Zaniklý Císařský mlýn v Pardubicích
Mlýn byl v těchto místech při hlavní cestě z tehdejšího rynku (dnes Pernštýnské náměstí) na zámek založen někdy po roce 1501, kdy došlo k úpravě Městské strúhy, později zvané i jako Císařský náhon nebo Náhon "císařského mlýna". Zda vznikl dříve než sousední kamenný most, o tom se nám nedostává informací. Oba objekty mohly vzniknout ve stejné době, neboť měly stejnou důležitost. Od té doby tu proběhla řada proměn. Měnila se rovněž pojmenování mlýna - v letech 1507-1560 je nazýván jako Panský a v letech 1560-1759 jako Královský, resp. Císařský.
Když vrchnost roku 1531 přidělila jedno mlýnské kolo obecnímu mlýnu, měl tehdejší panský mlýn 4 moučná složení a 1 jahelku. Protože však byl v městské Strúze častý nedostatek vody, nebyla v něm od jeho počátků spolehlivá živnost, a tak si zdejší mlynáři mnohokrát užili velkých problémů. I když byl mlynář dosazován do mlýna vrchností, byl v mnohém svým pánem. Nejprve za to platil ročně 200 kop a vykrmoval zámeckému panstvu určitý počet vepřů, později byl tento úrok zvýšen na 250 kop míšeňských a vykrmování 4 vepřů v hodnotě 23 zlatých a 20 krejcarů. Tento úrok se často měnil a podléhal tehdejší době, zda byl stav míru či války a zřetel byl brán i nad tím, jak se vrchnosti hospodářsky vedlo. Kolem poloviny 18. století činil 296 zlatých a 30 krejcarů a mnoho se již neměnil. Vrchnost sem naopak mletím přidělila vsi: Hradiště, Němčice, Pohránov, Brozany, Trnovou, Hrádek, Doubravici, Hrobice, Ohrazenice, Kunětice, Stéblovou a Srch.
Pro velké dluhy prodal Jaroslav z Pernštejna 1. srpna 1560 pardubické panství císaři Maxmiliánovi I., čímž se stalo komorním. Od té doby nesl mlýn výše zmíněný druhý název. V roce 1596 došlo pouze k jeho přestavbě. Jinak se pro mlynáře mnoho nezměnilo. Až raabizace byla příčinou, že se stal soukromým majetkem. 1. ledna 1759 totiž císařská komise prodala Císařský mlýn se 3 složeními a 4 stoupami kromě ostatního inventáře "reservato jure reluitionis" Karlu Palmovi, který z dohodnuté částky 2 200 zlatých ihned zaplatil 1 000 zlatých, 700 zlatých slíbil splatit k sv. Jiří a zbytek uhradil v ročních splátkách ve výši 60 zlatých. Součástí této smlouvy byl mlynářův závazek, že se bude řádně starat o budovu, mlýnské zařízení i panský vodovod v Cernšteinovském domě pro potřebu zámku a pivovaru, a to téměř zcela ve své režii. Na opravy vodovodu a potrubí dával zámek od té doby potřebný materiál a mlynář práci. Na zimní ohřívání vodovodního potrubí bylo dáváno do mlýna 10 sáhů panského dříví. Dělníky, kteří kladli potrubí, dozoroval mlynář a platilo je panství. Zároveň zdejší mlynář mlel zámeckému pivovaru všechen slad a za práci měl obdržet z každé várky 1 vědro piva po zaplacení 2 zlatých a 20 krejcarů "tácu" ze sudu. Zároveň se tu drtilo obilí pro panskou vinopalnu, za což mlynář obdržel vždy půl měřice ze strychu obilí. Změna nastala též v počtu vsí, které tu byly nuceny mlet. Od toho času sem byly přiděleny vesnice: Hradiště, Kunětice, Brozany, Trnová, Pohránov, Lukovna, Zminný, Časy, Třebosice, Popkovice, Mnětice, Drozdice, Černá za Bory a Žižín.
