Od stromu ke skále, od hradu do zámeckého parku

Kam a jak jedeme?

Na autobusovém nádraží nabízí kolemjdoucím hlt krabicového vína nejpopulárnější zlínský bezdomovec a k tomu zplna hrdla pěje sprostonárodní pěsničky. Mimo jiné i tu, která předznamenává náš dnešní výlet : " Ej od Buchlova vietor věje ..."

Ano. Naše kroky povedou pod přísným dohledem Buchlovského hradu. Začneme v Břestku a skončíme v Buchlovicích, do toho Břestku se dostaneme busem ze Zlína s přestupem v " Hradišťu".

Za čím jedeme?

Od hřiště v Břestku stoupáme 1 km silničkou do osady Chabaně, kde se nalézá největší exemplář sekvojovce obrovského na Moravě. Do kopce s námi stoupá starší paní a poskytne nám o stromu, který se může dožít až 3000 let a ve své domovině - Kalifornii - dorůstá výšky až 100 m, vyčerpávající informace. Ten náš měl před více jak 20 lety namále, kdy do něj uhodil blesk a ze stromu zůstalo jen torzo - ( sám jsem jeho nevábnou podobu v té době viděl)- milý sekvojovec se ale zázračně vzpamatoval a nyní dosahuje tento nádherný strom výše 30 m. Vedle něj byly vysazeny ze sazenic tři nové, ale ty někdo ukradl, původní strom byl vysazen ještě za Berchtoldů, majitelů panství. Loučíme se s milou paní - je ve svém věku 76 let ještě velmi aktivní turistkou - jdeme na prohlídku sekvojovce a pak opodál na lavičce posvačíme.

Naše další kroky vedou po červené pod Břesteckou skálu. Jana mne zůstává čekat pod úpatím, já lezu po ujíždějícím listí do extrémně strmého svahu pod vlastní skalní masív s horolezeckým párkem a pak se dostávám na vrcholek skaliska. Rostou tu krásné reliktní borovice, bohužel tak pitomě, že se absolutně nedá vytvořit nějaká působivá kompozice ! Skály z hrubozrnného pískovce a tím pádem s minimem povrchových ozdob - jen v úboční stěně nějaké ty dutiny a na vrchní hraně skal škrapy. Z vrcholku je ale působivý výhled dolů na Břestek a na Barborku. Musím ale přiznat, že jsme si s Břesteckou skálou zrovna moc nepadli do oka, ona fandí spíš horolezcům a ne potulným turistům, ona ta cesta z ní je určena spíš pro slaňování a ne pro pěší zestup a ještě k tomu v teniskách !!

Když potom s Janou stoupáme od břestecké hospůdky do vrchu Barborka, otevře se nám na skálu zpětný pohled a tu teprve vidím, že se skládá ze tří částí. Vycházíme k samotě a na louku s výhledem na majestátný Hrad Buchlov. Nahoru nás doprovází i žlutá, po které se budeme vracet dolů do Buchlovic. Cestou nahoru ve stále intenzivnějším horku - blíží se poledne - kol stromů s nádhernými kořeny a skalek. Opodál slyšíme z houští veselý hlahol horolezců od Hlavního kamene. ( Pod kaplí na Barborce se totiž nachází miniaturní skalní městečko, pro strmost svých svahů je ale hlavně cílem lezců a ani já ho ještě nezkoumal ... a to už je co říci !!)

Vycházíme na vrcholovou louku mezi hradem a kaplí, já si beru i Janin foťák a běžím se podívat, jaký je pohled na hradní sídlo z konce louky pod Barborkou. Pak kolem desítek zaparkovaných aut a davů lidí ke hradní bráně. Je to tu jak na pouti : včera byla ta slavná na Velehradě a dnes pozdvihli své prdélky i měšťáci a neopomněli od monitorů počítačů odtrhnout i své ratolesti, aby aspoň jednou v roce mohli " vykázat" nějakou tu návštěvu kultůry...U pokladny fronta jak za "komančů" na banány, visí tu veliká cedule, která vysloveně zapovídá vstup do vnitřního hradu s kolem a se psy. To ale jak vidíme, nevadí některým "vyčuránkům", aby své miláčky nenacpali do batohu či tašky a nenesli je na zádech. Do toho vidíme mnohé rodiče s kojenci v náručí, které nesou v náručích tak, aby měli dětičky zaděláno na pořádně hrbatá záda. Kojenci pláčí a řvou nadšením a nemohou se dočkat prohlídky hradu, do toho starší děti vztekle informují své rodiče, že do hradu nechtějí ... a my, když vidíme ten blázinec, tak už taky nee !!! Prohlížíme si hradní nádvoří, malé muzeum a prodejní výstavu keramiky, kupujem ledňáka a opouštíme hrad, jehož zdi sténají pod náporem "takyturistů." Vidíme, že jít sem na státní svátek nebylo zrovna nejlepším nápadem a tak návštěvu námi milovaného hradu odkládáme na jindy a jinou roční dobu.

Následuje zešup dolů na rozcestí pod hrad a po louce s výhledy a lesem do obce Buchlovice. Než dojdeme do centra a usadíme se v první sympatické hospůdce na kávu a limo, tak si ještě nějakých těch pár kroků odšlapneme ...

Následuje prohlídka zámeckého parku, kde nás "mile" překvapí vstupné - "jen" 40 kč za osobu ! Pak máme asi 2,5 hod čas na prohlídku krásné zahrady kolem barokní vily - Buchlovického zámku - samozřejmě se setkáváme i s pávy. Když odcházíme kolem pokladny, vidím na cedulích poloviční částku a tak se slečny ptám, jak je to možné a prý je tu po 17.hodině sleva, aha !

Pak už na bus a přes Uherské Hradiště domů...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo jsme měli tentokráte prozíravě sebou. Občerstvovacích stanic je ale po cestě dost a dost.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nelíbí se nám vzrůstající ceny vstupného, myslíme si, že se tím absolutně nic nevyřeší. Lidé s nižšími příjmy budou od příštího roku muset obracet každou korunu a těch několik desítek tisíc soukromníků, kteří na návštěvu památek mít budou, to nevytrhne... Ostatně - platit za prohlídku hradu Buchlova i zámku v Buchlovicích 120 kč za dospělou osobu je docela dost - není to žádný Karlštejn - a dávat 40 kč za dospělého za prohlídku zámecké zahrady už silně zavání vyděračstvím !!!

Ostatní informace

Asi si budeme muset počkat do důchodu, kdy budeme mít vstupné se slevou - kdybychom teď měli oba 65 let, tak budeme mít prohlídku zámku ne za 120, ale jen za 100 korun - Huráááá ...!!