Loading...
Tisíc let stará Sintra je sice velkoměsto s přibližně 380 tisíci obyvateli, ale její historický střed, od roku 1995 zařazený na prestižní seznam UNESCO, působí dojmem malého ospalého městečka – tedy pokud si dokážeme odmyslet nekonečné davy turistů. Ti se zde vrhají na množství pozoruhodných památek, z nichž zřejmě nejnápadnější je Královský palác, neboli Palácio Nacional de Sintra. Ten zřejmě vznikl už někdy ve 13. století (některé informační prameny hovoří dokonce o polovině 12. století), ale jeho současná podoba už v sobě spojuje zejména gotiku s prvky maurského i manuelského slohu, které ještě doplňuje renesance a historizující romantismus. Nejstarší dodnes dochovanou částí současného paláce tak zůstává obdélná kaple s ornamentální výzdobou, postavená za vlády krále Dinise I., tedy v průběhu 14. století. Za zmínku úvodem stojí jistě také skutečnost, že tento zámecký palác, nazývaný občas také Městský (Palácio da Vila), byl obýván královskou rodinou téměř nepřetržitě po celé období 15. až 19. století. A v roce 1910 se palác stal portugalskou národní památkou.
Důležitá může být rovněž skutečnost, že původně maurský palác je součástí farnosti sv. Martina v Sintře, v současné době je majetkem portugalského státu a jeho hlavní stavební vývoj skončil v polovině 16. století. Jistá rozšíření a interiérové úpravy zde proběhly ještě v letech 1683 až 1706. A ani Palácio Nacional de Sintra neunikl ničivému zemětřesení a vlně tsunami, které zasáhly Lisabon a jeho okolí v roce 1755 (obě města jsou od sebe vzdálena přibližně 25 km). A tak se i zde vzápětí muselo obnovovat a upravovat. Přibyly zahrady, vzniklo nové palácové křídlo s ložnicemi hostů a vnitřní výzdoba byla zcela dokončena teprve roku 1863.
Hlavní část palácového komplexu vznikla během vlády krále Jana I. Portugalského, tedy na přelomu 14. a 15. století. Tehdy vznikl také slavný Sál labutí (Sala das Cisnes), ale také Sál strak (Sala das Pegas), Sál lukostřelců (Sala dos Archeiros) nebo Maurský sál (Sala Moura nebo Sala dos Árabes). Významné stavební úpravy zde však proběhly rovněž o století později, tedy za vlády Manuela I. Velkého. Tehdy byla vybudována např. Audienční síň (Sala da Audiência) nebo Sál erbů (Sala dos Brasões), jehož stavba započala v roce 1508. Tuto vysokou místnost zdobí mj. erby 72 portugalských šlechtických rodů a obložení z modrobílých kachlíků azulejos, které však pochází až z 18. století.
Palácový komplex vysoké historické, architektonické i umělecké hodnoty, který bývá s několika stovkami tisíc návštěvníků ročně označován jako nejnavštěvovanější „zámek“ v zemi, charakterizují zdánlivě samostatné objekty, které mezi sebou různě spojují a protínají mnohé terasy, schodiště. chodby a galerie. Jako královská rezidence s centrálním nádvořím byl palác budován od roku 1383. V rámci přestavby, zahájené v roce 1489 byl celý komplex “provzdušněn a odlehčen” i obohacen o interiérové dekorace a andaluské zdobné kachlíky.
Unikátní je také skutečnost, že hlavní dominantou Královského Národního paláce i symbolem celého města, který jistě zůstane každému v paměti, je něco tak obyčejného jako komín. Tedy přesněji komíny. Dva. Velmi vysoké, kónické. On tedy existuje i komín třetí, ale ten je poměrně nenápadně ukrytý.
V době, kdy autor článku dopisoval tento příspěvek, tedy koncem března 2017, býval palác veřejnosti přístupný od 9,30 do 18,00 hod. s tím, že se pokladna zavírá o půl hodiny dříve. Prohlídka paláce je bez průvodce a cena vstupného činí 8,5 euro. Sleva na 7 eur platí pro děti a mládež (6-17 let) a seniory (65+), rodinné vstupné (2 dospělí a 2 děti) přijde na 30 eur. Využít lze také kombinovaných vstupenek, platných pro návštěvu několika zdejších památek. To, že občané Sintry mají v neděli vstup zcela zdarma, pomůže zřejmě málokomu z nás.