Novému majiteli se však ve mlýně nějak nedařilo, protože již 18. srpna 1759 připadl mlýn kupní smlouvou Antonínu Ditrichovi a ten ho 2. října 1764 prodal Jiřímu Bubeníkovi, jenž sem přišel z poděbradského panství. Když zemřel, ujal se mlýna Václav Jaňura, který zde měl hospodařit podle kontraktu ze 13. června 1786 až do plnoletosti Bubeníkova syna Antonína. Ten nezapřel svého podnikavého otce a v roce 1811 spojil Císařský mlýn s Obecním mlýnem čp. 13. Tehdy také došlo k důkladné obnově mlýnského areálu. Po jeho smrti roku 1839 převzal otcovské hospodářství syn Josef Bubeník, jenž v roce 1854 koupil od Josefa Friedricha sousední dům čp. 12 v Pernštýnské ulici a druhý dům Obecního mlýna a vše spojil do rozsáhlé usedlosti.
Ohledně dostatku vody ke mletí docházelo k řadě sporů s ostatními mlynáři. Do roku 1846 mezi nimi docházelo i k pěstním soubojům a rvačkám. Teprve později začaly problémy řešit úřady. Zmiňme např. rozsudek c. k. krajského soudu v Chrudimi ze 24. října 1849 č. 15044, v němž bylo pardubické obci nařízeno, aby byly neprodleně vantroky mlýnů mosteckých uzavřeny, jakmile voda klesne pod normální znamení čili pod cejch. Poškození mlynáři to pokládali za politické rozhodnutí ve prospěch majitele Císařského mlýna a rozčilovali se, že kvůli němu již mnohokrát nemohli obilí domlet, a tudíž jim vznikly velké škody. Časté byly rovněž policejní návštěvy na oněch mlýnech, a to na popud mlynáře Josefa Bubeníka a později i jeho bratra. Různé protesty tak můžeme číst v tehdejším tisku.
Nástupcem roku 1862 zemřelého Josefa Bubeníka, který byl rovněž starostou města, se stal jeho bratr Václav Bubeník, jenž skončil ve stejném úřadě jako jeho sourozenec, i když svým věhlasem ho dokázal překonat (navíc byl v letech 1865-1872 a 1875-1878 starostou pardubického okresního zastupitelstva, nehledě na jeho další funkce v řadě spolků a korporací). Netrvalo dlouho a Václav Bubeník se pustil do přestavby mlýna, čehož důkazem může být inzerát, jenž vyšel v "Hospodáři" 20. června 1872: "Mlýnské nářadí jako železí, krupičné stroje, kola atd. se následkem přestavení mlýnu levně prodají. Bližší správy podá V. Bubeník, majitel "císařského mlýnu" v Pardubicích." Po jeho smrti v roce 1879 mlýn změnil vlastníka. V letech 1880-1910 držel ze 4 domů sestávající mlýn Josef Odkolek, který byl vlastníkem hotelu "U Pivničků" v Heřmanově Městci, náměstkem pardubického starosty a též posledním pardubickým městským mlynářem, protože v roce 1910 mlýn odkoupila pardubická obec, aby po regulaci Chrudimky zrušila tok "řeky městské" a zdejší mlynářskou živnost, jenž roku 1887 během srpnového požáru sousedních domů přežila jen tak tak. Tímto krokem však obec též zastavila dlouholeté spory majitele mlýna s ostatními mlynáři, zejména s Antonínem Charvátem a jeho mezimostskými kolegy, kdy oboustranně jedna žaloba stíhala druhou a všechny místní noviny měly dlouhá léta co psát.
Ještě v roce 1903 bylo v pozvánce na Východočeskou průmyslovou, zemědělskou, národopisnou a uměleckou výstavu napsáno o mlýně toto: "Zajímavým zjevem architektonickým jest hlavní náměstí pardubické, jakož i některé ulice vnitřního města, jež vyznačují se starobylým rázem domů se štíty, z nichž některé jsou z přechodní doby gotiky do renaissance, většinou průčelí barokových; zvláště upoutá cizince dům "s Jonášem" s krásnými reliefy a v Pernštýnské ul. "Císařský mlýn", jehož okna zdobena byla pažením slohu renaissančního ze století 16., která pocházela asi z téže dílny, jako skvostné portály v domě Pernštýnském, z nichž jeden jest v museu království českého a druhý v museu pardubickém."
