Rybník Koňák

Tento návesní rybník je de facto nejstarší vodní plochou Starých Ždánic, protože existuje téměř stejně dlouhou dobu jako sama ves. Jeho existence je doložena spolu s rybníkem Oplatilem po roce 1497. Vzhledem ke své velikosti se však objevil v mapových dílech až koncem 18. století, a to v I. vojenském mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783 (viz http://chartaeantiquae.cz/cs/maps/12933/?view=-62.953125,86.171875,6), ale nejlépe je vidět až v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CHR560018400), z níž se zároveň dozvíme, že byl dříve mnohem větší a již tehdy náležel obci, stejně jako okolní pozemky, které se využívaly jako občiny, tj. obecní pastviny. Jak mnoho zabíraly vodní plochy z obecního katastru, tak to vidíme z přehledu z roku 1845, kdy bylo ve Starých Ždánicích celkem 43 arů a 99 m2 jezer bez rákosu z celkem 547 ha, 38 arů a 54 m2, a to již neexistoval mnohem větší a významnější Ždánský rybník, který měl počátkem 19. století výměru 152 1/8 jitra a nacházel se mezi Starými Ždánicemi, Plchem a Dolany.

Tehdejší stav rybníka i celé návsi však nebyl ani trochu podobný dnešku, čehož důkazem může být reambulace stabilního katastru z roku 1876 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_7146_4). Původně byl totiž střed obce až příliš nevzhledný, silnice byly v příšerném stavu, samé díry, bláto nebo naopak mraky prachu, když nastala suchá období. V mnohém se nelišily od těch původních, vzniklých v 18. století, i když prošly řadou úprav v 19. století, o čemž hovoří obecní kronika takto: "Roku 1845. byla postavena z kunětického čediče silnice skrze Ždánice od silnice hradecké až na obec. 12. prosince t. r. byla hotova. Délka její jest 648 sáhů a šířka 4 sáhy a 2 střevíce a potom se stavěla dál k Plchu r. 1846 až na pole Svatoňe č. d. 2. ze Ždánic. Potom byla postavena silnice od Srchu. Roku 1907 postavena silnice ke Krásnici."

Stejně takové bylo i okolí silnic, např. před kovárnou čp. 3 Jaroslava Rejla, který si ji od obce odkoupil v roce 1921 za 27 000 Kč. Střed obce totiž připomínal spíše bažinatou louži a zápach z ní se linul všemi směry. Také okolí návsi nemělo žádnou pořádnou úpravu, kde byl nějaký otvor v zemi, tak vznikla srážkami či spodními vodami hluboká louže, půda byla neurovnaná, mnohdy zarostlá vzrostlou trávou, prorůstající starším zaschlým porostem. Nejhorší však byla situace v období dešťů, kdy se zde tvořily přímo bažiny a bylo jedno, zda šel člověk po cestě nebo mimo ni. Tento stav ještě zhoršila známá vichřice 4. července 1929, která neničila jen střechy, nýbrž zpustošila vše, co jí bylo k dispozici. Ze zahrad nadělala pustinu, vzrostlé stromy polámala nebo vyvrátila a tak bychom mohli pokračovat.

Ale abychom nebyli nespravedliví, vedení obce tento stav nebyl jedno, ale jeho členové se báli vysokých finančních nákladů a dalším problémem byly různé spory a animozity mezi nimi. O první úpravy se pokusil již starosta Jaroslav Prokeš z čp. 58 (1927-1931), ale většina prací zůstala až na jeho nástupci Františku Vosykovi z čp. 45 (1931-1940).

Ohledně úprav v obci došlo nejprve na místní kostel, jenž získal v roce 1928 dvojici nových zvonů jako náhradu za ty zrekvírované za 1. světové války. Roku 1931 byla upravena cesta ke hřbitovu a podél ní došlo k vysázení lipového stromořadí. V letech 1932-1933 byl opraven vnitřek i vnějšek zdejšího chrámu Páně.

S úpravami obecních prostranství se začalo až v roce 1936. 28. března téhož roku bylo na valné hromadě Vodního družstva Ždánice II odsouhlaseno, že ještě v témže roce bude přikročeno k regulaci Ždánické stoky a k úpravě rybníka a louží na obecní návsi. V květnu 1936 bylo díky poslanci Ing. Jindřichu Žilkovi zahájeno dláždění okresní silnice po celé obci, a to včetně úpravy a vydláždění cesty ke hřbitovu. Zároveň se začalo s již zmíněnou regulací Ždánické stoky, protékající farskou loukou, úpravou rybníka a postavením nových mostů u kovárny a u mlýna.

Silnici v délce kolem 2 km ve směru Hradiště na Písku-Osice s kratšími odbočkami ke Krásnici a k Podůlšanům byla postavena firmou Ing. Rudolf Kunz z Pardubic, jež zaměstnávala kolem 40 zdejších lidí. Zhotovena tak byla silnice s betonovým základem, do něhož byly mozaikově zality žulové kostky. V témže čase byl vydlážděn rovněž úsek státní silnice z Hradce Králové do Lázní Bohdanče, jenž prochází obcí. Kolaudační komise ohledně zdejší silnice se uskutečnila 26. července 1937. Ta všechny úpravy schválila a za souhlasu přísedícího zemského výboru Josefa Kroužela a poslance Ing. Jindřicha Žilky bylo schváleno opravit dvojici zdejších křížů a sochu sv. Jana Nepomuckého. Kromě toho se vyšlo vstříc prosbě zdejšího faráře P. Josefa Palouše, aby byly na hřbitově zřízeny betonové chodníky. Vedle všech zhotovených silnic byla položena též kanalizace. Zajímavostí může být, že se sem betonové potrubí nevozilo odjinud, ale bylo vyráběno betonáři přímo na místě.

