Šumperk – (Litovel) – Červenka, první letošní delší

Už je to tady. Myšleno samozřejmě jaro a s ním i skutečně příjemné počasí, zejména co se týče teplotního gradientu. Co naplat, zima příliš extrémní nebyla, ale závěrečné období myšleno konec února a až na jeden víkend zase studený březen, už ten chlad začal i otravovat. Velikonoce to už naštěstí začaly překonávat a od úterka se zdá být počasí přijatelné.

Snad ten půst způsobil, že po relativně skromné výzvě se nás u Žosky, přesněji závodu Škoda Pars schází poměrně slušné množství cyklistů k první delší vyjížďce. Cílem je – jak to na jaře bývá Litovelské Pomoraví. Tentokrát ovšem proti zvyklostem nevolíme cestu vlakem nějak k Olomouci (buď metropole samotná nebo třeba Štěpánov) ale od nás ze severu na jih. I termín je relativně brzký, jezdívám spíš až po polovině dubna.

Ale od rána sluníčko hicuje a kolem desáté je už vcelku přijatelná teplota. Na tu dobu je stanoven i sraz.

Jak tedy naznačuju, vyráží nás ze Šumperka vcelku značný počet 8 výletníků (cestou ještě budeme přibírat). Start nijak výjimečný, Dolnostudénskou na Dolní Studénky, Sudkov, zkratkou do Lesnice a Leštiny. Vše to je po asfaltu, čili žádný problém. Terénní vložku obstarává jen objížďka Lesnice po hrázi. V Leštině už před hospodou mlsně krouží kolega ze Zábřeha a ač jsem původně lákal výletníky do pekárny, skončili jsme U Keprtů na dvorku. Inu stodola ještě na větší nápor čeká, ačkoliv si myslím, že odpoledne museli mít dosti narváno.

Z Leštiny se vydáme na tu horší trasu, totiž zdemolovanou asfaltku za hřištěm ale blíže k Moravě. Naštěstí je vcelku sucho, tak se není třeba obávat zablácení. Zdevastovaná asfaltka směřuje k říční hrázi, po které vede přeci jen sjízdnější panelka.

Hráze se ale dlouho nedržíme, sjíždíme za Hrabovou a přes cestu na další rozbitou polní cestu přes pole za Bohuslavicemi. To má svůj důvod, vodní plochu biocentra Hosena. Vodní hladina se už příjemně ve sluníčku leskne, nicméně nikdo nemá odvahu se smočit. Ono to bude určitě pekelně studené.

Kolem biocentra mají postavenou fungl novou cyklostezku, která je coby dvakrát šlápl v Dubicku. Na dlouho dobu si dáme terénu vale a po silnici 2. třídy 315 k Úsovu. Návrší před Policí je vlastně skoro největší kopec který překonáme. Další kopeček je před Úsovem a vzhledem k hodině se zasedne u Císaře Rudolfa II. Tedy v hospodě pod zámkem. Jak se dá čekat v takovém množství výletníků se těžko nutí ostatní k vyššímu fyzickému výkonu (ten jsme si tu jen zvýšili s Markem výjezdem na zámek do pokladny pro nějaký suvenýr).

Brzy doráží Pepa s Ivou ze svatby, takže peloton se rozrůstá na 11 lidí.

Po nějaké době se konečně zvedáme a konečně do toho Pomoraví. Konkrétně po cyklo 6026 k hájovně Kluče (souběh modré TZ). Cyklotrasy v Pomoraví jsou povětšinou na zpevněných površích, střídá se to asfalt a panelky. Nejinak je to tady. Navíc poměrně plochý terén tady lesníkům umožnil cesty nekomplikovat a udělat je podle pravítka. Caklotrasa od modré odbočí před návrším Bradlec, a na hranici rezervace Doubrava vlastně pravoúhle zatáčí na jihovýchod. Další takřka pravoúhlá zatáčka (ale s objížďkou) je U Spálené (PR), za kolejemi k velké radosti zcela nový povrch, takže jestli do teď byla jízda příjemná, teď skoro pohádková (ač mírně do kopečka). Kopec samozřejmě není nikterak veliký, protože musíme relativně razantně sestoupit téměř k Moravě, konkrétně k rybářské hospodě. U křižovatky potkáváme známe, kteří jedou obráceně, ráno jeli dolů vlakem.

Protože jsme v Úsově přeci jen seděli dlouho, hospodu vynecháme a rovnou k Templu. Tam se jede po modré TZ, ale v podstatě vedle se dá po sjízdnější lesní cestě, jen se těsně před altánkem nesmí zapomenout odbočit po modré značce. Templ, nebo Chrám přátelství bývá často posprejován, teď tomu zatím není (naštěstí). Ideou bylo se poněkud napást medvědího česneku. Ten ještě nahoře v lese moc není, ale dole u Moravy ho je už naštěstí dost. Takže zastávku si zpestříme čerstvou zeleninou.

Zde výprava poněkud prořídne, 3 výletnice + výletník se obrací k domovu, zmenšená výprava pokračuje po modré TZ na Nové Zámky. Podle mapy sice jde o turistickou stezku, ale jde o velice příjemný úsek, který i cyklisté často využívají. Teď ještě není příliš narváno. Vlastně jen letmo přes řeku zříme obelisk, jednu z atrakcí zdejšího přírodně romantického areálu.

Doufal jsem, že cestou narazíme na sněženky a kolem asfaltky na Mladeč je jich skutečně dost. Sice už odkvétají, ale i podle zbytků se dá usoudit, že na jaře tady bývá bílo. Nakonec na nějakou dobu sněženky nahradí sasanky, tak ta bílá záplava v Pomoraví trvá klidně i měsíc.

V Úsově jsme nakonec moc jídlu nedali, tak se i žaludek ozývá. Plánovaná zastávka v Sobáčově je určená k nějaké konzumaci. Menu se skládá s variací na téma uzeniny, tj. cigáro, klobása, kabanos. Výletní místo nedaleko Litovle je už značně obsazené, teplo a sluníčko vykonalo své.

Ač jsem tedy původně doufal v poněkud delší trasu, i do samotné Litovle se už táhneme poklidným tempem, děvčata nakonec tvrdí, že je třebas zajet na zákusek a kávičku, což tedy v cukrárně plníme. Ještě že na nádraží v Července to už není tak daleko...