Obytná stavení s prázdným mlýnem koupila o rok později Marie Kyprová, ale později zakoupilo objekt čp. 109 město, jak bylo zmíněno výše a dosvědčuje to i publikace "Adresář města Pardubic spolu s průvodcem po městě a okolí" z roku 1911. Důvodem bylo to, aby získalo moc nad zdejším kanálem a jeho vodami. V letech 1969-1970 proběhla rekonstrukce činžovních domů v původním mlýnském areálu. Během ní byl odstraněn nápis "Císařský mlýn", jenž byl na fasádě čp. 12 umístěn neprávem. Kromě toho byly objeveny niky s gotickými malbami, které byly datovány do období po roce 1507. Sám mlýn však chátral a nakonec z něj zbylo jen boční průčelí o 5 okenních osách se zachovanými částmi renesančních sgrafit a nápisů. Toto torzo bylo 12. března 1964 zapsáno do státního seznamu kulturních památek, ale již 14. září 1965 bylo upuštěno od památkové ochrany jeho části, a to kvůli demolici. Ta proběhla téhož roku, i když Klub přátel Pardubicka navrhoval, aby byl objekt opraven a umístěno do něj mlynářské muzeum.
Po zbourání tohoto torza zde zůstala pouze část severní obvodové zdi ve výši přízemí, a to do výšky profilované kordonové římsy, nad níž bylo zdivo uměle vodorovně zarovnáno a překryto prejzy. Na první pohled zde zaujmou 2 objekty - portálová kartuše se stáčenými okraji a s textem: "MLEYN TENTO WYSTAWEL WILYM WEGWODA Z PERNSSTEINA 1515. ROZDELIL SYN GEHO WOGTĚCH 1531. CÍSAŘ RUDOLF II. PŘESTAWĚL 1596. A MLINAŘ ANTONÍN BUBENÍK ZASE SPOGIL Y OPRAWIL 1811." a podobná kartuše nad oknem vpravo od portálu s nápisem: "RVDOLPHVS II. DEI GRACIA ELECT. ROMANORVM EMPERATOR VNGARIE BOHEMIAE... REX. ANNO 1.5.9.6.", která se původně nacházela v mlýnici a na venkovní zeď byla umístěna roku 1910, aby bylo pamatováno na to, že se zde dříve mlelo obilí. Tento zbytek zdiva byl naposledy zrestaurován v roce 2011, a to Martinem Pokorným. Více o tomto mlýně, vlastně o jeho torzu, lze nalézt zde: https://pamatkovykatalog.cz/vodni-mlyn-cisarsky-torzo-13418986. Na závěr ještě dodejme, že mlýn býval častým námětem řady malířů, z nichž jmenujme zejména akademického malíře Jaroslava Gruse.
Když vrchnost roku 1531 přidělila jedno mlýnské kolo obecnímu mlýnu, měl tehdejší panský mlýn 4 moučná složení a 1 jahelku. Protože však byl v městské Strúze častý nedostatek vody, nebyla v něm od jeho počátků spolehlivá živnost, a tak si zdejší mlynáři mnohokrát užili velkých problémů. I když byl mlynář dosazován do mlýna vrchností, byl v mnohém svým pánem. Nejprve za to platil ročně 200 kop a vykrmoval zámeckému panstvu určitý počet vepřů, později byl tento úrok zvýšen na 250 kop míšeňských a vykrmování 4 vepřů v hodnotě 23 zlatých a 20 krejcarů. Tento úrok se často měnil a podléhal tehdejší době, zda byl stav míru či války a zřetel byl brán i nad tím, jak se vrchnosti hospodářsky vedlo. Kolem poloviny 18. století činil 296 zlatých a 30 krejcarů a mnoho se již neměnil. Vrchnost sem naopak mletím přidělila vsi: Hradiště, Němčice, Pohránov, Brozany, Trnovou, Hrádek, Doubravici, Hrobice, Ohrazenice, Kunětice, Stéblovou a Srch.
