Zřízení pomníku padlým v 1. světové válce v Máslojedech

Tento vzhledově až zvláštní pomník, který se nachází ve stráni skoro na půli cesty mezi bývalou školou čp. 57 a stavením čp. 27, připomíná selského chlapce, někomu dokonce Jana Sladkého Kozinu, ale bez jeho typické pokrývky hlavy. Svým pojetím je opravdu originálním, protože se vymyká od těch ostatních po širém okolí.

Jeho počátky můžeme sledovat již na konci 1. světové války, ale schůze obecního zastupitelstva, kde byl schválen plán jeho výstavby, se uskutečnila teprve počátkem roku 1924. Na ní bylo rozhodnuto, že má být postaven dobrovolnými příspěvky, čistým ziskem ze slavnostního odhalení a jen případný schodek bude hradit obec ze svého. Zároveň byl zvolen tříčlenný odbor, který měl jeho vybudování mít na starosti. Jeho členy se stali obecní zastupitelé František Hruška z čp. 17 a Josef Dědek z čp. 47, k nimž přibyl výměnkář z čp. 29 Josef Volf. Poté však ještě padl návrh na to, aby byl odbor rozšířen o stejný počet členů, kteří by zastupovali zdejší mužský dorost. Těmi se stali: Josef Skořepa z čp. 38, dělník Václav Stříbrný a Jan Válek, syn nájemce usedlosti čp. 28. Později přestal do schůzí chodit František Hruška a tak byl na jeho místo zvolen V. Skvrna z čp. 42.

Prvním předsedou byl zvolen Josef Volf z čp. 29 a jednatelem Josef Skořepa z čp. 38. Ten však na podzim 1925 zemřel, takže předseda Volf začal zastávat též funkci jednatele. V této první odborové schůzi bylo též rozhodnuto o uspořádání sbírky mezi místními občany a jejím provedením byl pověřen právě výše zmíněný mužský dorost. K tomu bylo navíc sepsáno obecním starostou Josefem Fejglem následující provolání:

„Občané a občanky!

Za příkladem jiných pokrokových obcí, s podnětu ob. zastupitelstva ustavil se i v naší obci „Odbor“ pro postavení pomníku padlým občanům.

Účelem jeho jest zbudování trvalé a důstojné upomínky v našem středu na Ty, kteří svými životy zaplatili svobodu našeho národa a kterým nebylo dopřáno radovati se z ní s námi.

Proto obrací se výšepsaný odbor na naše občany a občanky s prosbou, aby laskavě přispěli a podpořili naše snahy, aby mohlo býti ještě letos toto významné a památné dílo, které má býti projevem naší vděčnosti a trvalou vzpomínkou na tragicky zahynulé naše spoluobčany, zhotoveno.

V Máslojedech, dne 21. března 1925.

Jos. Fejgl, star. obce,
Jos. Volf, předseda odboru.“

Tito 2 podepsaní šli také příkladem, když každý z nich přispěl na tuto sbírku 500 Kč. Tato sbírka v obci vynesla nakonec celkem 2 138 Kč. K tomu přispěl SDH 600 Kč, ochotnický spolek 150 Kč, výměnkář z čp. 49 František Sax dodatečně 50 Kč, Jan Jánský z čp. 49 500 Kč, ředitel cukrovaru a rodák z čp. 27 Jan Vacek 1 600 Kč, místní honební spolek věnoval 2 zajíce a 2 bažanty, J. Souček, stavitel z Bříšťan, slevil z účtu 20 % (124 Kč) a Josef Fejgl z čp. 11 odpustil celý účet za upotřebený štěrk a písek (500 Kč). Také koňské povozy byly zapůjčeny místními občany zdarma.

Důležitou věcí se stala též volba místa a vzhledu pomníku. Vedení obce se vyslovilo pro to, aby byl zamýšlený pomník umělecky na výši s těmi z prusko-rakouské války nebo byl ještě lepší. Proto byla podána žádost na ministerstvo školství o povolení, aby státní sochařská škola v Hořicích mohla pomník zhotovit za režijní cenu. Žádost obce byla ministerstvem zamítnuta z toho důvodu, že škola byla na následující dvouleté období plně zaměstnána pracemi pro příští výstavu plastik v Brně. Navíc by Máslojedy musely počkat ještě další 2 roky, protože před nimi byla ministerstvem schválena dvojice obecních žádostí taktéž o výrobu pomníku padlým.

