Velký Labský náhon

Každý zná vedle jihočeského rybníkářství též vodní díla pardubických Pernštejnů, a to včetně v letech 1498-1515 prokopaného Opatovického kanálu o délce 34,7 km a více než 54 km pobočných napájecích i odvodňovacích struh. Nic divného, protože v době své největší slávy napájel na 250 rybníků o celkové odhadnuté výměře 2 700 ha.

Podobné stavby, sice v menším rozsahu, však nalezneme rovněž na Královéhradecku, z nichž si zaslouží zmínku Velký labský náhon, který počíná svoji pouť z řeky Labe v předměřické lokalitě "Kouty", odkud teče jižním až jihozápadním směrem Předměřicemi nad Labem, po krátké cestě plotišťským katastrem protíná železniční trať Hradec Králové-Jaroměř, aby byl na pláceckém katastru sveden východním směrem na bývalý mlýn v Kydlinově a na severovýchodě Plácek skončil opět v téže řece, z níž počínal svůj tok.

Toto vodní dílo je téměř stejně staré jako výše zmíněný Opatovický kanál, i když svojí důležitostí ho však nedosahovalo. Původně bylo nazváno jako Březhradský náhon, teprve později začalo být přezdíváno jako Labský náhon (v některé odborné literatuře se o něm hovoří rovněž jako o Předměřicko-březhradském náhonu). Prvotní pojmenování totiž naznačovalo to, že touto uměle prohloubenou strouhou byla od labského jezu u Předměřic nad Labem vedena voda do Březhradského rybníka, jenž byl založen městem Hradcem Králové v roce 1533 a k jeho zrušení došlo roku 1828.

Nedlouho poté byl Labský náhon posílen ještě o vody Melounky a dalších potoků v celém okolí, což byla reakce na sušší období, během nichž kolikrát chyběla voda i v samotném Labi. V roce 1535 došlo k přeměně původního plotišťského hospodářského dvora v mlýn, náležející Mikuláši Kydlínovi. Ten se však tehdy nacházel mimo tok původního Labského náhonu, a tak z něj byla na Kydlinovský mlýn zřízena odbočka, jež zásobovala vodou i tamní mlýnskou nádržku (v místech dnešního rybníka) a zbylou vodu poté pod mlýnem vracela do řeky Labe. V místě odbočky vznikla tzv. Panská stavidla, která se starala o dělbu vody mezi Kydlinovský mlýn, čímž vznikl dnešní, 4,2 km dlouhý Velký labský náhon, a Březhradský rybník, do něhož vedoucí část původního Labského náhonu byla pojmenována jako Malý labský náhon (původně pouze velký a malý náhon) a ten procházel v následujících staletích mnoha změnami svého toku, který má dnes délku 10,1 km. Naopak tok Velkého labského náhonu byl až do nedávna měněn pouze minimálně. Až v roce 1961 se v souvislosti s výstavbou předměřické panelárny zajišťovala zvýšená ochrana pravého břehu nad jezem před povodněmi vybudováním ochranné hráze od MVE až po most u Lochenic a v rámci těchto prací byl upraven vtok do Velkého labského náhonu a přeloženo jeho koryto až po železniční přejezd v Předměřicích nad Labem o délce kolem 900 m. Průtok v náhonu se tak začal regulovat dřevěným stavidlem s ručním pohonem, jež uzavírá vtokový otvor o šířce 2,6 m a výšce 1,6 m.

Rozvoj tohoto vodního díla se postaral o vznik mnoha dalších mlýnů, z nichž v 18. století fungovalo celkem 7 - Na Nových (1699-1904), Na Starých (před 1531-1911), Budín (1717-počátek 20. století), Kydlinov (1535-1913), Valcha (1790-1896), Temešvár (1749-1. polovina 20. století; na Malý labský náhon byl napojen až v roce 1780, neboť předtím byl hnán vodou z rybníka, který nosil v průběhu času řadu pojmenování - Vlčí hrdlo, Hunšovský a Vraždovský rybník a naposledy Temešvár či Temešvárský rybník) a Březhrad (1548-1904). Nešlo však pouze o mlynářské řemeslo, protože díky existenci tohoto vodního toku zde mohly vzniknout pily a další řemeslné dílny, z nichž se posléze vyvinula řada průmyslových podniků, např. koželužny v Kuklenách, které byly známé tím, že vody Malého labského náhonu značně znečišťovaly a zmínky o tom nalezneme jak v obecních kronikách, tak v dobovém tisku. Přítomnost vody v krajině však pomohla také místním rolníkům, jejichž louky a pole díky tomu vynášely více, než kdyby Labského náhonu nikdy nebylo, přičemž v polovině 20. let 20. století byl jeho průměrný průtok 6 m3/s, z něhož se u Plácek vracelo do Labe 5 m3/s a zbytek až pod Hradcem Králové.

Velké problémy oběma náhonům však přineslo období přelomu 19. a 20. století, kdy se ve velkém rozjely meliorační a regulační práce, na něž se navázalo i v rámci tzv. socializace vesnice po únoru 1948. Vždyť již před 2. světovou válkou se o nich hovořilo, že mnohdy úplně vysychají, čímž způsobují problémy s nedostatkem vody pro průmyslový sektor. Po 2. světové válce dokonce odborník v oboru vodních staveb Dr. Ing. František Radouš navrhl zrušení obou vodních toků, což je doloženo např. v jeho díle "Povodí Orlice. Technickohospodářské úkoly" z roku 1949. Z posledních úprav Velkého labského náhonu zmiňme výstavbu betonového inundačního uzávěru, jenž výškově navázal na podélné labské hráze, aby zabránil zpětnému vzdutí labské vody do náhonu. Vznikl v rámci rekonstrukce protipovodňových opatření, jež probíhala etapovitě v letech 1999-2006.

Na závěr je třeba dodat pouze to, že je škoda, že v knize "Vodní toky a nádrže.Zeměpisný lexikon ČSR" z roku 1984 je o tomto vodním díle napsáno pouze toto: "Labský náhon č. h. p. 1-03-01-002, orient. mapa 5, odbočuje vpravo z Labe u Předměřic nad Labem ve výšce 237 m n. m., ústí zprava do Labe u Březhradu v 226 m n. m., plocha povodí 52,4 km2, délka toku 13,4 km. Vodohospodářsky významný tok, mimopstruhová voda, čistota vody až IV. tř.", neboť by si zasloužilo mnohem větší místo.