Olomoucké Vlastivědné muzeum, Kašpárek a Hedvábná cesta

Kam a jak jedeme?

Olomoucké Vlastivědné muzeum je po své rekonstrukci právem řazeno mezi naši absolutní špičku ve své kategorii a jeho návštěva se stala nepsanou povinností pro všechny turisty, cestovatele i běžné návštěvníky hanácké metropole, a to bez ohledu na jakékoliv rozdělení na přátele lůna Matky přírody či ctitele pamětihodností všeho stáří a typu. Tady si to své najde zkrátka každý a navíc je potřeba hned na úvod uvést, že olomoucké VM nabízí svým návštěvníkům velmi často také pozoruhodné výstavy, dalece přesahující hranice regionality. V minulosti tady slavily nezpochybnitelné úspěchy kopie korunovačních klenotů, egyptské artefakty nebo díla Salvatora Dalího, teď zde vládne Hedvábná stezka.

Tuto pozoruhodnou výstavu, uspořádanou ze soukromé sbírky, a stálou expozici ještě doplňují obrazy Aljo Berana a loutky, jejichž sbírka je zde prezentována pod názvem Kašpárek se vrací. Hedvábná cesta ale hraje prim - už jen proto, že tyto exponáty jsou údajně vystavovány teprve podruhé … a současně zřejmě i naposledy.

Za čím jedeme?

O jednotlivých současných výstavách si teď prozradíme alespoň pár základních informací.

Velký výstavní projekt nazvaný Hedvábná cesta (s podtitulem Tisíce let obchodních a válečných kontaktů mezi civilizacemi Starého světa) byl v kostelním Sále sv. Kláry odstartován dne 10. 11. 2017 a potrvá až do 11. 2. 2018. Legendární Hedvábná cesta byla obchodní spojnicí Západu a Východu v období starověku (od 2. století př. n. l.), středověku i v raném novověku a její dějiny doprovázela také mnohá významná válečná tažení. Zajímavé je také to, že Hedvábná cesta nepřinášela jen směnu obchodní, ale i náboženskou (průnik buddhismu do Číny, rozšíření islámu, křesťanské misie na Dálném východě apod.). Přenášely se tak rovněž vědecké poznatky, různé technologie, kulturní zvyky i umění. A je pozoruhodné, že se Hedvábná cesta, která byla původně hlavně cestou drahokamů a koření, dotkla všech čtyř tehdy známých kontinentů, přičemž v souvislosti s dějinami Evropy se nejčastěji hovoří o Římské říši, osmanských Turcích, Avarech, maďarských kmenech, mongolských jezdcích a Kumánech (Plavcích) na Slovensku. To hlavní probíhalo ale od počátku mezi Římskou říší a Velkou Čínou, ovládanou dynastií Chan.

Mezi vystavenými exponáty si v prostorách bývalého kostela sv. Kláry můžeme prohlédnout cenné poklady, tvořené převážně množstvím stříbrných mincí sásánovských velkokrálů, byzantské středověké granáty, šperky a keramiku nebo vojenskou výzbroj a výstroj (luky, šavle, třmeny nebo přilbice). Na výstavě je k vidění téměř 200 souborových exponátů ze soukromé sbírky, pocházejících zejména z území Římské říše, východního Středomoří, dnešního Afghánistánu a Číny. Vše doprovází modely slavných fortifikačních staveb, velkoplošné informační panely s mnoha ilustracemi i videoprojekce. A kdo chce, může si vyzkoušet kostýmy starověkých Římanů nebo posedět v orientálním stanu.

Výstavu Aljo Beran: Z mého života najdeme v chodbě II. patra a jejím úkolem je připomenout 110. výročí narození významného olomouckého malíře (* 1990). Beranovy obrazy zde budou k vidění do 31. 12. 2017 a jedná se o cyklus, který rekapituluje autorovu tvorbu; převládají však díla ze 70. a 80. let minulého století. Expozici doplňují různé autorovy náčrtky, skicy, grafické návrhy a fotografie. Beranovy obrazy ve VMO prezentují zejména dramata 20. století (např. Temno /Protektorát/) a umělcovu milovanou Olomouc. Tato výstava je symbolicky umístěna před expozicí Olomoucká univerzita / Universitas Olomucensis, kde také Aljo Beran pedagogicky působ. Navíc je autorem znaku Univerzity Palackého v Olomouci.

