Divoká krása Jeseníků

Kam a jak jedeme?

Do muzea. Jakožto domorodec tedy nikam daleko, ostatní návštěvníci Jeseníků si cestu do Šumperka už musí zvolit vlastní. Jakožto okresní a středně velké město má naštěstí relativně dobrá spojení jak veřejnou Dopravou, tak i silniční, ačkoliv dálnici tu tedy nemáme.

Za čím jedeme?

Nemusí se jednat o samostatnou výpravu, ale kdo se chystá do Jeseníků na hory (třebas na blížící se konec roku, případně později během zimních až Jarních prázdnin), může před začátkem svého pobytu podniknout krátkou zastávku (třebas na oběd) a po té se vydat do zdejšího muzea, kde aktuálně probíhá vcelku zajímavá výstava, kterou by si ale neměli nechat uniknout i místní milovníci hor.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Pokud se návštěvník bude věnovat jen avizované výstavě, vydrží to i o hladu, případně v šatně je k dispozici kávomat, kdo by přesto trpěl hladem a žízní nejbližší restaurant je např. V blízkém kulturáku, poblíž je např. Hotel Grand, na Hlavní třídě (pěší zóna) Opera apod.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Ale zpět k výstavě. V krásném výstavním prostoru je momentálně instalovaná výstava Divoká krása Jeseníků a dá se konstatovat, že bývalým konírnám sluší. Označení bývalá konírna není ale nijak degradující. Právě prostor bývalých stájí s klenutým stropem už dávno není nějakým chlévem, ale úctyhodným sálem. Vždyť se tu i konají koncerty většinou vážné hudby (i varhanní koncerty).

Pracovníci muzea ve spolupráci s členem Společnosti přátel Jeseníků, fotografem Ondřejem Bačíkem připravili výstavu fotografií zaměřenou na prezentaci krás a zajímavostí, které nejvyšší Moravské hory nabízí. Z fondů muzea jsou pak doplňky ve formě exponátů ve vitrínách (botanika, geologie), zoologie je jak ve volných exponátech tak i ve vitrínách. Něco je přímo z místního muzea, větší kousky i z Úsova (zámek spadá pod šumperské muzeum).

Výstava není ale jen přehlídkou jesenické divočiny, ale snaží se poukázat na činnost člověka, která hory značně, řekněme rovnou negativně poznamenává. V krátké přednášce autor fotografií při vernisáži poukázal na fakt, že ač jsou Jeseníky, myslíme hlavně Hrubý Jeseník, unikátní i v rámci celé Evropy, měla by být lidská činnost k tomu málu, co z divoké přírody zbývá, daleko uvážlivější. Neustále např. Přetrvává způsob hospodaření v lesích, který je založen na kácení velkých lesních ploch a nová výsadba probíhá téměř stále ve smrkové monokultuře, nedaří se likvidace v Jeseníkách nepůvodní kleče. Tu sem na přelomu vysazovali na přelomu 19. a 20. století ve snaze zabránit pádům lavin, ale nevědomky se tím dnes ničí druhová pestrost, kterou právě občasné pády lavin podporovaly. Někdy příliš překotně působí rozvoj a aktivity středisek horské zábavy (lyžování, cyklistika). Stále existují i snahy využití Jeseníků průmyslově, přesněji energeticky. Na rozdíl od fotografa tedy myslím, že chata na Vřesovce (s kostelíkem) by se mohla obnovit. Ale že pořád existují plány na výstavbu druhé přečerpávací elektrárny na Spáleném vrchu, vlastně nedaleko od současných Dlouhých Strání považuji za do nebe volající zhovadilost. Autoři této myšlenky by snad měli být veřejně pranýřováni (bohužel lynčovat už se dnes nehodí).

Paradoxně Ondřej Bačík si myslí, že uměle vysazení kamzíci jsou v Jeseníkách milým zpestřením fauny (což si taky myslím), je ale fakt, že je třeba stav udržovat na rozumné výši. Ale to platí i o další zvěři (jelení, srnčí, černé), ale to je třeba změnit i myšlení některých jedinců, kteří si myslí, že velké šelmy (vlci, rysi) jsou škodná. Při tom kdo někdy tato zvířata viděl (byť jen v zoo) musí přiznat, že to jsou neobyčejně krásní tvorové, kteří do přírody patří. Vždyť rys si na člověka netroufne, no a babička s Karkulkou musely být hodně blbé, že se nechaly sežrat.

Ostatní informace

Šumperské muzeum je otevřeno obligátně permanentně mimo pondělí. Samotná výstava by měla stát asi 40, děti polovic. Trvat by měla do 2.3.2017. Pozorní jistě zaregistrovali, že jsem zaškrtl i možnost výlet do přírody, což svým způsobem výstava splňuje.