Loading...
Jedenáctitisícová Scalea, která se nachází v regionu Kalábrie a na pobřeží Tyrhénského moře, je v našich zemí záležitostí poměrně neznámou, tajuplnou a opomíjenou. Vzhledem k tomu, co všechno toto půvabné město svým návštěvníkům nabízí, je to opravdu škoda. A je logické, že kromě pár zapřisáhlých příznivců slané vody a spálené kůže, se většina turistů vydá hned směrem vzhůru. do úzkých křivolakých uliček a schodišť starého města. To bývá občas označováno jako Město čtyř bran (mělo se jednat o bránu Mořskou, Mostní, věžní bránu Cimalonga a bránu Pevnostní).
Scalea je poměrně rozlehlá (většinou se udává hodnota okolo 22,5 km2) a její nadmořská výška se pohybuje mezi nulou a 480 metry. Již zmíněné „terasovité“ historické centrum se nachází ve výšce přibližně 75 nadmořských metrů. Je přitom docela zajímavé, že odborníci se dodnes neshodli na tom, jestli se název města odvíjí od „schodišťové“ podoby starého města, slova označujícího malou skálu nebo výrazu pro mořský přístav (vše by mohlo být správně).
V každém případě je Scalea jedním z nejstarších a nejvýznamnějších měst v této oblasti, o čemž mj. svědčí nálezy kamenných a kostěných artefaktů z období paleolitu v jeskyních pod věží Torre Talao. Za předchůdce dnešní Scaley je pak považováno řecké město Laos a římské Lavinium. Původní jádro současného města vzniklo v období bojů mezi Byzantinci a Longobardy, tedy na konci 6. století. Během následujících dvou století byla Scalea opevněna. Stala se tak přímořskou pevností a významným vojensko-obchodním přístavem pod normanským hradem.
Již na počátku 14. století měla Scalea více než 5000 obyvatel a její historické centrum tvořila složitá spleť schodišť, uliček, podpěr a oblouků, přičemž jednou ze zdejších charakteristik byly – a stále jsou – tzv. Suppuorti, tedy kryté části ulic, které vznikly z potřeby stavět domy jeden na druhém z důvodů zkvalitnění obrany města. To nakonec nejvíce poškodilo v 17. století zemětřesení, což ovšem nic nezměnilo na faktu, že se zde i potom ve velké míře pěstovala nejen kvalitní pšenice, luštěniny a ovoce, ale také vyráběla vynikající vína.
Během II. světové války poškodilo Scaleu bombardování spojeneckými vojsky a krátce po válce byla část historického centra postupně opuštěna. Její obyvatelé se přestěhovali na pobřeží a Scalea získala svou současnou podobu.
Na závěr bychom ještě měli zmínit zdejší nejvýznamnější historické památky, a to bez jakéhokoliv pořadí dle stáří anebo významu:
Nejvyšším bodem starého města jsou pozůstatky normanského hradu, který se stal ve 13. století vojenskou pevností. Opuštěn byl až koncem 18. století a od té doby jen chátral. Dnes je hlavně skvělým vyhlídkovým místem.
Kostel Panny Marie známý jako Santa Maria d'Episcopio nebo Madonna del Carmine se nachází v nejvyšší části starého města a vznikl již v 8. století (současná podoba však pochází až z přelomu 18. a 19. století). Jeho výškovým protipólem je monumentální kostel sv. Mikuláše (San Nicola in Plateis), který také založili v 8. století. Později byl goticky přestavěn, ale díky poškození v průběhu II. světové války musel být znovu výrazně upraven. Zajímavou, ale málokdy přístupnou, záležitostí je byzantský kostelík s původní freskovou výzdobou, jehož vznik je datován do období 6. až 9. století.
Za pozornost stojí rovněž několik rozlehlých paláců, které zde byly stavěny již od 12. století. Pokud by se nám nějakou náhodou podařilo proniknout do jejich interiérů, mohli bychom zde obdivovat cenné fresky ze 17. století. Součástí starého města jsou také dvě středověké věže, a to válcová Cimalonga z 15. století (někdejší vězení je dnes malým archeologickým muzeem) a hranolová Scalicella, známá též jako Jidášova věž.
Možná nejznámější památkou Scaley – a současně i jejím symbolem – je však strážní věž Talao, která vznikla na přelomu 15. a 16. století. Dnes se sice nachází na písečném pobřeží, ale původně byla skála, na které se věž tyčí, mořem zcela obklopena.
Výše popsané sice zdaleka neobsahuje všechno, co toto malé jihoitalské město může nabídnout, ale jako pozvánka k jeho návštěvě je jistě plně dostačující. No a ti ostatní se prostě budou muset spokojit „jen“ s těmi nekonečnými plážemi, rozdělenými do samostatných čtvercových „sekcí“ známých jako Lida, lodními výlety a oblíbenými nočními kluby nebo bary ...