Zřízení c. k. všeobecné školy řemeslnické v Jaroměři

Tento nový druh průmyslových škol znamenal revoluci do odborného vzdělávání, ale jejich zavádění bylo pomalé a plné různých průtahů, ať již u ministerstva vyučování, či u rozličných jiných úřadů, jež jim „házely klacky pod nohy“. Nejstarší všeobecná řemeslnická škola byla zřízena v Mladé Boleslavi a podle jejího vzoru byla též založena její obdoba v Jaroměři.

V červenci 1886 bylo rozhodnuto o jejím zřízení na nejvyšších místech, 15. září téhož roku byla založena ministerstvem kultu a vyučování, v říjnu 1886 byl jmenován ředitelem školy a povolán do Jaroměře Alois Studnička a v polovině ledna 1887 došlo ke jmenování učitelského sboru (technický inspektor při vídeňské společnosti pro pojišťování parních kotlů v Kolíně Julius Filčík, učitel na c. k. odborné škole pro dřevařský průmysl v Chrudimi Karel Svoboda jako učitelé a zámečník Jan Buřič a Václav Antropius jako dílovedoucí), takže slavnostní otevření nové školy bylo stanoveno na 30. ledna 1887.

Tehdy se před 10.00 hod. sešel před novou obecní budovou na „Ostrově“ dlouhý průvod, který čítal několik set účastníků. Ti odtud vyrazili na mši do kostela sv. Mikuláše. V jejich čele šlo 29 již zapsaných žáků školy, za nimi se ubírali učňové různých řemesel, pro něž měla být později ve škole zřízena večerní škola pokračovací. Dále v průvodu následovali tovaryši a pomocníci a členstvo všech živnostenských společenstev v Jaroměři. Průvod uzavíralo obecní zastupitelstvo se zástupci c. k. úřadů a pozvanými hosty.

Po službách Božích se vrátil průvod k obecní budově, před níž utvořili žáci, učňové a pomocníci špalír, kdežto ostatní účastníci se odebrali do zasedací síně, kde se nakonec sešlo na 600 osob. Zde jaroměřský purkmistr Antonín Vodák odevzdal školní místnosti učitelskému sboru a vyslovil přání i naději, že tento nový ústav přivede k dalšímu rozkvětu nejen samo město, ale i zemi Českou. Následně popřál hodně štěstí nové škole c. k. okresní hejtman JUDr. Hotowetz. Nato ředitel Alois Studnička odvětil slibem, že se všichni učitelé vynasnaží, aby položili nejen základ k solidnímu řemeslu, ale rovněž k uměleckému průmyslu, přičemž žáci budou vedeni k tomu, aby se z nich stali řádní občané, ochotní k různým obětem, kterých by bylo případně pro veřejné blaho a bezpečnost třeba.

Odpoledne byl v místnostech Občanské besedy uspořádán přátelský oběd pro úzký kruh členů městské rady, profesorského sboru, zástupců místních úřadů a význačných hostí, např. purkmistra Nového Města nad Metují Bohdana Böhma a městského radního Rýdla. 6. února 1887 byla navíc při škole otevřena průmyslová škola pokračovací a veřejná kreslírna.

Tato škola se skládala ze tří tříd, s nimiž byla spojena veřejná kreslírna pro místní živnostníky a průmyslová škola pokračovací s večerním a nedělním vyučováním. Do 1. třídy byli přijímáni chlapci ve věku 11 ¾ roku, prokázali-li, že navštěvovali 6. ročník obecné školy s alespoň dostatečným prospěchem a chtěli se věnovat některému řemeslu. Každý přijatý žák musel složit 1 zl. na vyučovací pomůckya kromě toho platil 4 zl. školného ve 2 pololetních lhůtách. Od jeho placení byli osvobozeni žáci zcela nemajetných rodičů. Ze 2. třídy již mohli žáci odejít do živnostenské praxe a tu třetí absolvovali ti, jež chtěli získat ještě zevrubnější přípravné vzdělání.

Od té doby byla řemeslnická škola umístěna v přízemí a v suterénu nové školní budovy nalevo od vchodu. V přízemí se nacházela ředitelna a sborovna, dále jedna třída a kreslírna, v suterénu pak zámečnická a truhlářská dílna. Za zmínku rovněž stojí to, že lavice i tabule byly zkonstruovány podle návrhu ředitele Aloise Studničky, který se roku 1893 vzdal svého místa a jeho nástupcem byl jmenován Ing. František Novotný.