Pro velké dluhy prodal Jaroslav z Pernštejna 1. srpna 1560 pardubické panství císaři Maxmiliánovi I., čímž se stalo komorním. Od té doby nesl mlýn výše zmíněný druhý název. V roce 1596 došlo pouze k jeho přestavbě. Jinak se pro mlynáře mnoho nezměnilo. Až raabizace byla příčinou, že se stal soukromým majetkem. 1. ledna 1759 totiž císařská komise prodala Císařský mlýn se 3 složeními a 4 stoupami kromě ostatního inventáře "reservato jure reluitionis" Karlu Palmovi, který z dohodnuté částky 2 200 zlatých ihned zaplatil 1 000 zlatých, 700 zlatých slíbil splatit k sv. Jiří a zbytek uhradil v ročních splátkách ve výši 60 zlatých. Součástí této smlouvy byl mlynářův závazek, že se bude řádně starat o budovu, mlýnské zařízení i panský vodovod v Cernšteinovském domě pro potřebu zámku a pivovaru, a to téměř zcela ve své režii. Na opravy vodovodu a potrubí dával zámek od té doby potřebný materiál a mlynář práci. Na zimní ohřívání vodovodního potrubí bylo dáváno do mlýna 10 sáhů panského dříví. Dělníky, kteří kladli potrubí, dozoroval mlynář a platilo je panství. Zároveň zdejší mlynář mlel zámeckému pivovaru všechen slad a za práci měl obdržet z každé várky 1 vědro piva po zaplacení 2 zlatých a 20 krejcarů "tácu" ze sudu. Zároveň se tu drtilo obilí pro panskou vinopalnu, za což mlynář obdržel vždy půl měřice ze strychu obilí. Změna nastala též v počtu vsí, které tu byly nuceny mlet. Od toho času sem byly přiděleny vesnice: Hradiště, Kunětice, Brozany, Trnová, Pohránov, Lukovna, Zminný, Časy, Třebosice, Popkovice, Mnětice, Drozdice, Černá za Bory a Žižín.
Novému majiteli se však ve mlýně nějak nedařilo, protože již 18. srpna 1759 připadl mlýn kupní smlouvou Antonínu Ditrichovi a ten ho 2. října 1764 prodal Jiřímu Bubeníkovi, jenž sem přišel z poděbradského panství. Když zemřel, ujal se mlýna Václav Jaňura, který zde měl hospodařit podle kontraktu ze 13. června 1786 až do plnoletosti Bubeníkova syna Antonína. Ten nezapřel svého podnikavého otce a v roce 1811 spojil Císařský mlýn s Obecním mlýnem čp. 13. Tehdy také došlo k důkladné obnově mlýnského areálu. Po jeho smrti roku 1839 převzal otcovské hospodářství syn Josef Bubeník, jenž v roce 1854 koupil od Josefa Friedricha sousední dům čp. 12 v Pernštýnské ulici a druhý dům Obecního mlýna a vše spojil do rozsáhlé usedlosti.
Ohledně dostatku vody ke mletí docházelo k řadě sporů s ostatními mlynáři. Do roku 1846 mezi nimi docházelo i k pěstním soubojům a rvačkám. Teprve později začaly problémy řešit úřady. Zmiňme např. rozsudek c. k. krajského soudu v Chrudimi ze 24. října 1849 č. 15044, v němž bylo pardubické obci nařízeno, aby byly neprodleně vantroky mlýnů mosteckých uzavřeny, jakmile voda klesne pod normální znamení čili pod cejch. Poškození mlynáři to pokládali za politické rozhodnutí ve prospěch majitele Císařského mlýna a rozčilovali se, že kvůli němu již mnohokrát nemohli obilí domlet, a tudíž jim vznikly velké škody. Časté byly rovněž policejní návštěvy na oněch mlýnech, a to na popud mlynáře Josefa Bubeníka a později i jeho bratra. Různé protesty tak můžeme číst v tehdejším tisku.
