Šumperk – Smetanovy sady

Pro Šumperk bezesporu platí ono známé a otřepané použití přívlastkové hodnoty „Město zeleně“. Najdete zde množství parků i travnatých ploch a dokonce ani panelová sídliště nejsou jen betonovou apokalypsou, ale spíše – dnes již barevnými – kostkami mezi množstvím trávníků, křovin i vzrostlých stromů, bez ohledu na to, jestli na zimu shazují svůj šat, či nikoliv. A jedním z těchto šumperských parků jsou i Smetanovy sady, tedy někdejší Panská zahrada, pro většinu místních prostě park „U mototechny“ nebo „U hasičárny“.

Pro tento park platí totéž, co pro Jiráskovy sady, o kterých jsem již na Turistice v minulosti psal: patří mezi ty méně známé a frekventované (než jsou například sady 1. máje), ale současně mezi ty nejpříjemnější a nejhezčí. Je ovšem docela možné, že park v popsané a zdokumentované podobě už nikdo nikdy neuvidí. Šumperská radnice využívá poslední tři roky různých dotací převážně k masové likvidaci „starých“ stromů. A Smetanovy sady přišly na řadu, bohužel, už teď …

V tomto případě se však zřejmě nejedná o něčí zlý úmysl. Kolem (a v) hudebním altánu ve Smetanových sadech se totiž každoročně scházejí komunisté na své tradiční veselici v rámci prvomájových oslav a místní konšelé se pravděpodobně bojí o jejich bezpečnost. Vždyť zde byl v ohrožení života i náš největší euroaviatik – Vladimír Remek. Ale protože chce místní radnice zbořit i ten altán, bude pravda možná někde jinde.

Někdejší zahrada, na počátku 16. století ohraničená hradní cestou a Bratrušovským potokem, sloužila k pěstování krmiv, zeleniny a jiných zahradních produktú. Celá oblast patřila jen zámku, a proto bývala nazývána Panskou zahradou. V roce 1569 ji odkoupilo Město Šumperk, a tudíž veškeré příjmy plynuly do měšťanské poklady. V roce 1822 byla část zahrady odkoupena Střeleckým spolkem a začala být nazývána Střeleckou zahradou. Od roku 1847 je další část zahrady přenechána mládeži jako hřiště a postupně se Panská zahrada stává místem oslav šumperských spolků i stanovištěm cirkusů. V roce 1883 bylo rozhodnuto o přeměně Panské zahrady na park a v roce 1885 byl plán na tuto přeměnu – tradičně od Engelberta Zdenka - přijat a zrealizován.

Původní název Panská zahrada se udržel až do roku 1946, kdy byl změněn na ten současný, tedy Smetanovy sady. A také se od té doby podoba parku téměř nezměnila, nepočítáme-li jisté úpravy z roku 1979, vznik cyklistické stezky a hřiště pro děti do 12 let. Na tom starém hřišti se mi před mnoha lety podařilo na kolotoči málem zabít dceru (naštěstí málem a zůstalo to bez následků, ale tenkrát nám veselo nebylo), to nové se již nachází v jiné části parku (a kolotoč chybí). Park je tedy stále tvořen nepravidelně zkoseným "obdélníkem", ohraničeným z obou kratších stran komunikacemi, z těch dlouhých pak řadou domů na jedné a Bratrušovským potokem na druhé straně. Za mostkem přes potok se nachází barokní Socha sv. Jana Nepomuckého z 18. století.

Někdejší místo, kde se již před sto lety scházela česká menšina, by se nyní tedy mělo rapidně změnit. Šumperská radnice hodlá totiž vykácet všechny staré stromy (u části již mají splněno … a je smutné, že tímto způsobem z města naprosto zmizí národní strom, tedy lípa) i odstranit hudební altán z 50. let minulého století, který již neplní svůj původní účel. Za nějakých osm milionů však má přibýt plot kolem hřiště a snad i toaleta. Zaujala mě v této souvislosti myšlenka, že altán by se likvidoval hlavně z toho důvodu, že se stává cílem nočních útoků vandalů. Má ho proto – teoreticky - nahradit kašna s vodotryskem. No a to jsem právě nepochopil. Nikdo mě totiž nepřesvědčí, že ta kašna se bude umět bránit lépe Tento fakt nakonec šumperští konšelé pochopili také a údajně schválili variantu za 6 milionů (a kousek), kdy se altán sice zboří, ale ničím se už nenahradí (a protože se už skoro trojka proinvestovala, bude nakomec možná z osmi milionů devět).

Ze Smetanových sadů by teď také měly postupně vymizet všechny vzrostlé jehličnany, skupiny bříz (ty se ze Šumperka také ztrácí ve velkém … zřejmě se někomu z „rozhodujících kompetentních“ někdy udělalo nedobře ve slavném pražském podniku Berjozka) i ta – ještš zbývající - lipová alej, kterou zřejmě opět nahradí již všudypřítomné, červeně kvetoucí, kaštany. Ale prý se zde teď objeví i nějaký ten keříček, coby hranice parku a okolních komunikací, a dokonce snad také pár nových stromů (hovoří se o pestrém výběru z javorů, jasanů, habrů, borovic a dubů) i okrasných Jarních cibulovin.

Nejsem – samozřejmě – žádným dendrologem ani člověkem, který by se přivazoval ke stromům v marné touze zachránit je. To, co se posledních pár let děje v Šumperku, však opravdu připomíná více nenávistný pogrom na všechny vzrostlé stromy než koncepční práci města. A podle různých ohlasů a diskuzí to většina obyvatel Šumperka cítí stejně. Takže nám nezbývá nic jiného, než si šumperské parky ještě rychle projít a – za pomoci fotoaparátu – zapamatovat v podobě, kdy zde rostou ještě i stromy vyšší tří metrů.