Když se blížil jubilejní rok 1928, kdy mělo být oslaveno desetiletí trvání ČSR, dohodl se ředitel Jan Vacek s vrchním radou okresní správní komise Františkem Pácaltem na návrhu, který byl přednesen máslojedskému odboru, že by mohl zadat práci na pomníku přímo sochaři, čímž by bylo docíleno jeho odhalení v následujícím jubilejním roce. Tento plán byl po dohodě s obecním zastupitelstvem přijat. Oba výše zmínění iniciátoři tohoto návrhu zajeli do hořické sochařské školy, aby zde vybrali model, podle něhož by měl být pomník zhotoven. Tím se stal model „Za rodnou hroudu“ od zdejšího profesora Václava Suchomela, který měl představovat rolníka opouštějícího pluh a chápajícího se meče. Za propůjčení modelu žádal autor 4 000 Kč, nakonec byla tato částka usmlouvána na 2 500 Kč. Ředitel Vacek složil ihned 1 000 Kč na model, co dar obci, zbylých 1 500 Kč mělo být splaceno z výtěžku slavnosti. Na hledání vhodného místa pro pomník se podíleli vedle oné dvojice též profesor Václav Suchomel a architekt Václav Weinzettl. Této čtveřici spolu s obecním starostou Fejglem se nejvíce zalíbila květinová zahrádka před statkem čp. 20, patřící Janu Stefanovi. Na tomto místě stávala dříve památná lípa.

Avšak vlastník pozemku s tímto absolutně nesouhlasil, proto byla nalezena náhradní lokalita - současné místo, kde pomník stojí. Nakonec došlo také k výběru nejvhodnějšího tvůrce, za kterého byl označen akademický sochař František Bílek z Podhorního Újezda. Ten žádal za kompletní postavení pomníku 16 000 Kč a později slevil na 14 600 Kč. V prosinci 1927 s ním tak byla sepsána smlouva. V té době již bylo též budoucí místo, kde měl pomník stát, parkově upraveno. Změna se udála též na místě obecního starosty, kterým se stal Josef Dědek z čp. 47, stávající člen odboru pro postavení pomníku.

Vybudování pomníku tak nestálo nic v cestě, i když mnoho zdejších hospodářů proti pomníku hlasitě vystupovalo. Na jaře 1928 došlo k dokončení úpravy parku a posléze bylo rozhodnuto, že slavnost odhalení pomníku bude uspořádána poslední volnou neděli před žněmi, a sice 22. července. Za slavnostní řečníky byli vybráni poslanci Anna Chlebounová a Ing. Jan Černý z Věkoš. Posledně jmenovaný však onemocněl a jeho úkol převzal František Šafránek z Čistěvsi. Protektorát nad slavností převzalo obecní zastupitelstvo poměrem hlasů 7:5 a čestný protektorát měla okresní správní komise. Pomník byl usazen na své místo 13. července téhož roku, a tak již oné slavnosti nic nebránilo. Po uvítacích projevech J. Volfa a předsedy okresní správní komise V. Prokopa promluvila slavnostní řečnice Anna Chlebounová, během jejíž řeči byl pomník odhalen. Poté ještě promluvili: 13letý sirotek Anna Kadečková, jež přednesla báseň „Komu požalují“, JUDr. František Pácalt, čistěveský rolník František Šafránek, rolník Josef Hakl z Tikové, pak již došlo jen k předání pomníku starostovi obce. Po něm se všichni přesunuli do zahrady Josefa Fejgla, kde se společnost bavila za hudebního doprovodu až do večera, kdy se přesunula do Tocháčkova hostince čp. 1.

Příjem ze slavnosti činil úhrnem 8 887 Kč a celková vydání byla 4 904 Kč. K čistému výtěžku ve výši 3 983 Kč přidal 17 Kč ze svého J. Fejgl, aby mohlo být smluvených 4 000 Kč zasláno sochaři. Účet za pomník se zvýšil náklady ve výši 640 Kč za 12 m schodů a o 2 % daň z obratu ve výši 320 Kč, takže nakonec činil 15 560 Kč. Obecní zastupitelstvo následně odhlasovalo, že zbytek účtu ve výši 5 560 Kč sochaři Bílkovi a 1 000 Kč doplatek za model se zaplatily z obecních příjmů. To však nesehnalo dostatečný obnos, a tak začaly do obce chodit upomínky. V této situaci nakonec obci bezúročně zapůjčil nedostávajících se 3 500 Kč Josef Fejgl. Takto tedy složitě vznikal a byl budován máslojedský pomník, který byl naposledy opraven v roce 2010 kameníkem Jaroslavem Langrem.