Poslední výstavou, kterou jsme zde shlédli, je Kašpárek se vrací. Tato zajímavá expozice z kouzelného světa loutek a jejich divadel je určená dětem i dospělým, najdeme ji v Mánesově galerii, zahájena byla 20. 10. 2017 a potrvá do 7. 1. 2018. Jednotlivé exponáty pocházejí ze soukromé sbírky manželů Nopových. K vidění zde je výběr z české loutkářské produkce I. poloviny minulého století (byli jsme vždy opravdovou loutkářskou velmocí), včetně 14 loutkových divadel a stovek různých dekorací. A jen těch marionet v různých velikostech je zde více něž 300 (Nopovi jich ovšem vlastní více než třikrát tolik). Mezi nimi nechybí ani hlava Fausta od Stanislava Suchardy. A řekněme si na rovinu, mnohé loutky jsou – velmi mírně řečeno – lehce strašidelné až hrůzu nahánějící.

Skvělou interaktivní stálou expozici olomouckého vlastivědného muzea není jistě třeba až tak moc připomínat. Stačí snad základní informace, že je rozčleněna do několika sekcí, jejichž názvy prozradí hodně o jejich obsahu. Ty nejdůležitější jsou nazvány Příroda Olomouckého kraje, Olomouc – patnáct století města, Od kolébky do hrobu a Olomoucká univerzita. V každém případě je třeba říct, že neprojít si kteroukoliv část muzea by v tomto případě bylo opravdu neodpustitelnou chybou …

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Do Olomouce se dnes dostaneme vlakem v časovém úseku kratším než je jedna hodina. Ubytování jsme tedy nesháněli. A co se týče jídla a pití? V době adventní je chybou nezajít na olomoucké Horní a Dolní náměstí, kde probíhají vánoční trhy. U nás tam jednoznačně zvítězily bramboráky s červeným punčem. To vše jsme na závěr spláchli Staropramenem v oblíbené Ponorce, kde jsme ještě navíc shlédli instalaci výstavy obrazů a grafik několika mladých umělců. Lucčinu Tanečnici jsme si odsud dokonce odvezli domů.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Olomoucké Vlastivědné muzeum je svým provedením takřka dokonalé a líbí se nám tady v podstatě vždy a všechno. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Vánoční trhy, tatarák U Drápala, setkání s přáteli a nečekaná výstava v Ponorce byly pak něčím mezi třešničkou na dortu a velmi milými bonusy. V každém případě byl tento výlet na přelomu listopadu a prosince letošního roku záležitostí veskrze příjemnou, kterou nám, naštěstí, žádné "nelíbilo" nepokazilo ...

Ostatní informace

Vlastivědné muzeum Olomouc najdeme na adrese nám. Republiky č. 5. Otevřeno je zde denně kromě pondělí od 9,00 do 18,00 hod. (platí pro období duben až září) nebo denně kromě pondělí a úterý od 10,00 do 17,00 hod. (říjen až březen).

Vstupné na výstavu Hedvábná cesta přijde na 60,- Kč (zlevněné 30,- Kč, rodinné 150,- Kč), do stálé expozice a na další výstavy také 60,- Kč (zlevněné 30,- Kč, rodinné 130,- Kč). My využili možnosti kombinovaného vstupného, které platí do celého objektu VM a stojí 100,- Kč ((zlevněné 50,- Kč, rodinné 240,- Kč).

K výstavě Hedvábná cesta byla vydána drobná barevná publikace (spíše takový vylepšený A4 leták), která ovšem není zájemcům o návštěvu výstavy automaticky nabízena. V každém případě je to pěkný suvenýr ze zajímavé akce a určitě se v tomto případě vyplatí si ke vstupence ještě desetikorunu připlatit.