Nástupcem roku 1862 zemřelého Josefa Bubeníka, který byl rovněž starostou města, se stal jeho bratr Václav Bubeník, jenž skončil ve stejném úřadě jako jeho sourozenec, i když svým věhlasem ho dokázal překonat (navíc byl v letech 1865-1872 a 1875-1878 starostou pardubického okresního zastupitelstva, nehledě na jeho další funkce v řadě spolků a korporací). Netrvalo dlouho a Václav Bubeník se pustil do přestavby mlýna, čehož důkazem může být inzerát, jenž vyšel v "Hospodáři" 20. června 1872: "Mlýnské nářadí jako železí, krupičné stroje, kola atd. se následkem přestavení mlýnu levně prodají. Bližší správy podá V. Bubeník, majitel "císařského mlýnu" v Pardubicích." Po jeho smrti v roce 1879 mlýn změnil vlastníka. V letech 1880-1910 držel ze 4 domů sestávající mlýn Josef Odkolek, který byl vlastníkem hotelu "U Pivničků" v Heřmanově Městci, náměstkem pardubického starosty a též posledním pardubickým městským mlynářem, protože v roce 1910 mlýn odkoupila pardubická obec, aby po regulaci Chrudimky zrušila tok "řeky městské" a zdejší mlynářskou živnost, jenž roku 1887 během srpnového požáru sousedních domů přežila jen tak tak. Tímto krokem však obec též zastavila dlouholeté spory majitele mlýna s ostatními mlynáři, zejména s Antonínem Charvátem a jeho mezimostskými kolegy, kdy oboustranně jedna žaloba stíhala druhou a všechny místní noviny měly dlouhá léta co psát.
Ještě v roce 1903 bylo v pozvánce na Východočeskou průmyslovou, zemědělskou, národopisnou a uměleckou výstavu napsáno o mlýně toto: "Zajímavým zjevem architektonickým jest hlavní náměstí pardubické, jakož i některé ulice vnitřního města, jež vyznačují se starobylým rázem domů se štíty, z nichž některé jsou z přechodní doby gotiky do renaissance, většinou průčelí barokových; zvláště upoutá cizince dům "s Jonášem" s krásnými reliefy a v Pernštýnské ul. "Císařský mlýn", jehož okna zdobena byla pažením slohu renaissančního ze století 16., která pocházela asi z téže dílny, jako skvostné portály v domě Pernštýnském, z nichž jeden jest v museu království českého a druhý v museu pardubickém."
Obytná stavení s prázdným mlýnem koupila o rok později Marie Kyprová, ale později zakoupilo objekt čp. 109 město, jak bylo zmíněno výše a dosvědčuje to i publikace "Adresář města Pardubic spolu s průvodcem po městě a okolí" z roku 1911. Důvodem bylo to, aby získalo moc nad zdejším kanálem a jeho vodami. V letech 1969-1970 proběhla rekonstrukce činžovních domů v původním mlýnském areálu. Během ní byl odstraněn nápis "Císařský mlýn", jenž byl na fasádě čp. 12 umístěn neprávem. Kromě toho byly objeveny niky s gotickými malbami, které byly datovány do období po roce 1507. Sám mlýn však chátral a nakonec z něj zbylo jen boční průčelí o 5 okenních osách se zachovanými částmi renesančních sgrafit a nápisů. Toto torzo bylo 12. března 1964 zapsáno do státního seznamu kulturních památek, ale již 14. září 1965 bylo upuštěno od památkové ochrany jeho části, a to kvůli demolici. Ta proběhla téhož roku, i když Klub přátel Pardubicka navrhoval, aby byl objekt opraven a umístěno do něj mlynářské muzeum.
Po zbourání tohoto torza zde zůstala pouze část severní obvodové zdi ve výši přízemí, a to do výšky profilované kordonové římsy, nad níž bylo zdivo uměle vodorovně zarovnáno a překryto prejzy. Na první pohled zde zaujmou 2 objekty - portálová kartuše se stáčenými okraji a s textem: "MLEYN TENTO WYSTAWEL WILYM WEGWODA Z PERNSSTEINA 1515. ROZDELIL SYN GEHO WOGTĚCH 1531. CÍSAŘ RUDOLF II. PŘESTAWĚL 1596. A MLINAŘ ANTONÍN BUBENÍK ZASE SPOGIL Y OPRAWIL 1811." a podobná kartuše nad oknem vpravo od portálu s nápisem: "RVDOLPHVS II. DEI GRACIA ELECT. ROMANORVM EMPERATOR VNGARIE BOHEMIAE... REX. ANNO 1.5.9.6.", která se původně nacházela v mlýnici a na venkovní zeď byla umístěna roku 1910, aby bylo pamatováno na to, že se zde dříve mlelo obilí. Tento zbytek zdiva byl naposledy zrestaurován v roce 2011, a to Martinem Pokorným. Více o tomto mlýně, vlastně o jeho torzu, lze nalézt zde: https://pamatkovykatalog.cz/vodni-mlyn-cisarsky-torzo-13418986. Na závěr ještě dodejme, že mlýn býval častým námětem řady malířů, z nichž jmenujme zejména akademického malíře Jaroslava Gruse.
GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor
(50.039, 15.779)
Poslední aktualizace: 23.2.2024
Vyhledání vlakového spojení na výlet
Byl jsem zde!
Zapamatovat
Pardubice
Vyhledání vlakového spojení
Příspěvky z okolí Zaniklý Císařský mlýn v Pardubicích
Pardubice – Svatý Václav i Mázhaus, historický dům i galerie moderního umění
Měšťanský dům
Dvoupatrový řadový dům „U sv. Václava“ patří k nejkrásnějším objektům na pardubickém Pernštýnském náměstí (č.p. 3) a kromě svého vzhledu se může pyšnit bohatou historií i zajímavou současností. Dům byl zřejmě postaven v průběhu 15. století a v jeho dnešní podobě se spojuje gotika, renesance i baroko. Našel by se i neoklasicismus, ale tím nejnápadnějším je štuková výzdoba…
0.1km
více »
Pardubice
Tipy na výlet
Jedno z našich krajských měst jsme navštívili v čase předvánočním, kdy ale kvůli epidemiologickým opatřením bylo město skoro liduprázdné. Snad jen vánoční strom na náměstí a výzdoba na sloupech veřejného osvětlení…
0.1km
více »
Pardubice - Dům u sv. Václava
Dům, budova
Původně gotický dům, který byl po roce 1538 renesančně přestavěn, se nachází na Perštýnském náměstí vedle Radnice. Dům zdobí renesanční terakotová ostění a pozdně barokní štít z 18.století. Plastiku sv. Václava nad vchodem do domu vytvořil v roce 1799 Jakub Teplý.
0.1km
více »
Pardubice - Stará lékárna
Dům, budova
Budovu Staré lékárny, která pochází z renesanční pernštejnské přestavby města, najdete na Perštýnském náměstí vedle Domu u Jonáše. V domě se dochoval pozdně gotický Mázhaus.Fasáda domu je pro změnu klasicistní. D…
0.1km
více »
Cesta do Pardubic aneb kterak rozsvícení vánočního stromu zhaslo několik zajímavých výstav
Cestopisy
Po devíti letech jsme se letos opět v čase předvánočním vypravili do východočeských Pardubic. Chtěli jsme se nejen podívat, jak vypadají adventní trhy u našich „západních“ sousedů, ale také zkontrolovat kulturní ž…
0.1km
více »
Pardubice - pamětní deska J.V.Jahna
Drobné památky
Pamětní deska básníka a spisovatele Jiljího Vratislava Jahna (1838-1902) se nachází na jeho rodném domě na Příhrádku. Deska z roku 1924 nese tento text: "Zde se narodil 22.ledna 1838 ředitel zdejší reálky Jíljí Vratislav Jahn básník a spisovatel z družiny Nerudovy."
0.1km
více »
Pardubice - rodný dům spisovatelky Boženy Vikové- Kunětické
Dům, budova
Rodný dům spisovatelky, publicistky a političky Boženy Vikové - Kunětické (1862-1934), která se stala první českou poslankyní - v roce 1912 byla zvolená do zemského sněmu za stranu mladočechů, najdete v Zámecké ulici č.p. 22. Božena Viková je také autorkou povídek, románů a divadelních her.
0.1km
více »
Pardubice - hotel U Zlatého Anděla - budova z 15.storočia
Dům, budova
Mesto Pardubice sme navštívili prvýkrát a veľmi sa nám tam páčilo. Zo železničnej stanice sme sa HMD dostali na Námestie Republiky a odtiaľ po cca 300 m sme prišli do Zámecké ulice, kde sme v hoteli U Zlatého Anděla boli ubytované. Už táto ulica nás prekvapila, cítili sme sa v nej ako v stredoveku. Budova v ktorej sme mali ubytovanie pochádza z 15. storočia, aj sme sa v nej cít…
0.1km
více »
Městská strúha na Wernerově nábřeží
Zajímavost
Pernštejnská, Císařská či Městská strúha. Různá pojmenování měl během své existence tento náhon středem města. K jeho vybudování došlo po roce 1500. Zda se jednalo o zcela nové dílo nebo bylo upraveno jedno ze starých ramena řeky Chrudimky, se asi již nedozvíme.
