Loading...
Tento zajímavý smírčí kříž budou mít jistě v oblibě zejména všichni milovníci geocachingu. Obec se totiž může pochlubit tím, že má jeden z nejlépe Ukrytých smírčích křížů, které jsem kdy viděl – a že jich už bylo – a přitom se nachází na frekventovaném, veřejnosti kdykoliv přístupném místě. Tento smírčí kříž patří k těm starším, na což je obec s přibližně 250 obyvateli také patřičně hrdá. Předpokládá se totiž, že polický smírčí kříž je památkou gotickou, pocházející z 15. století.
Jeho současný osud je – zřejmě již natrvalo – spojen s vůbec nejstarší památkou obce, tedy kostelem sv. Mikuláše. Ten je totiž písemně zmiňován již v roce 1312, o obci samotné máme zprávy až o třetinu století později, tedy roku 1343. Uvedený jednolodní hřbitovní kostel je ohrazen Kamennou zdí, prolomenou bránou, před kterou stojí kříž z roku 1850. Ohradní zeď pochází z I. poloviny 19. století, ale její základ je mnohem starší. A právě mezi kameny této ohradní zdi je z vnější strany dovedně vsunut – a mezi nimi ukryt – onen smírčí kříž.
Kříž – respektive jeho dochovaná část - v Polici je považován za pravý smírčí kříž, tedy pomník, který provází pohnutá historie, a který nejspíše vytesal nebo nechal vytesat neznámý vrah. Na dávno zapomenutou tragickou událost upozorňuje už jen neumělá rytina na jeho dříku. Podle ní můžeme tušit, že středověký zločinec svou oběť zabil dýkou nebo nožem. Kříž bez dochovaných horizontálních ramen je 130 centimetrů vysoký a 40 centimetrů široký. Místními obyvateli je údajně nazýván Koza nebo Baba.
Zajímavé je, že tento smírčí kříž má i svou legendu, která ovšem vůbec nezohledňuje zpodobněnou bodnou zbraň. Říká se v ní totiž, že kříž má připomínat smrt dcery zdejšího šenkýře Madlenky. Ta se prý večer v krčmě vsadila s místními mládenci vsadila, že půjde o půlnoci na hřbitov a z hrobu čerstvě pohřbeného pantáty Potočky, který býval postrachem okolí, jim přinese věnec. Chtěla tak dokázat, že ona se duchů rozhodně nebojí. U Potočkova hrobu už se trochu bála, takže popadla věnec a rychle s ním kráčela ke hřbitovní brance. V tom se ozval rozzlobený hlas, který jí velel: „Polož ten věnec hned zpátky na hrob!“. Madlenku vůbec nenapadlo, že je to hrobník, ale lekla se ducha starého Potočka. A tak se rychle rozběhla, zakopla a upadla hlavou na hranu hrobu. Nešťastní chlapci z hospody pak zašli za farářem, společně nechali na paměť té nešťastné události vysekat z pískovce kámen podobný kříži a protože se právě opravovala hřbitovní zeď, skončil vestavěný v ní.
Pověst je to jistě velmi pěkná, ale pravdou o vzniku této památky bude opravdu spíše ona dávná vražda nožem nebo dýkou ...