Řehoty (Králíky)

První zmínka o této vsi, jež bývala dříve nazývána též jako Řechoty (pojmenování má značit ves řehotů = těch, kdo se řehotá či řehtá; je tu však i teorie o tom, že je odvozeninou od keltského jména Rigusci, alespoň podle studie Hermenegilda Jirečka), pochází z roku 1447, a to podle jména Jana Řehotského. Tehdy se však nejednalo o nějakou ves, nýbrž o několik gruntů, což můžeme vidět také ze smlouvy mezi městem Novým Bydžovem a bratřími Jaroslavem a Vojtěchem z Pernštejna, kteří prodali výše zmíněné obci Prasek s krčmou a rybníkem Šibeničním i s třemi grunty, „jež slovou Řehoty a Zdechovice“ za 1 643 a půl kopy českých grošů.

V knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. III. díl. M-Ř" od prof. Antonína Profouse můžeme ohledně původu pojmenování této vsi najít následující:

"Řehoty /lid. v Řehotech, do Řehot), ves (m. o. Prasek) 4 km vsv. od N. Bydžova: 1447 Jan Řehotský, Kapras 245; 1790 Neu-Bidschow: Prassek . . Ržehoit (!) von 3 N., Schal. XVI, 12; 1835 Řehot oder Řechot, 1 1/4 St. onö. von Neu-Bidschow, Df von 11 H. mit 71 E., Som. III, 9; úř. 1854 Řechoty, Řehot, 1886 Řehoty.

Jm. Ř. = ves řehotů, v. app. řehota, y, m. i f. ʽkdo se řehotá, ummässiger Lacher oder Lacherinʼ (Kott III, 44)."

Kvůli vysokým dluhům však město v roce 1575 prodalo vsi Prasek a Zdechovice Adamu Slatinskému z Hostovic za 3 000 kop českých grošů, z tohoto prodeje si však vymínili rybník Šibeniční a kus Řehot, jakož i první právo ke koupi těchto vsí. Ale již roku 1611 získalo město zpět Prasek od Jakuba a Jana Panských za Střezetic, dědiců Adama Slatinského. V roce 1622 byly královskou komorou postoupeny Václavu Vchynskému ze Vchynic, avšak císařským rozkazem byly roku 1623 navráceny královské komoře. Následně došlo k jejich zpustošení vojskem. Osada zpustla a zdejší pozemky spravovali hospodáři z Prasku. V roce 1623 odváděli poddaní z Řehot 1 kopu a 44 grošů stálého platu. O 5 let později připadli Řehoty novobydžovské obci, jež byla zchudlá a zadlužená vydržováním císařského vojska. Roku 1783 byl rozdělen panský dvůr v Prasku a poděleni pozemky byli rovněž poddaní v Řehotech. Na ves tehdy připadlo 140 měr a 14 mírek. Nově obnovená ves měla zprvu pouze 3 rodiny, jež se usídlily na místě zbořených stavení. Důkazem budiž podpis 3 familiantů na raabizační smlouvě na panství města Bydžova z 21. ledna 1786. Téhož roku byla osada přidělena k lokálii v Metličanech, přičemž do té doby náležela k novobydžovskému děkanství. Následně se ves rozšířila tak, že v roce 1843 měla již 12 domů a 100 obyvatel.

Roku 1849 se staly Řehoty osadou Prasku. V červenci a srpnu 1866 se do vsi rozšířila epidemie cholery, na níž během chvíle zemřelo 25 místních občanů. O 2 roky později se do dražby dostal dům čp. 8 i se zahradou. Roku 1880 bylo v Řehotech 132 obyvatel a 22 domů. V roce 1892 se dostalo do dražby stavení čp. 13. 30. května 1900 vyhořela pětice stavení, přičemž Josef Rychtera byl při záchranných pracích zasypán zříceným stropem chléva a díky těžkým popáleninám následně zemřel v okresní nemocnici v Novém Bydžově. Téhož roku rovněž vznikl Spořitelní a záložní spolek pro Králíky a okolí (Řehoty). 28. října 1908 došlo k vloupání do stavení Václava Širůčka, z něhož se ztratily věci v hodnotě 84 K. Roku 1910 měly Řehoty 7 domů a 140 obyvatel. O 2 roky později byla tato osada popsána v knize „Uplný adresář a popis politického okresu Novobydžovského. Soudní okresy: Nový Bydžov - Chlumec n. C. a veškeré politické obce a osady“ takto:

„Řehoty,

osada 1 hod východně od Nov. Bydžova

Obyvatelů 138. Domů 27.

Starosta Aman J. Přirážky 88 %. Jmění 140 K.

Fara Metličany. Škola Králíky.

Pošta, dráha Nový Bydžov.

Živnostníci. Hostinský Suchochleb J. Kramářství Rajman J.

Spojovací prostředky. Okresní silnice ze Řehot do Králík 252 m.

V obci působili starostové. Od roku 1879 Pokorný J., Suchochleb F., Tomášek F., Větvera V., Bret V., Aman J.“

Na frontách 1. světové války padli 2 zdejší muži – František Prušinovský a Josef Pavelka a Augustin a Antonín Lhotovi se vrátili domů jako ruští legionáři.

Od roku 1921 se v osadě pravidelně scházeli komunisté. Tehdy měly Řehoty 143 obyvatel a 28 domů. V letech 1924 a 1927 zažádala osada o odloučení od obce Prasku. Roku 1928 byl schválen meliorační podnik vodního družstva v Řehotech, jehož rozpočtený celkový náklad činil 307 000 Kč, z něhož 25 % činil příspěvek státního melioračního fondu a 15 % zemského správního výboru. Z téhož času pochází žádost osady o zachování vodní nádrže. Roku 1930 měla osada 122 obyvatel a 30 domů. O rok později se uskutečnila demonstrace proti drahotě a nezaměstnanosti. V roce 1934 byla ve vsi zřízena vodní nádrž, aby v ní byla voda pro případ požáru. Roku 1935 vnikla agrárnická úderka na schůzi KSČ, aby ji rozbila, což se jí však nepodařilo. Za německé okupace, kdy osada nesla německé pojmenování Rehota, tu byli živnostníci zastoupeni hostinským Josefem Suchochlebem a kolářem Josefem Raimanem. Trojice místních byla nahnána na nucené práce do Německa. Jeden z nich uprchl a zbylá dvojice se později též šťastně vrátila. K 1. lednu 1955 osada zanikla, protože byla připojena ke Králíkám. V roce 1972 byla založena ZO SSM a dokončeno budování kanalizace, jehož se zúčastnili zejména členové SDH a JZD. Roku 1975 byl opraven most přes Králický potok. Od 22. února 1980 je osada součástí Králík. V roce 1997 byla provedena plynofikace. 23. září 2008 vznikl spolek „Za Řehoty o. s.“ 2. prosince 2009 zahájila provoz FVE – Řehoty, jejíž výkon je 1 MW.

Nejvýraznější místní pamětihodností je kamenný kříž z roku 1898, který byl vybudován nákladem zdejších občanů a s příspěvkem od profesora J. N. Kaprase, ale musíme zmínit i zbytky tradiční lidové architektury, např. čp. 1. Nejvýznamnějším zdejším rodákem je pedagog, psycholog, filozof a komeniolog Jan Nepomuk Kapras (25. května 1847 Řehoty - 15. června 1931 Nový Bydžov), který chtěl být původně knězem, ale po krátkém noviciátu v břevnovském klášteře od tohoto plánu upustil a podle svého rodiště si zvolil pseudonym Jan Nepomuk Řehotský.