do jeho zániku v roce 1421. Podle farní kroniky bývala v obci farní škola již roku 1350. Od roku 1436 držel Ždánice Diviš Bořek z Miletínka a od roku 1509 Jan a Vojtěch z Pernštejna. Po dostavbě Opatovického kanálu po roce 1500 byl postaven panský mlýn, jehož majetek sloužil od roku 1515 k požitku „Jeho milosti Páně“. V roce 1613 byl zmíněn první známý zdejší rychtář Mikuláš Kumst. Roku 1677 se stal zdejší kostel, který byl někdy po roce 1339 znovu postaven (oproti dřevěnému předchůdci již jako zděný), filiálním k Osicím. Roku 1777 byl zrušen starý ždánický dvůr a na jeho pozemcích vznikly tzv. Nové Ždánice s 12 usedlostmi (čp. 37-48). V roce 1792 byla postavena dřevěná škola s jednou světnicí a bytem pro učitele. Do té doby se učilo v čp. 4, přičemž prvním známým řídícím učitelem byl Jan Vosáhlo (1776-1821), po němž nastoupil jeho syn Jan (1821-1855). Roku 1837 byla založena římskokatolická lokalie a v roce 1861 se stal zdejší kostel opět farním. Roku 1842 byl založen nový ždánický dvůr. V roce 1843 měla ves 71 domů a 558 obyvatel. Roku 1845 byla v obci postavena nová silnice, která byla v následujícím roce protažena až k Plchu.

Roku 1849 se staly Staré Ždánice samostatnou politickou obcí. Prvním jejím starostou byl zvolen řídící učitel Jan Vosáhlo mladší (1849-1853). V roce 1856 byl vysušen rybník Oplatil. Roku 1860 byl na místě vyhořelého mlýna postaven nový zděný s obytnými budovami. V roce 1864 musela být škola pro svoji sešlost uzavřena, a tak se učilo v obecní kovárně čp. 3 a v domě čp. 77. Nová dvoutřídní škola s rezervní třídou byla vybudována roku 1868. 1. ledna 1882 vyhořela stodola, chlév a špýchar rolníka Josefa Havelky z čp. 2. V roce 1882 byl založen SDH a jeho prvním velitelem se stal mlynář Josef Prokeš. Roku 1886 byla zřízena váha na řepu při silnici do Plchu. Ze 3. na 4. února 1887 shořela 3 stavení. 11. května 1890 byl posvěcen na hřbitově pomník J. Rosůlka, který postavila učitelská jednota "Budeč" v Pardubicích. V roce 1892 došlo k přístavbě školy, jež tak byla obohacena o 2 další třídy. Roku 1893 vznikla záložna. V roce 1902 byla postavena obecní váha. O 3 roky později byly zahájeny meliorační práce. Roku 1907 došlo ke stavbě silnice ke Krásnici. 16. listopadu 1908 byl otevřen zdejší poštovní úřad. V roce 1912 vyhořel mlýn a následně byl přestavěn a zmodernizován. Z front 1. světové války se nevrátilo 29 zdejších mužů.

V květnu 1919 byla vysazena před čp. 94 Lípa Svobody. Roku 1920 byla založena TJ Sokol. 1. února 1920 vznikla obecní knihovna. O rok později byla prodána obecní kovárna dosavadnímu nájemci Jaroslavu Rejlovi. V témže roce provedl Státní pozemkový úřad parcelaci pardubického velkostatku, k němuž náležel stéblovský dvůr, jenž byl rozdělen uchazečům ze Starých Ždánic, Plchu a Podůlšan. Zbytkový statek s lihovarem byl přidělen družstvu „Družstevní lihovar ve Ždánicích“, jehož prvním předsedou byl Ing. Jindřich Žilka. 1. července 1922 byla zřízena četnická stanice. 14. srpna 1923 vypukl požár v Prokešově mlýně, jemuž podlehla velká část mlýnského objektu i s moderním zařízením. V letech 1923-1924 došlo k zavedení elektřiny do obce. Roku 1905 vzniklo vodní družstvo. V roce 1928 byly pořízeny 2 nové zvony do kostela, a to jako náhrada těch za války zrekvírovaných. 9. prosince 1931 vyhořela usedlost Jar. Mádla. 10. prosince 1933 vznikl oheň v hospodářství Josefa Kubelky, který se rozšířil na obytné budovy a hostinec „Na křižovatce“. Roku 1936 došlo k zavedení telefonu a vydláždění silnice po obci. V noci z 20. na 21. listopadu 1937 vypukl požár v deputátních budovách, náležejících k družstevnímu lihovaru. 2. dubna 1938 byl ustaven SK Staré Ždánice. Za německé okupace nesla obec pojmenování Alt-Sdanitz. V roce 1941 byl zřízen zemědělský útulek. 1. prosince 1944 byl zdejší zemědělský útulek proměněn v celoroční. V lednu 1948 byla otevřena družstevní prádelna. 2. května 1949 došlo k ustavení JZD. To však brzy zaniklo a nové vzniklo až 22. srpna 1957 (1. ledna 1972 se sloučilo s JZD 5. pětiletka se sídlem v Dolanech). Téhož roku byla zřízena MŠ. V roce 1950 byl zrušen mlýn. 7. března 1952 zahájila provoz sušárna brambor ZNZ. Roku 1960 byla vybudována autobusová čekárna. V letech 1969-1972 bylo zbudováno veřejné osvětlení, v letech 1970-1972 probíhala stavba nové hasičské zbrojnice, v letech 1972-1973 bylo vystavěno dětské hřiště a v letech 1974-1976 prodejna potravin, která byla slavnostně otevřena 5. listopadu 1976. V letech 1977-1978 byla vyasfaltována silnice. Roku 1979 došlo ke zbourání mlýna a na jeho místě bylo upraveno družstevní složiště pro cukrovku. V letech 1980-1985 probíhala výstavba MŠ, která byla slavnostně otevřena 2. prosince 1985. V témže roce byla vyčištěna zdejší vodní nádrž. V roce 1987 byla na Opatovickém kanále spuštěna MVE. 25. listopadu 2003 získaly Staré Ždánice obecní symboly (viz https://rekos.psp.cz/detail-symbolu/id/5590). V letech 2004-2005 proběhla výstavba vodovodu. 7. prosince 2006 došlo ke kolaudaci ČOV a 1. části kanalizace. 5. listopadu 2011 bylo otevřeno dětské hřiště. O 5 let později byla dokončena rekonstrukce parku.

