Přechod přes 10 kopců Šumperska

Trasy • Pěší trasa • Střední náročnost

	Vlakové nádraží Šumperk			0,0 km
	Nové domky			3,5 km
	Rejchartice			11,2 km
	Potučník			24,8 km
	Pršná			27,5 km
	vlakové nádraží Šumperk			44,2 km

od vodárky • Fotografie (69) • Foto: mrakvrak

Vstoupit do fotogalerie (69 fotografií)

Trasu jsem zahájil z vlakového nádraží v Šumperku. Odtud směrem na Jesenickou ulici až k rozcestníku. U rozcestníku jsem se vydal po modré na první stoupání směrem k Holubímu vrchu. U místní vodárky jsem se pokochal krásným ranním pohledem na Šumperk a pokračoval dále. Po výstupu na Holubák následovalo klesání k Novým Domkům. U rozcestníku jsem se zastavil a sledoval ranní vzlet balónu. Bylo velmi časně, takže předpokládám, že si to zaplatil nějaký důchodce. S pohledem upřeným nahoru jsem dorazil k Tulince. Dále pak následovalo nepříjemné stoupání na Kokeš. Celý propocený jsem se dolopotil až na vrchol a vychutnával si výhled i osvěžující vodu z batohu. Poté sešup k rozcestníku Nad Lomem a po žluté na Voštinovou skálu. V půlce cesty ovšem sejdu z trasy a mířím prudce nahoru na vrchol kopce Kokrháč. Cesta je samej šutr a na zalesněném vrcholu je velký kulový, ale to nevadí, nemusí být na každém vrcholu krásný výhled, jde hlavně o to zjistit skutečnost a vědět wink

Foto: mrakvrak

Vrátím se opět na na žlutou a pokračuji až ke skále. Z této Krásné vyhlídky se mi tají dech, no prostě paráda. Z krásných pocitů zpět do reality a od rozestníku Nad Skalami se vydávám po zelené k vrcholu Ořešník. Na Ořešníku mě čeká stejné zklamání jako na Kokrháči, ale pro útěchu si opět mohu říci, byl jsem zde a mám další zářez a povědomí wink Z kopce to pak beru neznačenou lesní cestou, která mě zavede na žlutou mířící do Rejchartic, v této části cesty musím pochválit svoji GPS wink Z Rejchartic pak opět opouštím značenou trasu a jdu podle gps, prudce lesem nahoru až na vrchol kopce Prostřední vrch. Hmmm, tak už 3. kopec kde není nic vidět, navíc je tu hodně Vysoká tráva a nad hlavou mi neustále krouží velký havran a vydává ty své skřeky. No raději pryč z tohoto ne moc příjemného místa. Vycházím z lesa a předemnou je louka a za ní se napojuji na modrou trasu vedoucí k výhledu z Bukového kopce. Samotný fakt, že je tam značená vyhlídka, mě naplňuje očekáváním, ovšem skutečnost - vyhlídka je zarostlá - no co se dá dělat, už jsem si na to zvyknul wink . Takže pryč a rychle dolů směrem k Velkým Losinám. Ovšem do Losin mé kroky neměřují, takže opět odbočuji z trasy na neznačenou cestu, která mě zavede na značenou cyklotrasu č. 6197. Takže začínám potkávat cyklisty a mě pomalu začínají bolet nohy. U rozcestníku Nad Ludvíkovem spočnu a dávám se po modré k Lázeňskému vrchu. Stoupání je docela prudké a tak se u rozcestníku Pod Lázeňským vrchem vydýchám abych následně opět sešel z trasy a dal se prudce podél kmenů Smrků až na vrchol Lázeňáku. Na vrcholu to znovu rozdýchávám a hledám nějaký výhled, po chvíli bloudění jsem konečně nějaký našel a vidím krásně Velké Losiny. No nezbývá než pokračovat dále. Opět se napojuji na žlutou a od rozcestníku Prameny stále po ní pokračuji směrem k Pramenu svaté Anny. Cesta vede přes louky a prudcé klesá, takže není divu, že v té rychlosti odbočuji z trasy a náhle se ocitám na červené nad Potučníkem. Takže neplánované zkrácení, ale příliš to nevadí. Klidná osada plná víkendových chatařů, mě svým klidem trochu uspala až unavila, takže menší krize při stoupání po červené směrem k Hynčicím nad Moravou, mi dalo dost zabrat. Navíc jsem musel přes louku několikrát podlézat či přelézat el. ohradníky. A menší výboj jsem si nechtěně dal. Konečně jsem dorazil k Hynčicím, ovšem ty mě moc nezajímali. Mě lálak vrchol kopce Pršná, který byl krásně pokryt pouze krásnou zelení, ovšem i dobytkem. Takže jsem musel trochu přiriskovat, přelézt ohradník a nenápadně se kolem horkem unaveného stáda dostat na druhou stranu za ohradu a na cestu. Povedlo se, krávy si mě všimly až když jsem byl u vrcholového bodu a pořizoval jejich snímky. Příjemně chladivý a prudký vítr mi odpočinek zpříjemnil. Z Pršné jsem pak krásně viděl další svůj cíl - Křížový vrch. Vzal jsem to prudce dolů přes louky a dostal se na asfaltku vedoucí z Hynčic do Kopřivné, ovšem tedy její stav nebyl ideální. Z cesty pak následovalo další strmé stoupání přes louku na vrchol. I zde byl pěkný výhled. Ale únava byla opět cítit. Nezbylo než vyměnit mokré tričko za suché a hned se člověk cítil lépe a i o trochu lehčí wink Trochu jsem si odpočinul cestou dolů, napojil se na modrou a mířil opět k rozcestí Prameny. Před rozcestím ovšem bylo opět nutné změnit kurz a vystoupat na Červený vrch. I zde se objevilo místo s krásným rozhledem. Takže rychle vydejchat a hustým lesem bloudit ke Kozí skalce. Po proklestění z lesa jsem se na chvíli ocitl na žluté, ze které jsem musel ovšem hned sejít a vystoupat na Kozí skalku, ovšem na vrcholu tohoto kopce by se ani těm kozám asi nelíbilo. Vysoká tráva a stromy nenabídly nic převratného. Opět jsem tedy rychle zmizel a prudkým klesáním jsem so dostal na vysoce porostlé louky nad Rejcharticemi . Výhled z nich byl sice hezký, ale neustále pražící slunce se na otevřeném prostoru rychle zajídalo. Nezbývalo tedy nic jiného, než rychle najít stín lesa. Z Rejchartic to pak už byla celkem nuda a rychlovka, bez zajímavého místa k zastavení. Po modré trase, jsem tedy dokráčel až Novým Domkům a odtud po zelené až na vlakové nádraží. Ve vlaku jsem pak radostně odpočíval a užíval si blaženého pocitu z dobře unaveného těla wink

Poslední aktualizace: 26.6.2012

Přechod přes 10 kopců Šumperska na mapě