Tarascon – hrad (Château de Tarascon)

Středověký hrad v jihofrancouzském městě Tarascon sice soutěží o post zdejší nejvýznamnější památky s kostelem sv. Marty, ale v každém případě je dominantou města i památkou nejznámější a nejnavštěvovanější. Na jeho místě stál původně hrad, který byl založen v polovině 14, století Karlem z Anjou , hrabětem z Provence. Ten byl ještě rozšířen jeho synem Karlem II. Stavba současného hradu byla zahájena v roce 1401 za krále Ludvíka II. z Anjou, Karlova bratra, protože předchozí hrad byl zničen. Ve stavbě pak pokračoval jeho první syn, tedy Ludvík III. z Anjou, ale dokončil ji až v roce 1449 jeho druhý syn, René I. Neapolský. Proto bývá hrad často nazývn Le Chateau du Roi René, tedy Hrad kréle Reného. Od přelomu 16. a 17. století sloužil hrad jako vojenská věznice pro válečné zajatce a od roku 1932 je v majetku státu. Hrad je považován za mimořádně dobře dochovaný. Období pevnostní věznice připomínají zajímavé Osobité kresby lodí, kterými zajatí námořníci vyzdobili své cely.

Hrad však postupně chátral a jeho interiéry byly zničeny za Velké francouzské revoluce. K záchraně hradu přikročil až státní inspektor nemovitých památek Prosper Mérimée, který Tarascon ve 30. letech 19. století navštívil. Nakonec však bylo hradní vězení zrušeno až ve 20. letech 20. století a současně byla zahájena rekonstrukce objektu pod vedením architekta Julese Formigé. Další rozsáhlé opravy celoročně přístupného hradu proběhly ve 40. a 80. letech minulého století. Středověká pevnost a rezidenční palác vévodů z Anjou je dnes obecním majetkem. Stavba nad řekou Rhônou je výjimečnou památkou a řadí se mezi nejkrásnější středověké hrady ve Francii i v celé Evropě. Navíc je hrad stále živý, o čemž svědčí různé výstavy moderního umění v labyrintu hradních chodeb a sálů.

Současná stavba je dílem architekta Jeana Roberta a jeho spolupracovníků Simona de Beaujeu a Jacquese Morela. Stavební materiál byl navážen z lomů v Beaucaire .Za krále Reného již došlo – více méně – jen k drobným úpravám (v letech 1447-1449) a dostavbám (1476-1479), například k výměně padacího mostu. Po roce 1481 je hrad využíván převážně regionálními zástupci a úředníky krále a od 18. století do roku 1926 sloužil hrad jako vězení. Poškození hradu z této doby poté byly odstraněny architekty Henri Antoinem Camillem Formigé a Jeanem Révoilem.

Hrad je postaven na skalnatém ostrůvku nad řekou Rhonou, která – od prvopočátku - zásobuje vodou hradní studnu. Skládá se ze dvou samostatných částí. Ta severní sloužila jako zbrojnice a ubikace mužstva, ta jižní je tvořena obytným palácem. Je důmyslně koncipován jako nedobytná pevnost. Nádvoří hradu tvoří nepravidelná polygonální plocha, obklopená stěnami o něco nižšími než jsou venkovní hradby. Ty jsou 3 až 4 metry silné a 45 m vysoké Do nároží hradu jsou situovány čtyři věže; na východní straně (Hodinová věž a věž s kaplí, směrem k městu) dvě odolnější Okrouhlé, na západní (směrem k řece) dvě čtvercové. Jedním z charakteristických rysů – nejen tohoto – hradu je skutečnost, že hradby jsou stejně vysoké jako nárožní věže.

Jádro samotného hradu má tři podlaží, která jsou dostupná po točitých schodištích. To hlavní najdete v nižší věži na východní straně nádvoří. Ve výklenku zde najdeme i – za Revoluce poškozené - busty krále Reného a jeho manželky. Ve věži kaplí se nachází kaple dvě (jedna pro královu rodinu, jedna pro služebnictvo), ta dolní - zaměstnanecká - se může pyšnit půlkruhovou apsidou ve věži. Obě kaple jsou zaklenuty žebry Křížové klenby. Jižní křídlo nemá okna na jižní stranu , která by byla nejvíce vystavena útoku, ale jen do nádvoří. Naopak západní křídlo, směřované k řece, nevyžaduje takovou obezřetnost a je osazeno velkými okny s výhledem na Rhonu. V tomto křídle se také v každém patře nachází velký sál pro slavnostní rauty a bankety.

Stejně jako ve všech pevnostních budovách, je i zde množství zdobných prvků sníženo na minimum. Za pozornost však určitě stojí krásné vyřezávané konzole žebrové klenby. Vzhledem ke zdejšímu častému pobytu lékárníka z nemocnice od sv. Mikuláše si na hradě můžeme prohlédnout také historickou lékárnu z 18. století s více než 200 kameninovými nádobami. Zážitkem je pak určitě výhled z nárožní věže nejen na město Tarascon, ale i řeku Rhonu a sousední město a hrad Beaucaire.