Ze zdejších pamětihodností můžeme jmenovat: od 30. prosince 1987 památkově chráněnou sochu sv. Jana Nepomuckého u mostu přes Opatovický kanál z roku 1740 (viz https://pamatkovykatalog.cz/socha-sv-jana-nepomuckeho-17841210); od 30. prosince 1987 památkově chráněný silniční most přes Opatovický kanál z roku 1905 (viz https://pamatkovykatalog.cz/silnicni-most-15984968); sochu sv. Marka z roku 1878; pomník padlým v 1. světové válce, odhalený 10. července 1921; tzv. Zámeček, v současnosti opravovanou vilu mlynáře Václava Prokeše z roku 1877, jež byla v roce 1929 obohacena o 1 poschodí a získala svoji dnešní neoklasicistní podobu (roku 1968 zbourán střešní věžovitý vikýř a v roce 1975 boční přístavba); litinový křížek na kamenném podstavci u tohoto objektu z roku 1884, který nahradil původní dřevěný; litinový křížek na kamenném podstavci z roku 1847 u cesty ke kostelu a pamětní desku Ing. Jindřichu Žilkovi z roku 2017. Nejvýznamnější dominantou obce je však od 18. března 1964 památkově chráněný kostel sv. Václava, který je poprvé zmíněn jako farní v roce 1339. Někdy tehdy byl též zbořen původní dřevěný objekt, postavený snad břevnovskými mnichy, a nahrazen zděným kostelem, který byl koncem 14. století rozšířen o přístavbu věže a následně mnohokrát opravován a přestavován (1595, 1629, 1838, 1844, 1864, 1882, 1883, 1885, 1894, 1908, 1933) a roku 1774 získal nový hlavní oltář, jenž shořel 5. června 1872 a o 4 roky později byl nahrazen jiným. 21. května 1892 dokonce zapálil kostelní věž blesk (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-vaclava-17840815). Mnoho pamětihodností však zaniklo, např. venkovský dům čp. 46 z období kolem roku 1800, jenž byl památkově chráněn od 18. března 1964 do 30. prosince 1976 (viz https://pamatkovykatalog.cz/venkovsky-dum-20090800). Mezi místní rodáky náleží: býšťský učitel Václav Jičínský (* 1815 Staré Ždánice); sudslavský kantor Václav Vosyka (24. dubna 1826 Staré Ždánice - 23. února 1914 Brandýs nad Orlicí); třebosický učitel Jan Vosáhlo (* 1829 Staré Ždánice); slepotický učitel Václav Stanislav Krejza (* 16. ledna 1834 Staré Ždánice); MUDr. Vincenc Černohorský (19. prosince 1857 Staré Ždánice - 4. března 1934 Praha), který působil 40 let na Pardubicku jako okresní lékař, později jako vrchní zdravotní rada a předseda župního lékařského spolku; pedagog JUDr. František Košťál (19. července 1881 Staré Ždánice - 31. prosince 1929 Praha); učitel, filozof a diplomat Rudolf Ina Malý (17. dubna 1889 Staré Ždánice - 13. dubna 1965 Praha). Významnou zdejší postavou byl rolník Ing. Jindřich Žilka (1. září 1886 Bílé Poličany - 20. června 1942 Praha-Kobyliská střelnice), který vybudoval ve Starých Ždánicích funkcionalistickou vilu, ve které dnes sídlí obecní úřad, zasloužil se o řadu zdejších projektů (výstavba nové silnice, dešťové kanalizace, hostince se sálem, odbahnění rybníků, parkové úpravy a zřízení řady stromoví) a v letech 1929-1939 byl poslancem Národního shromáždění ČSR.