Pověst o Dýmovi, zlém i dobrém duchu Novobydžovska

Dříve byli lidé nadmíru pověrčiví a v každém koutu země viděli nějaké strašidlo nebo zlé stvoření, jež by jim chtělo ublížit. Čím bylo dále od lidí a nacházelo se tam, kam málokdo směřoval, tím více roztodivných bytostí zde bylo zaznamenáváno. Jedním z míst, kterým se dříve lidé vyhýbali, byla různá blata a mokřiny. I kdyby si tudy mohli notně zkrátit cestu, tak si raději nadešli kus cesty, než aby se těmito pěšinami ubírali. Natož, když se jednalo o hluboké rokle či mokřadní lesy. A kdo se tam vydal, tak potkával bludičky, lesní panny či ohnivé muže.

Právě mezi posledně jmenované náležel také na Novobydžovsku známý Dýma či Dýmač, jenž se zpravidla pohyboval a vyskytoval v divokých lesních samotách, kde byla řada propastí, tmavých nepropustných zákoutí nebo bažinatých míst (kobylický Řasov, králická Bažantnice, Skřivanský les). Zajímavé však je, že záleželo podle místa, zda bylo toto nadpřirozené stvoření zlým nebo naopak dobrým duchem. Není to nic divného, vždyť nejznámějším příkladem nám může být z německých bájí známý Rübezahl, mýtický duch Krkonoš, jenž se při ochraně svých hor dopouštěl různých zlých a nedobrých věcí, z něhož pak vznikl náš Krakonoš, který byl nejen spravedlivým ochráncem hor, nýbrž i chudiny a lidem nijak neškodil, pokud se nejednalo o nějakého chamtivce nebo nenasytu.

Stejně jako Krakonoš, tak i Dýma se zjevoval v roztodivných podobách. Jedinou věcí, jež byla vždy stejná, bylo to, že ze země vystupoval jako dým nebo oheň, který se táhl až do oblak. Po jeho vystoupení se vždy otvor v zemi opětovně uzavřel a pak jsme ho mohli vidět v různých vzezřeních. Jednou svítil jako hvězdičky, před pocestnými se zjevoval jako malé plaménky, z nichž se pak staly velké plameny nebo přímo ohňové sloupoví, někdy se naopak valil krajinou jako ohnivý sud nebo poskakoval v podobě různých ohnivých zvířat, zejména byl vidět jako ovce nebo koza a ty pak s oblibou skákaly po zbloudilém člověku. Nesnášel totiž lichý počet lidí a osamělého člověka prý jako divé zvíře kolikrát roztrhal. Pokud však bylo více pocestných v sudém počtu, tak nad nimi Dýma neměl žádnou moc a nemohl jim nikterak ublížit.

Rovněž tak neměl moc nad tím, kdo ho nechal na pokoji, nedíval se za ním, nenásledoval jeho světlo a neodchýlil se od své cesty. Prostě ve chvíli, kdy se Dýma před pocestným zjevil, bylo nejlepší dělat hluchého a slepého a nenechat se ničím vyvést z míry. Ten, kdo se však za Dýmou podíval nebo se dokonce vydal v jeho stopách, tak skončil většinou špatně. Dýma si s ním hrál jak kočka s myší, pocestný se celou noc pohyboval v jednom místě, když se snažil odtud dostat, takže nakonec byl tak znaven a utrmácen, že upadl celý zemdlelý do bažiny. Ale to ještě nebyl konec! Místo utopení následovala další muka. Jak pocestný spadl do vody, tak se objevila žhavá světýlka, z nichž se následně stalo nějaké ohnivé zvíře (výše zmíněné kozy či ovce), které po něm začalo svými kopyty tak dupat, že mu záda zmodraly. Když měl to štěstí, že se dočkal ve zdraví rána, tak se vzpamatoval a za jitřního světla již trefil zpět domů, kde však musel opětovně ulehnout. Buďto se pak po dlouhém léčení uzdravil, nebo do třetího dne zemřel. Takový měl osud ten, kdo měl tu čest Dýmu spatřit a vydat se za ním!

Byly však i horší případy, neboť někdy měl Dýma lidi zavést do rybníka, kde je utopil. Chudáky zase vlákal do trnitého roští, kde si při svém bloudění roztrhali oděv, vypíchali oči nebo se jinak vážně zranili. Kde nebyly mokřiny nebo rybníky, tak se měl Dýma objevovat nedaleko skal nebo strmých kopců, kam pocestného vlákal a ztratil se mu těsně před jejich konci, aby člověk spadl a polámal se, pokud si zrovna nezlámal vaz. Jinde se zase měl zjevovat jako ohnivý drak nebo ohnivý pes a přinášet čarodějnicím bohatství. Na někteých místech však naopak chránil chudé a bezbranné a všechny výše zmíněné věci činil pouze zlým lidem, takže byl brán spíše jako dobrý duch. Často se zjevoval lidem a varoval je před zlými činy a trestal je, pokud nedali na jeho výstrahu. Mnohé macechou týrané dítě, které se rozhodlo utéct z domova, bylo ohnivým Dýmou nejen zahříváno, když byly chladné noci, ale bylo o něj postaráno i jinak, takže vše nakonec dobře dopadlo. Jindy zase pomáhal těm, kteří se ztratili. Když mu pak děkovali: "Pán Bůh zaplať", tak se dozvěděli, že po stém poděkování bude vysvobozen a jeho duše může navždy spočinout v klidu a míru.

Zajímavé je, že vedle Novobydžovska se tato ohnivá postava měla zjevovat rovněž na Křivoklátsku, kde byla pánem tamních lesů. Na závěr ještě musíme dodat, že se o tomto bájném stvoření zmiňuje literatura mnohokrát. Jako příklad můžeme jmenovat řadu knih: "Ze světa pohádek a bájí" od Josefa Košťála (poprvé zveřejnil své zápisky o Dýmovi ve stati "Světýlka a žhavý muž" v "XVI. výroční zprávě c. k. real. a vyš. gymnasia státního ve král. věnném městě Nov. Bydžově za školní rok 1889-90"), "Hájemství zelené. Výpravy do krajin tiché radosti a krásy" od Viktora Palivce nebo "Tajemné stopy minulosti mezi Brdy a Berounkou" a "Křivoklátským královským hvozdem" od Otomara Dvořáka.