Albrechtice – Výprachtice, údolíčko Moravské Sázavy

Za dobu co objíždím kolmo bližší i vzdálenější okolí našeho bydliště už nezbývá zas tak moc míst, které bych alespoň zpovzdálí neminul. Když tak plánuju nějaký přejezd, hledám sem tam nějaký úsek, který by byl nějak sjízdný a zajímavý.

Už delší dobu mě tak ležela spojka mezi Lanškrounem a Výprachticemi, lterá podle pohledu vypadá zajímavě. Do Lanškrouna zajíždíme celkem často, vlastně je to na kole od nás na něco přes 2 hodiny (jak se člověk fláká). Máme totiž příjemnou cestu údolím Moravské Sázavy, ale říčku většinou sledujeme do Žichlínku a pak už se jí moc nevěnujeme. Když už i z vyprávění jiných cyklistů zaslechnu, že je zamýšlená trasa zajímavá, nakonec se mi poštěstilo neznámou končinu rovněž prozkoumat.

Popisovaný úsek je vlastně dosti krátký, jedná se o lesní silničku z Albrechtic k jižnímu okraji Albrechtic.

Celá trasa je doprovázena turistickým značením, konkrétně modrou pěší TZ, cyklotrasou s číslem 4222, později ještě přibývá terénní cyklo červená 4253, nebo úsek s číslem 4223 (takže značek přehršel). A aby toho nebylo málo, v údolíčku je vedená i naučná stezka (ta už v terénu vymalovaná není).

První stovky metrů, necelý kilometr prochází zástavbou Albrechtic, kde toho zas tak moc k vidění není (mimo venkovských stavení).

Až na konci vesnice u autobusové zastávky vjíždíme do volné přírody. Příjemné je, že vjezd je omezen, přesněji mimo povolení (lesní závod, zemědělci) je silnička uzavřená. V rozcestí s názvem Údolí Moravské Sázavy se na čas připojuje i žlutá pěší TZ (takže další značka). Samotná Moravská Sazava je tu spíš jen potok, ona to není zas velká řeka ani na konci v soutoku s Moravou (pod Zábřehem).

Okolí silničky příjemně střídají louky a remízky a okolní stráně jsou pokryté lesem, zdá se zatím kůrovcem příliš nenapadeným…

Zhruba po půldruhém kilometru přijíždíme k rozcestí Pod Drtičem. Zde se odpojuje krátký úsek žluté TZ (a odchází k osadě Nepomuky).

Po další dvoustovce metrů jsme u příjezdu a křižovatce další lesní cesty s výš zmíněnou trasou 4223 a 4253 – rovněž od Nepomuk (a vzdáleněji od Mariánské hory nad Lanškrounem s rozhlednou Mariánkou). Na blízké louce se na louce objevují nějaké herní prvky, což značí, že sem mohou vyrazit i výletnící s ratolestmi. U odbočky lesní cesty potkáváme kamennou desku, která prozrazuje, že tu býval pamětní Lichtenštejnský kámen. Takových je po celé Moravě celá řada, tady ale byl zničen. Někdo namítne, že Lanškroun je v Čechách, což je tedy pravda, ale Lichtenštejnové měli své majetky i tady (např. Červená věž).

Název nedalekého rozcestí napovídal, že tu poblíž mohl být nějaký kamenolom a vskutku, za další zatáčkou je poněkud zarostlá skála, patrně pozůstatek stěnového lomu. Navíc i zastavená naučné stezky se věnuje geologické situaci v okolním terénu. Navíc pata skály či lomu zeje tajemnou dírou či štolou – kam asi vede?

Dalších pár set metrů a míjíme pěknou upravenou studánku U Železného mostku (za chvíli skutečně most přes Sázavu je).

Do Výprachtic, přesněji dolnímu konci Koburk zbývá ještě něco přes kilometr, kde dojedeme k rozcestí Výprachtice – pila. Já to stočil na Heřmanice a do Štítů, ale zejména místní, tedy od Lanškrouna a okolí si toto údolíčku dopřávají při výletech, které se tu nabízejí v celkem obstojném počtu, třebas právě přes výše zmíněnou Mariánskou horu, ale šlo by to i na druhou stranu s poněkud drsnější trasou přes Lázek apod.