Původně bylo toto umístění označováno jako provizorium. To tu nakonec vydrželo plných 20 let, i když po celou tuto dobu byl pociťován nedostatek místa, zvláště množící se učební pomůcky nebylo kam dát. Když byla škola roku 1902 rozšířena o zimní kursy stavitelské, jež sestávaly z přípravného kursu a 2 postupných kursů (každý kurs trval 5 měsíců), ukázalo se, že výstavba vlastní budovy je již nevyhnutelná. Finanční poměry obce však nebyly příznivé, takže trvalo celé 3 roky, než se začalo stavět. Stavba byla dokončena J. Labouťkou a J. Novotným z Hradce Králové v roce 1906 a 17. září téhož roku v ní bylo zahájeno vyučování. Celkový stavební náklad, který byl uhrazen městem Jaroměří, se vyšplhal na 229 324,31 K.

Během školního roku 1910/1911 došlo k nové organizaci školy, která byla navržena jejím ředitelstvím a schválena ministerstvem veřejných prací. Ze školy řemeslnické se tak stala škola pro stavební řemesla, jež sestávala ze školy stavebních řemesel; z oddělení školou povinných o 2 třídách s oddělením hospitantů, navštěvujících školu třetím rokem; z veřejné kreslírny a modelovny s všeobecným a živnostenským oddělením; ze všeobecné živnostenské školy pokračovací o 3 třídách se 7měsíčním vyučováním; odborné školy pokračovací pro učně živností stavebních, pro učně kovy obrábějící a pro učednice ženské živnosti oděvnické, přičemž první dvě oddělení byla trojtřídní a třetí dvojtřídní. V prvním trvalo vyučování 4 měsíce, v ostatních 7 měsíců.

Roku 1914 byla škola přeměněna na státní průmyslovou školu, jejíž vývoj ovlivnila 1. světová válka, protože hned napoprvé bylo odvedeno 33 žáků, 10 učitelů a 1 školník. Budova byla nakonec zabrána vojskem, takže se učilo v místnostech bývalé dívčí školy u sv. Mikuláše. Následkem všeho jmenovaného došlo ve školním roce 1914/1915 pouze k otevření školy pro živnosti stavební a oddělení školou povinných, zbytek školy byl uzavřen. Teprve 16. září 1915 se škola vrátila do své budovy. 1. světová válka si nakonec vyžádala život profesora Josefa Havlíčka, školníka Ferdinanda Krupky a mnoha žáků.

V roce 1919 nahradil penzionovaného ředitele Ing. Františka Novotného Constantin Mráček. Během školního roku 1919/1920 byly kursy pro zámečníky přeloženy na pardubickou průmyslovku. Tehdy také došlo k zastavení zápisu do oddělení školou povinných, jež bylo v následujícím školním roce zrušeno. Ve školním roce 1920/1921 byly zaměněny stavební kursy pro zedníky a tesaře za dvouletou mistrovskou školu stavební a ve školním roce 1922/1923 kursy pro truhláře za jednoroční mistrovskou školu pro truhláře. 1. listopadu 1924 byla od školy odloučena všeobecná živnostenská škola pokračovací a odborná škola živnostenská pro učednice ženských živností oděvních. Z obou oddělení vznikly samostatné odborné živnostenské školy pokračovací, jež prozatímně řídil profesor Bohuslav Vytáček.

11. dubna 1925 nastoupil ředitel Constantin Mráček zdravotní dovolenou, než bude vyřízena jeho žádost o penzi. O 14 dnů později byl správou školy prozatímně pověřen profesor Adolf Řehák. Ředitel Mráček nakonec odešel do důchodu k 1. srpnu 1925. Tehdy došlo rovněž i k dalším změnám. Zápis do 1. ročníku mistrovské školy stavební pro školní rok 1925/1926 se neuskutečnil a stejně tak dopadla i mistrovská škola tesařská, takže 4 tesaři 1. ročníku museli odejít až do Brna. Obě mistrovské školy byly přeloženy do Hradce Králové. Význam školy rok od roku klesal, stejně tak výuka nedosahovala předchozí úrovně. Dnes navazuje na její tradici Střední škola řemeslná (viz https://ssrjaromer.cz).