Voda do strúhy tekla z Chrudimky přibližně od místa, kde je dnes Bělobranské náměstí. Původní záměr byl dodávat vodu …
0.1km
více »
Pardubice - radnice
Radnice
Nachází se v historickém jádru města a je dominantou Pernštýnského náměstí. Svým novorenesančním slohem sice trochu ruší poklid náměstí, ale svoji dekorativností působí velice majestátně. Byla postavena v letech 1892-94 na místě tří starších městských domů a je velmi dobrou ukázkou architektury tzv. pseudoslohů z konce 19. století. V průčelí jí dominuje mohutný volutový štít, lemovaný po ob…
0.1km
více »
Pardubice - Dům U Jonáše
Měšťanský dům
Nachází se v historickém jádru města na Pernštýnském náměstí. Dům je nejpopulárnějším a nejcennějším měšťanským objektem v Pardubicích. Velmi cenný je interiér domu. V přízemí se nachází dvoulodní gotický mázhaus se sklípkovou klenbou. Průčelí zdobí štukový reliéf z roku 1797. Znázorňuje biblický výjev, jak proroka Jonáše polyká velryba. Autorem je pardubický sochař, řezbář a štukatér Jaku…
0.1km
více »
Pardubice - Kostelní ulice
Ulice
Jedna z nejkrásnějších historických uliček východočeských pardubic tvoří páteřní část spojnice centra zdejšího Starého Města s areálem pernštejnského zámku. Kostelní ulice, jejíž název poukazuje na sousedství chrámu …
0.1km
více »
Pardubice – Dům U Jonáše, sídlo Východočeské galerie
Muzeum
Pardubický dům „U Jonáše“ patří bezesporu k nejzajímavějším pamětihodnostem tohoto východočeského krajského města. Jeho atraktivitu ještě navyšuje fakt, že v budově sídlí Východočeská galerie. Na adrese Pernštýnské…
0.1km
více »
Dům čp. 21 v Zámecké ulici v Pardubicích
Dům, budova
Tento pozdně gotický dům se sedlovou střechou, k jehož úpravám došlo jak v renesančním, tak klasicistním slohu, zaujme na první pohled výklenky někdejší atiky s pozdně gotickou malovanou figurální výzdobou, která má pocházet nejspíše z období před rokem 1515. Patří rovněž mezi nejstarší objekty ve městě, neboť byl spolu s těmi sousedními zmíněn již k roku 1506. Památkou na půvo…
0.1km
více »
Pardubice-Příhradek
Náměstí
Příhradek v Pardubicích je opevněné předmostí původního dřevěného mostu, vedoucího přes vodní příkop a spojující město se zámkem. Z Pernštýnského náměstí se zde dostaneme z jeho východní části severním směrem Pern…
0.1km
více »
Pardubice - dům č.11
Dům, budova
Dům č.p. 11, který stojí v Zámecké ulici, je typickým příkladem přestavby měšťanských domů za Perštejnů v 16.století a charakteristickou ukázkou hlavních stavebních období ve vývoji města. První patro a malované výklenky štítu jsou z let 1507 až 1515. Druhé patro vzniklo po požáru v roce 1538.
