Do Olomouce za Možnostmi dialogu s Janem Švankmajerem

Kam a jak jedeme?

Že olomoucké Muzeum moderního umění umí – stejně jako zdejší Arcidiecézní muzeum – udělat výstavu minimálně evropské úrovně, ví už dnes snad téměř každý. Jednou z nich je retrospektivní výstava tvorby Jana Švankmajera, zahájená v polovině května letošního roku. Výstava se jmenuje „Jan Švankmajer - Možnosti dialogu / Mezi filmem a volnou tvorbou“ a zájemci mají možnost ji navštívit až do poloviny září. A myslím si, že i lidé, kteří se neřadí mezi příznivce tohoto druhu umění, budou odcházet velmi spokojeni.

Za čím jedeme?

Jan Švankmajer, narozený v roce 1934, je všeobecně řazen mezi naše přední osobnosti filmové a výtvarné scény posledních čtyřiceti let. Říká se o něm, že dokáže spojovat tvůrčí postupy surrealismu s obdobím Rudolfa II., se kterým ho – údajně - spojuje záliba v kuriozitách a alchymii. A nerozhodnuté možná přesvědčí informace, že Olomouc představuje tohoto umělce v takovém rozsahu, jako to předtím dokázal snad jen Londýn nebo Tokio. Na výstavě najdete navíc Švankmajerovu tvorbu v celé její šíři, tedy od autorových přípravných kreseb a surrealistických koláží až po ukázky jeho experimentů. Na své si přijdou i příznivci erotiky, včetně zvrhlíků se smyslem pro černý humor. Jistě zaujme například dílo s názvem „Pedofil rozmlouvá s dítětem“. A komu se nelíbil film Otesánek, ať raději nechodí … nebo předem požije. Některé části výstavy jsou opravdu hodně … řekněme Švankmajerovské.

Výstava skvělého režiséra, výtvarníka i scenáristy Jana Švankmajera představuje celkem přibližně tři sta autorových kreseb, frotáží, grafik, loutek, kreslených scénářů, plakátů i fotografií k filmům. Je nutno dodat, že o tuto výstavu usilovali olomoučtí již několik let. Název výstavy odkazuje ke stejnojmennému filmu z roku 1983, její koncepce pak – v podstatě – kopíruje variantu, uvedenou v Galerii Hlavního města Prahy. K vidění zde proto jsou také ukázky z krátkých i celovečerních filmů nebo televizní rozhovor Jana Švankmajera s Martinem Šulíkem.

Výstava mapuje Švankmajerovu tvorbu od konce 50. let do současnosti a můžeme zde vidět i několik obrazů a kreseb umělcovy manželky Evy.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Vzhledem k tomu, že jsem člověk konzervativní, s jistým sklonem k nostalgii, skončili jsme tradičně v Ponorce tedy v restauraci oficiálně zvané U muzea. Z několika nabízených meniček jsme si zvolili sýrový duel s hranolky a tatarkou. V kombinaci s hovězím vývarem a pivem to vůbec nebyla špatná volba ...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

A co dodat na závěr. Možná myšlenku Jana Švankmajera: "Život žiji kontinuálně a kontinuální je moje tvorba, takže já to nerozlišuji na nějaké etapy a bohatší tvůrčí období". Nebo fakt, že se jedná o jediného českého umělce, který je zastoupen ve slavné londýnské Tate Gallery a že jeho tvorba náleží k obecnému kulturnímu dědictví. Prostě a zkrátka. Olomoucké MMU nám nabídlo možnost vidět hodně zajímavou - byť "náročnou" - výstavu ... a my této možnosti rádi využili.

Ostatní informace

Pokud vynechám cenu jízdného ze Šumperka do Olomouce a náklady na stravu a tekutou stravu (meníčko v Ponorce stálo příjemných 80,- Kč), tak společné vstupné do MMU a AMO je za - dnes neuvěřitelných - 50,- Kč. U příležitosti výstavy vyšla i rozsáhlá biografie s názvem Možnosti dialogu mezi filmem a volnou tvorbou, která mapuje jednotlivá díla Jana Švankmajera i důležité okamžiky jeho života. To může náklady zvýšit. MMU Olomouc ale tentokrát – poprvé - pro své návštěvníky připravilo rodinnou vstupenku. Pokud přijdete alespoň se dvěma dětmi, zaplatíte jen vstupné za oba dospělé. A věřte, tato výstava stojí za vidění …