Vojenská pozorovatelna nad Vsetínem a okolní přírodní zajímavosti.

Jedno ze zajímavých míst nad Vsetínem, které jsem objevil „jen tak náhodou“ je něco co vypadá jako vojenská pevnost. No, tento název je asi přece jen přehnaný. Rozměrově ani „velikostí osádky“ se nemůže srovnávat s takovými pevnostmi umístěnými na „linii“ ovšem na úplně opačné straně Moravy a to na hranici s Polskem, například v oblasti Padařov mezi Hájem ve Slezsku s názvem „Nad silnicí“. Na této obranné linii se nachází spousta pěchotních srubů, větších či menších, pozorovatelen a dalších „bunkrů“. To co jsem ovšem uviděl v Rokytnici pod vrcholem Žamboška je určitě to nejmenší. Je pro jednoho, maximálně několik lidí. Když jsem toto místo před několika lety „objevil“ bylo mi jasné, že se jedná o nějaký vojenský objekt – obsahuje střílnu orientovanou strategickým směrem nad Vsetín. Objekt byl zajímavým zpestřením po prudkém stoupání po červené turistické trase od jednoho z nejdelších mostů na Moravě překonávající železniční trať i několik silničních spojů a také řeku Rokytenku. O kus dále vtéká do Vsetínské Bečvy. Zajímavým přítokem Rokytenky je i „odtok“ z náhonu u bývalé „Křivačkárny“. Krásným technickým zátiším (to možná není úplně nejpřesnější – v těchto místech je hospoda, která ovšem vcelku rozumně doplňuje historickou minulost tohoto místa – bývalé vodní elektrárny. Mlýnské kolo „jede“ stále a jeho nekompromisní zvukový projev je slyšet velmi dobře. Před přítokem do Rokytenky je také velmi fotogenické místo. Voda k náhonu je přiváděna kanálem u splavu na přibližně 22 km Bečvy.

 

Pokud ani teď ještě někdo netuší, kde je třeba se na červenou turistickou trasu připojit, tak pro sportovně založené lidi bude nepochybně významným orientačním bodem zimní stadion ve Vsetíně „Na Lapači“. Chodník vedoucí kolem stadionu a kopírující v určité části tok Rokytenky je již právě tato turistická trasa. Pohybujeme se ve směru „z města“. Podejdeme silniční most hlavní cesty číslo 57 ze Vsetína a kousek pod ním prudce zabočíme doprava do svahu. Tento úsek je nejprudším, ale po několika desítkách metrů skončí a stoupání je již relativně pohodové. V místech, kde se cesta lesem jakoby narovná sledujeme pravý svah (mířící dolů do Vsetína). Důvodem proč jsem toto místo „našel“ bylo to, že jsem zahlédl něco jako balvan, menší kamenný výchoz nebo něco podobného. Viděl jsem jen horní část. Zvědavost mi nedala a tak jsem k němu sestoupil. Nebylo třeba příliš moc, je jen kousek po turistickou trasou. Při bližším bočním pohledu mi už bylo jasné, že se nejedná o přírodní objekt. Říkal jsem si třeba pozůstatek nějaké bývalé „ledničky“ nebo spíš „spižírny“ které se kdysik dávno také používaly. Při bližším pohledu padla i tato varianta. Pro vstup dovnitř byly vytvořeny z armovacích želez „stupy“ nebo „kramle“ chcete-li. Ale především se zde v jednom bočním rohu nachází zakrývatelné otvory – střílny. Dveře se zde již nenacházejí. Z toho ohledu bylo jasné, že se jedná o vojenský útvar. Vzhledem k tomu, že jsem nikdy nepatřil k těm, kteří si jako kluci hráli „na vojáčky“ nebude mé vyjadřování v mnoha ohledech asi příliš přesné. Nechť mi toto „velcí válečníci“ odpustí. Až dnes při přípravě článku mě napadlo se důkladněji podívat do těchto míst, zda například mapy.cz/turisticka neukazují nějakou bližší informaci. A co nevidím, skutečně je zde zmínka. Úvar nazývají pozorovatelnou civilní obrany. Místní obyvatelé znají spoustu dalších vojenských útvarů v okolí Vsetína či samotném městě. Já vím minimálně o těchto: v trávě již prakticky ne moc dobře viditelný (což je ovšem dobře) nacházející se nad parkovištěm naproti obchodům sportovního oblečení a potřeb a také jedné pobočky nejmenované významné společnosti zabývající se prodejem elektroniky „na Ohradě“, nad silnicí „Nad školou“. Tento vojenský útvar není na mapy.cz znázorněn. Další se nachází na jižním konci sídliště „Sychrov“ několik desítek metrů pod vodárenským objektem. O dalších „bunkrech“ momentálně nevím.

