Olomouc andělská aneb předvánoční Šumění andělských křídel

Kam a jak jedeme?

Hned na úvod je potřeba konstatovat, že šumění andělských křídel je krásné. Tedy alespoň to olomoucké. Nám se ho podařilo zažít v neděli 11. prosince, všichni ostatní tu šanci mají až do 5. března 2017. Ale v době předvánoční se přece jen jedná o zážitek tak nějak intenzivnější. A o co že se vlastně jedná? Hanácká metropole svým návštěvníkům nachystala – díky svým i zapůjčeným andělům a zdejšímu Muzeu umění – možná jednu z nejvydařenějších výstav v celé své historii. Navíc „andělská“ výstava probíhá v ten nejsprávnější čas a bez jakékoliv zbytečně přehnané pompéznosti či patosu.

Proto jsme se také těšili do prostor MUO ještě více než jindy (ve výstavních prostorách jsme také toho dne byli prvními návštěvníky) a díky tomu se i trošku báli možného zklamání. Naštěstí se nekonalo a výstava naše očekávání ještě předčila. I Doprava pomocí Českých drah byla docela přijatelná, protože zpoždění cestou tam i zpět bylo vždy jen asi 11 minut (aby ale ajznboňáci zbytečně nejuchali a nebili se hrdě v hruď – ono to zpoždění představuje téměř 25 % času, který jsme ve vlakové soupravě měli absolvovat). Takže nevyšlo jen počasí, což nám sice v muzeu nevadilo, ale při návštěvě adventních trhů už trošku ano. Zejména proto, že vánoční punč s absinthem byl občasnými přeháňkami přece jen zbytečně ředěn.

Za čím jedeme?

Výstava „Šumění andělských křídel“ má podtitul „Anděl v evropském výtvarném umění“ a nejlépe ji charakterizuje oficiální text, z něhož autor tohoto článku v následujících řádcích cituje: „Jakkoliv to může být překvapivé, andělé jsou zde stále s námi, a to přesto, že je nemůžeme vidět, neznáme jejich skutečná jména a nevíme ani, zda vůbec mají vlastní vůli či rozum. Známe pouze jejich úlohu – být prostředníkem mezi Bohem a lidmi. Právě tato rozporná skutečnost je tím, čemu se výstava Šumění andělských křídel věnuje především“.

Výstava probíhá od 27. října 2016, a to v 1. patře Muzea moderního umění (Trojlodí) i přízemí Arcidiecézního muzea (Galerie). Nejstarší exponáty pocházejí z období středověku (konec 13. století), ten nejnovější z roku 2016. Některé obrazy jsou něžným pohlazení, jiná dílka často až brutální a svým způsobem i žalující a děsící. Ze známých jmen zde najdeme např. Zrzavého, Diviše, Váchala, Medka, Škrétu, Hynaise, Muchu, Preislera, M.B. Brauna, Kremserschmidta nebo Durera. Nechybí ani práce autorů kontroverzních brněnských soch Žirafa a Exekutor nebo zobrazení andělů podnapilých až zcela zpitých. A jednotlivé exponáty nepocházejí jen ze sbírek olomouckého muzea, ale také z různých zápůjček z památek v Olomouckém kraji (např. zámek Velké Losiny nebo hrad Šternberk), ze Slovenské národní galerie Bratislava, Západočeské galerie i muzea Plzeň nebo soukromých sbírek. Zastoupeny jsou rovněž mnohé další galerie a muzea, např. z Prahy, Brna, Litoměřic, Hradce Králové, Hluboké, Ostravy, Jihlavy, Kutné Hory nebo Opočna. Kurátorkami výstavy jsou Gabriela Elbelová a Barbora Kundračíková.

Stálé expozice MMU i AMO jsme tentokrát – a po dlouhé době – i z časových důvodů zcela vynechali a navštívili jsme již pouze jednu výstavu Muzea moderního umění. Jmenuje se „Fenomén Ateliér papír a kniha“, potrvá do 26. února 2017 a představuje autorské knihy a objekty studentů J.H. Kocmana. Výstava nás sice až tak moc neoslovila, ale např. „fotomontáže“ Zuzany Hrivňákové byly už svým nápadem velmi zajímavé a svým způsobem i půvabné a s andělskou výstavou ladící …

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytování jsme nehledali a obědové menu bylo odpovídající době, kdy jsme výstavu navštívili. Mezi pobytem v obou muzeích jsme totiž navštívili olomoucké adventní trhy a projevili zde svůj konzervatismus. Pořádnou porci bramboráku tradičně doplnilo už jen zdravé ovoce z několika punčů. A veselé chvíle na trzích nám ještě zpříjemnilo domluvené setkání s našimi olomouckými přáteli.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Tentokrát je to jednoduché, protože se nám líbilo absolutně všechno a moc. Tedy alespoň co se samotné výstavy týče. A to ostatní stejně nejsme schopni ovlivnit. Takže jsme vlastně velice rádi, že nad námi – po nějaké době - zase andělé šuměli svými ochrannými křídly …

A možná přece jen ještě dvě krátké poznámky a jeden subjektivní pocit. Tradičně se nám velice líbila také sprejerská výzdoba průchodu naproti MMU a rovněž tradičně se nám nelíbilo to, že k těmto skutečně uměleckým dílům musí vždy nějaká skupina idiotů přidat své neumětelské poselství. To, že u stánků s punčem či klobásou bývá vždy mnohonásobně více lidí než v muzeu bereme – v takovém případě a z pohledu někoho, kdo si chce výstavu opravdu užít - jako jednoznačné pozitivum a počet mladých lidí v prostorách muzejního Trojlodí jako milé překvapení.

Olomoucká muzea jsou navíc tak nějak zvláštně příjemná. Pokud respektujeme my je, ona nám to vrátí. Navíc se zde může fotografovat, a to volně. Myšleno zadarmo i hodně svobodně. Pochopitelně bez použití blesku, ale při respektování základních pravidel slušnosti zcela nerušeni. Pro někoho naprostá samozřrjmost, ale většinou všude ještě pořád platí mnohá omezení, četné zákazy anebo se fotografující návštěvník cítí jako nezvaný podezřelý a nezvaný host, umístěný pod přísný pohled velkého bratra. A i za tu pohodu patří MUO velký dík.

Ostatní informace

Vzhledem k tomu, že jsme v Olomouci byli tentokrát v neděli, měli jsme vstup na výstavu zdarma. Jinak se platí za návštěvu obou objektů 100,- Kč (snížené vstupné je za 50,- a rodinné za 230,- Kč). Peněz ušetřených za vstupné jsme ale využili tak, že jsme si koupili katalog výstavy, který stojí 300,- Kč. K tomu je potřeba připočíst 269,- Kč Českým drahám, 56,- Kč Dopravnímu podniku města Olomouc, 153,- Kč odevzdaných za dva bramboráky a 220,- Kč prodejcům punčů. Náklady na nákup oblíbených sýrových pochoutek, dobrého vína a závěrečnou tiskovku na Koupáku už raději ani nepočítám, ale v každém případě nás bezplatná návštěva této výstavy přišla minimálně na 1.400 korunek. Nelitujeme však ani jedné z nich …