Vodní družstvo zase nejprve začalo upravovat Čertůvku nedaleko Dolan, odkud pokračovalo lukami proti proudu až do Starých Ždánic, což dělalo celkem 3,8 km. Tyto práce, při nichž muselo být vykopáno a odvezeno na 10 970 m3 země, probíhaly od 1. května 1936 do 14. ledna 1937 a od března 1937 až do poloviny téhož roku, přičemž některé z nich mohly být plně dokončeny až v následujícím roce.

Když se s těmito pracemi došlo až na náves, byla na místě bývalého rybníka a později pouhé bahnité louže vykopána hospodářská vodní nádrž. Vykopáno bylo celkem 3 100 m3 země, aby mohla vzniknout žulová nádrž o ploše 26 arů s vjezdem a výjezdem pro plavení koní (odtud pochází pozdější pojmenování Koňák). Země odtud i od Čertůvky byla využita nejen při vyrovnávání terénu u kostela a u kovárny, nýbrž i po celém okolí.

Dalším krokem úpravy návse bylo zbourání staré hasičské zbrojnice a místo po ní bylo upraveno tak, aby sem mohl být přemístěn pomník padlým v 1. světové válce, který se od svého slavnostního odhalení "krčil" v rohu školní zahrady. Všechny sadové úpravy navrhl zahradní architekt hlavního města Prahy Josef Kumpán, jenž navrhl oset všechny rozsáhlé plochy návsi trávníkem a osázet řadami stříbrolistých lip, kulovitých javorů a dalších ozdobných dřevin. V lokalitě "Na Obci" naopak vodní družstvo vykopalo 22 arů velké koupaliště, které bylo zásobováno nejen původními toky a prameny, nýbrž sem bylo zřízeno potrubí z hlavního melioračního odpadu a ze strouhy v lukách, přičemž tam bylo zřízeno stavidlo. Vedle koupaliště navíc vyrostlo 61 arů velké hřiště, sloužící všem spolkům, sportovcům a navíc tehdy tolik potřebné branné výchově a vojenskému výcviku.

Ve středu obce vznikly po obou stranách silnice betonové chodníky s přiléhajícími úzkými travnatými pásy. Po jedné straně vznikla řada rudolistých slivoní myrobalánů (Prunus pissardii Nigra), opačná strana byla osazena ozdobnými sakurami, resp. jejich kultivarem Hisakura. Cesta ke hřbitovu byla ozdobena 2 řadami velkolistých lip, které vysázeli zdejší školáci již u příležitosti 28. října 1935. Pod nimi byly později zřízeny travnaté pásy s řadami okrasných keřů. Dále byla ve "starém dvoře" zřízena malá žulová vodní nádrž a u kovárny vybudována nová hasičská zbrojnice. V jedné její části se mohla nacházet automobilová stříkačka nebo sanitní vozidlo, druhá část měla sloužit k umístění motorové stříkačky, nářadí a skladiště benzinu.

Veškeré sadové úpravy byly dokončeny na jaře 1938, kdy byly opět díky péči poslance Ing. Jindřicha Žilky vysázeny po celé obci různé stromy a keře, a o i u hřbitova a přímo na něm. Jednalo se o několik set sazenic, od bříz a jilmů přes javory a topoly až po nachově zbarvené akáty, k jejichž výsadbě došlo právě na hřbitově.

Se zvelebováním obce se všichni výše zmínění snažili co nejvíce pochlubit a dát vědět o tom, že i tato malá, pro mnohé neznámá obec, je schopná nejen pokrokového myšlení, ale rovněž všechny tyto plány zrealizovat, nejen o nich hovořit, jak se kolikrát jen dělo. 23. srpna 1937 sem např. zavítala delegace bělehradských studentů, kterou vedl MUDr. Dragoljub Lukić. Nebyla to však jediná akce, k níž zde došlo. Již 28. srpna 1937 se v obci uskutečnila slavnost rozvinutí praporu odborové jednoty republikánské strany z celého okresu, jíž se zúčastnila nejen Selská jízda, nýbrž také přísedící zemského výboru Josef Kroužel, poslanec Ing. Jindřich Žilka a statkář Jan Řehounek z Časů.

Díky všem výše jmenovaným úpravám zásadně klesla výměra vodních ploch. Ty měly v roce 1948 pouhých 6 arů a 83 m2, ale o zbylé rybníky bylo zprvu řádně pečováno, teprve později se zájem o jejich stav postupně zmenšoval (od konce 60. let 20. století), když byl Koňák zredukován na pouhou požární nádrž. Ta byla opravena a vyčištěna místními požárníky až roku 1985, i když její okolí bylo upraveno během poválečných desetiletí rovnou několikrát, zejména při stěhování pomníku padlým v roce 1975.

A v této tradici naštěstí pokračuje obec i dnes, aniž by udělala něco zásadního proti výše jmenované úpravě ze 30. let 20. století. Právě naopak! Zmiňme zejména rekonstrukci a odbahnění rybníka Koňáku, k níž došlo v roce 2021, přičemž spolu s ním byly provedeny stejné práce na rybníku Koupaliště. Díky tomu je náves překrásným místem, kde se člověk může zastavit, zrelaxovat a těšit se krásami přírody i celého okolí. Navíc, když se čas od času někdo zde rozhodne plavit koně, jak tomu dříve bývalo. Dnes má tato vodní nádrž, jež je stále ve vlastnictví obce, výměru 2 651 m2 a její vzhled můžete posoudit z mých snímků, pokud těmito místy někdy náhodou nepojedete.