 

Zajímavým turistickým objektem pod vrcholem Žamboška je i v prudké zatáčce ulice Amerika malý model sochy „Svobody“. Pokud od pozorovatelny naopak nesestoupíme, ale budeme pokračovat ve stoupání po naučné stezce Tesák tak dojdeme do místa s pěkným rozhledem do „údolí Ameriky“ a na část Vsetína. Jen kousek nad tímto vyhlídkovým místem se nacházela i informační tabule. Nacházela… Naposledy, když jsem tady procházel tak z ní zbyly jen malé pozůstatky. Mohl jsem se zde patrně dozvědět spoustu zajímavého o „Horním městě“, ale bohužel. :-( Již několik let totiž sleduji, že spousta informačních tabulí je likvidována. Ovšem způsobem, který vypadá jako výsledek nějaké skupiny „která neví co roupama dělat“. Bohužel ani v informačním centru jsem nedostal odpověď proč se toto děje. Některé tabule mám naštěstí ofocené, ale někde již bohužel nebylo moc co fotit. V TIC říkali, že by se snad měly měnit, ale nějak se mi nezdá, že by postupovali takhle „vandalsky“. Navíc tyto tabule mizí postupně v průběhu více let. Pochybuji, že by nějaký projekt byl na tak dlouhou dobu. Později jsem se už neptal, jen má člověk z toho trochu smutný pocit. Protože právě na těchto tabulích získáme spoustu zajímavých informací nebo inspirací kam se podívat, o historii míst, které se postupně skládají do popisu něčeho, co bych sám nazval duší Valašska.

 

Pohled na „pozorovatelnu“ je jen malou částí toho co je zde možné spatřit. Je zde například svah s koryty několika přítoků do oblasti „Potůčky“, Janišovský vrch, prudce sestupující asfaltová cesta do Semetína. Po asi kilometru klesání se připojí na hlavní „semetínskou“ cestu. Pokud bychom pokračovali dolů doprava, tak hned napravo od této odbočky zahlédneme „mokřadní louku“ přírodní památky „Semetín – luční prameniště“. Pokud bychom pokračovali pořád níž, tak jednak cca po pěti až deseti minutách mineme vlevo odbočku k nejkrásnějším místům v okolí Semetína (zejména pro lidi, kteří mají rádi klidnou, ne příliš navštěvovanou přírodu, v mnoha ohledech prakticky neznámou, ale o to kouzelnější i tajemnější). Ne nadarmo se v místních lesích scházeli a slétávaly nejrůznější čarodějnice a zástupci „temných sil“. Toto je všechno naprostá pravda pravdoucí. Jsou zde místa, v nichž by zařvání těchto zástupců temných sil, nejrůznějších čarodějnic, které se zde pochopitelně i nyní slétávají na pověstmi opředený nejvyšší vrchol „Křížový“, mohlo člověku způsobit „zástavu srdce“. Jeden z lesů se jmenuje „Hluboký“. Nedaleko magického vrcholu se nachází i majestátné, ale lesem dobře ukryté skalní útvary. Geologicky „postižený“ člověk by takové místa pojmenoval mrazovými sruby. Ale pravda je jinde. Ve skutečnosti se jedná o místo „brány pekelné“. Zde i za slunečného letního počasí je zde uctivý chlad a šero. Ráno nebo večer je velmi nebezpečno se například jen v okolí pohybovat. Kdysik zde lidé ani nechodili, protože měli oprávněný strach z těchto míst. Říká se, že podzemní cesty vedou odtud až někde pod Radhošť. Možná ona slavná (skutečná) zlatá socha pohanského boha Radegasta není schovaná někde v podzemních chodbách pod Radhoštěm, ale zde. Vstup do podzemních prostor přes jeskyni „Velká Volářka“ je již dnes patrně možný jen pro trpaslíky nebo ty kteří se umí „změnit do jiného skupenství“. Ale právě přes Volářku se měla podle dávných pověstí socha pohanského boha Radegasta schovat před katolíky (křesťany) do bezpečí. Ale kdo ví, kde skutečně je? Možná v podzemních chodbách do nichž vede jedna „ďura“ ve svahu pod Skalíkovou loukou? I tato je poměrně dobře skryta před zraky současníků. Jen pár metrů pod ní už není vstup vidět a několik metrů nad ní také ne. Možná, že právě zde je tajemné historické místo „Radochova studna“. Prý se zde kdysik ztráceli lidé. Dá se tomu dost dobře i věřit. Mnoho tajemných beskydských míst minimálně budí respekt, ne-li ryzí strach.

 

Třeba ale hledají všichni špatně, možná se tato zlatá socha nachází právě někde tady u Semetína? Nebo že by třeba na „Drastihlavě“? Kdo ví, kdo ví…

 

Pokud ale někoho tajemné místa děsí, může v Semetíně zajít do arboreta. Zde jen malá poznámka. Není dobré si jej dávat jen jako doplněk výletu. Není problém zde pobýt dvě, tři hodiny a ještě si člověk neprohlédne úplně všechno. To jsme již na samém konci nebo spíše začátku Semetína. Jen kousek od arboreta teče Vsetínská Bečva a podél ní se táhne i pohodová cyklostezka „Bečva“. Naopak pokud od PP „Semetín – luční prameniště“ budeme mírně stoupat doleva podél (proti proudu) Semetínského potoku dojdeme do krásných míst a do opačného konce Semetína, kde můžeme pokračovat okolím singletrailů (jednosměrných cyklistických tras pro horská kola) „Bike arény Vsetín“ například k vrcholu „Drastihlava“. Prý se zde mají nacházet jeskyně. No, myslím si, že zde jejich existence příliš pravděpodobná asi nebude. Naopak zajímavé skalní (spíše balvanové) útvary a jeden výraznější skalní výchoz se objeví možná půl hodiny nebo o něco málo později při postupu východním směrem, právě k singletrailům. Oblast se jmenuje „Mraznice“. Proč takhle? Možná proto, že i v létě zde nebývá nijak extrémně vedro. Možní i z důvodu, že některé skalní dutiny, případně prostory v suťových polích mohly být využívány jako „přírodní spižírny“? Kdo ví…

 

Toto jen jako malá inspirace k výletům po místních, především přírodních zajímavostech...