Přes Křížovou horu k Severomoravské chatě

Na první srpnovou sobotu jsem si vymyslel trasu takřka horskou, ačkoliv to bylo jen v prostředí Hanušovické vrchoviny. V podstatě oblast řadíme do soustavy blízkých Jeseníků, na které i tak bezprostředně navazuje, leckdy bez nějakého výrazného předělu.

Určitou výhodou je fakt, že oproti turisticky vytíženému Hrubého Jeseníku tu není takový nával, obzvlášť letos, kdy spousta výletníků skutečně zamířila do tuzemských destinací.

Hanušovickou vrchovinu máme vlastně hned v prvních kopcích, které obklopují naši šumperskou kotlinu. Začátek je tak po mírných terénech polních a vedlejších cest. Start na Bludovské ulici směrem k osadě Bludoveček. Oficiálně je sice ještě výletní restaurace zavřená, ale chybí nějakých 10 minut, takže mi servírka nejen natočí, ale dokonce i na zahrádku donese…

Následuje rychlý sjezd k bludovskému kostelu, kde zrovna opravují fasádu na věži. Výpadovkou pod Zbovou do Bohutína, kolem Burdova vrchu objíždí taková utajená místní cestička, kterou my cyklisté s oblibou využíváme. Zas tak bezvýznamná samozřejmě není, když je součástí dálkové Moravsko stezky. Za Bartoňovem odbočka do Doubravice, což je součást vedlejších Olšan.

Kolem blízkého bývalého hospodářského dvora se dá najít asfaltka, poněkud staršího data. Vlastně jsem ji poprvé objevil zjara, když jsem hledal Lichtenštejsnký památník, který je poblíž místní hájenky. Asfaltka se táhne podle potůčku po úbočí 517 m vysokého vrch Strážnice zhruba v délce 4 km. Konec asfaltky je na lesní křižovatce s obstarožním přístřeškem (a záchranným bodem). Dál se musí do poměrně strmější šotolinové cesty, kterou nedávno projel traktorista. Protože značně rozházel makadam, kolo příliš nezabírá, tak ač nerad raději volím nožní pohon. Naštěstí není daleko rozcestí Žďár (s přírodní památkou Šošola) a po zelené značce se už jede i díky daleko mírnějšímu sklonu. Není daleko skupina lip s kamenným křížem. Od Hartíkova sem přichází neznačená polní cesta, alepokračování je stále po zelené značce už v solidnější nadmořské výšce. Samotná lokalita nese označení Pod Janem a z cesty mezi loukami jsou jedinečné výhledy na velkou část Jeseníků (tedy i s menšími kopci Hanušovické vrchoviny). V podstatě je tu k vidění pásmo Hrubého Jeseníku od Ramzové až ke Skřítku i k vrcholům Hraběšické hornatiny (s Černými Kameny nebo Kamenným vrchem). Tento pohled mě provází až nad Janoušov (s odbočkou k samotě Žampach). Tady jsem se projížděl z jara, ale tentokrát zajedu dolů do obce. Janoušov je obec značně malá a protože mimo penzion Horizont tu turista asi přístřeší nesežene, vystavěli tu místní nejen novou dřevěnou kapli, ale také pěkný přístřešek s dřevěnou sochou neznámého šlechtice. Podle sdělení místní obyvatelky jde ale o zakladatele vesnice. Ta je prvně zmiňována roku 1397 a zakladatel je nějaký hypotetický Janouš (nebo Janúš).

Z Janoušova pokračuje takřka horská silnička (modrá TZ s bílou cyklo 6223) v otočkách několika serpentin k sedélku Čečel-silnice. Tady by se dalo pokračovat již do centrální části Jeřábské hornatiny, ke Sv. Trojici, tuto variantu ale nahradím sjezdem (zas poněkud rozbitá lesní cesta). Od Hájovny U Tří tabulí rovně po červené cyklo 4071. K velké radosti na kraji lesa objevím i nějaké kruštíky, což jsou orchideje (v srpnu už většinou nekvetou).

Nad Písařovským sedlem se otvírají malebné výhledy nejen na nejvyšší okolní kopec, Jeřáb (1003 m), ale i přes údolí jižní vrcholy Orlických hor (Buková hora a Suchý vrch).

Do Moravského Karlova sjezd po opravené asfaltce. Poblíž kostela tu mají i hospodu, která ale otvírá až v 17 hodin, ale naštěstí paní v Konzumu ještě počítá tržbu, takže si dopřeji trošku občerstvení, protože mě čeká další poměrně prudký výjezd na horní část osady, která je dnes součástí Červené Vody. O bývalé velikosti nakonec svědčí i čerstvě vyčištěný a prokácený hřbitov s několika zajímavými hrobovými místy.

Konec zástavby ohraničuje čerstvě opravené sousoší Kalvárie, kde ovšem chybí stále jedna postava (prý tak i zůstane). Kratší úsek přes lesík směřuje k zemědělské farmě, tady už žádné značky nejsou a cesty jsou jen tak vyježděné traktoristy, nejlepší je ovšem vydat se celkem zřetelnou nad zemědělským stavením, naštěstí Křížový vrch, kam mířím je dobrým vedoucím orientačním bodem. Po chvíli narážím na zelenou lyžařskou značku, která mě dovede již k úpatí závěrečného stoupání k rozhledně. Rozhledna je pravidelně otevřená o víkendech (od dubna do října), o prázdninách denně, samozřejmě i podle počasí. I díky slušné výšce poskytuje horní ochoz v podstatě kruhový výhled, mimo blízké Červené Vody s masivem Bukovohorské hornatiny asi nejvíc přitáhne zrak masiv s dominujícím Králickým Sněžníkem (a poněkud odpornou Stezkou v oblacích).

Již zmíněnou lyžařskou zelenou jsem chtěl použít k dalšímu trasování. Z počátku to je značně jílovitá vyježděná cesta mezi loukami (pastvinami). Po nastoupání nad 750 m se blíží lesní porost a cesta přeci jen zvyšuje i svou povrchovou kvalitu. V sedélku Pod Jeřábkem je křížení s dalšími lyžařskými trasami, ale stále po zelené. Značka se nakonec napojí na poměrně slušnou lesní cestu a střídavě v rovinkách a mírných výjezdech se blíží ke Svaté Trojici. To nakonec i dosvědčí fakt, když se níže objeví asfaltka od Moravské Karlova. Kromě poutního kostelíku tu turisty láká i nedaleká Severomoravská chata. Ačkoliv se tu koná i nějaká svatba, naštěstí ale obsluhují i běžné výletníky.

Nedávno (asi dva roky), byla provedená oprava a vyasfaltování celé cesty přes rozcestí Bouda dolů do Raškova. Díky tomu dnes tento sjezd patří patrně k nejhezčím cyklistickým zážitkům, co se dají na jižní straně absolvovat. Samozřejmě hlavně kvůli faktu, že je to cesta lesní, tedy takřka bez provozu (až dole v Raškově poněkud riskantně jedoucí teréňák s přívěsem). Pak už jen projet Bohdíkov, přes kopec do Temenice a jsme doma.
Jen na závěr bych měl upozornit, že to chce rozhodně kolo do terénu, nejlépe to horské.