0.1km
více »
Pardubické prampouchy
Dům, budova
Prampouch je vysoce estetický a fotogenický architektonický prvek, který dodává historickým jádrům (nejen) našich měst jistý dojem tajemné autentičnosti a skutečné původní starobylosti. Encyklopedicky se jedná o zděný rozpěrný oblouk mezi dvěma budovami, který zajišťuje jejich stabilitu podobně, jako katedrální opěrné oblouky. Je typický pro úzké středověké uličky, nachá…
0.1km
více »
Dům Šmidlovský čili Cernšteinův v Pardubicích
Měšťanský dům
Původní dům, o jehož podobě a původu toho mnoho neznáme, ale můžeme soudit, že vzhledem ke své poloze náležel mezi nejstarší objekty v Pardubicích, vyhořel při požáru města v roce 1507, kdy byl následně přebudován. Přesto patří k těm málo objektům, u nichž lze tvrdit, že některé jeho části vznikly ještě před rokem 1340, kdy byly Pardubice prohlášeny za město. Zejména jde o bočn…
0.1km
více »
Pardubice - Brány vnímání pod Svítáním v sadu (zámecké výstavní prostory VČG)
Zámek
Východočeská galerie v Pardubicích připravila pro návštěvníky Pardubického zámku na závěr letošního roku dvojici zajímavých expozic, jejichž názvy jsem si vypůjčil pro pojmenování tohoto článku. Do něj jsem…
0.2km
více »
Soutěž 1
bod
www.turistikaprozivot.cz
Kostel svatého Bartoloměje v Pardubicích
Kostel
Kostel svatého Bartoloměje se nachází v historickém jádru města a patří mezi nejcennější stavby města. Již od roku 1958 je zapsán jako nemovitá kulturní památka.
První zmínky o kostelu jsou již z roku 1295, kdy sl…
0.2km
více »
Pardubice - morový sloup
Socha
Nachází se uprostřed Pernštýnského náměstí. Nechal jej postavit roku 1695 pardubický děkan Valentin Kelčák jako poděkování za záchranu města před morem. Vrchol sloupu zdobí pozlacená socha Panny Marie. Kolem něho …
0.2km
více »
(Nejen) vánoční Pardubice
Tipy na výlet
Když jsme doma opakovaně debatovali na téma, kam bychom letos mohli vyrazit na výlet předvánoční, navrhoval jsem dlouhodobě Hradec Králové. S revoluční myšlenkou navštívit některý pracovní den týdenní vánoční trhy …
0.2km
více »
Pardubice - Bartolomějská ulice
Ulice
Bartolomějská ulice je velmi půvabnou historickou uličkou, nacházející se v samém srdci pardubického Starého Města. Charakterizují ji zejména památkově chráněné goticko-renesanční domy, v čele s domem Wernerovým, a rozpěrné oblouky, tzv. prampouchy. Patří k vůbec nejstarším komunikacím tohoto východočeského města a spojuje severozápadní roh Pernštýnského náměstí s Wernerovým…
0.2km
více »
Pardubice - Pernštýnské náměstí
Náměstí
Měšťanské domy na malebném náměstí a v přilehlých uličkách nesou stopy honosné pozdně gotické výstavby z počátku 16. století v podobě Kamenných ostění a portálů a zvláště zbytků malovaných nik v atikových štítech …
0.2km
více »
Kunětická hora z Pardubic
Trasa
S velkým překvapením jsem zjistil, že i přes mnoho let existence Turistiky.cz se ještě nenašel nikdo, kdo by popsal tuto hezkou trasu na nejznámější kopec Pardubicka a Hradecka. Tak jsem ji prošel znovu sám,…
0.2km
více »
Pardubické automatické mlýny
Technická památka
Při procházce historickým centrem Pardubic možná i vás nožky zavedou na jeho okraj - k hladině řeky Chrudimky, v níž se z protilehlého břehu odráží několik velezajímavých budov.
Jedná se o komplex bývalých autom…
0.2km
více »
Pardubice - zámek
Zámek
Pardubický zámek je nepřehlédnutelnou dominantou centra krajského města Pardubic ve východních Čechách. Zámek je ojedinělou architektonickou památkou ve středních Evropě. V zámeckých interiérech se zachovalo renesanční vybavení sálů, několik místností je vyzdobeno malbami a kazetovými stropy. Na zámku je umístěna Východočeská galerie a Východočeské muzeum, které návštěvníkům…
0.3km
více »
Pardubice - Zelená brána
Hradby
Vysoká věž Zelená brána při vstupu do historického jádra města byla postavena jako součást Městského opevnění po roce 1507. Zelená brána představuje dominantu městské památkové rezervace. Svou charakteristickou vě…
0.3km
více »
Pardubice - město
Město
Pardubice leží ve Východních Čechách, jižním směrem od Hradce Králové. Pardubice jsou městem perníku, koňských dostihů Velká Pardubická a plochodrážních závodů Zlatá přilba. Město se rozkládá na soutoku Labe a C…
0.4km
více »