Výprava za zapomenutým zlínským hradem

Kam a jak jedeme?

Nepříjemný úraz v práci - ( vyvrtnuté zápěstí pravé ruky ) - mne teď, těsně před dovolenou, naprosto rozhodil a stranou musely jít také všechny naše cestovní plány. Moje paže úpí uvězněna v osteróze, kterýžto pobyt připomíná pocity chovance ústavu potrestaného svěrací kazajkou ... ale nic se nejí tak horké, jak se na první pohled zdá ! Prstíky, trčící z pravačky, přestály úraz bez úhony a díky pracovní neschopnosti tak můžu alespoň částečně zlikvidovat resty, které se mi navršily ze zážitků z našich předchozích výletů. Snažím se sice seč můžu - ( aby datlování do kláves tolik nebolelo, mlsám k tomu předepsanou Doretu a Ibalgin ) - ale podle intenzity článků do Turistiky od některých autorů mi to v poslední době už nepřipadá jako psaní příspěvků, ale spíše jako "závody ve zbrojení !! "

Velkým překvapením pro mne byla změna ve zdravotnictví, která upravila čas vycházek : zatímco dříve se člověk musel spokojit se dvěma hodinkami před obědem a to samé po obědě, dneska je to hodin šest ! a marod si je může vybrat nejen v celku, ale dokonce si smí určit dobu, jaká mu nejvíc vyhovuje - no to je teda špica ! Díky tomuto se mi vrátila nesmírná chuť do života a cestování - vždyť za 6 hodin se dá uskutečnit půldenní výlet !! a protože dobrá mysl = půl zdraví, okamžitě jsem se pustil do plánování těchto vycházek. Venku je sice v odpoledních hodinách takové horko, že se psiska perou o chládek, ale kdo chce něco vidět, musí především umět trpět ... K prvnímu výletu jsem načerpal inspiraci - ( a také informace ) - z posledního zpravodaje města Zlína. Objevil se v něm obsáhlý článek o pozůstatcích zlínského hradu a jeho historii. a nechyběl také návod, jak se k tomuto ztracenému místu dostat. Protože jsem zvyklý odjakživa si dělat "všecko po svojém", beru tento návod pouze jako radu, kterou se nebudu řídit a na tajemný zlínský hrad podniknu zteč přesně z opačné strany. Jeho pozůstatky se totiž nachází na kopci Hradisku ( 364 m ), který je odnoží vyššího Barabáše ( 410 m), přes který vede z Kudlova do Zlína zelená tur.značka. Hřebenem nad oběma vrchy prochází silnice a je dostupný MHD a tož opravdu nevím, proč bych se musel v tom horku plazit hore kopcem, když to můžu udělat přesně naopak ! K tomu, aby člověk hrad našel, je třeba umět dobře číst v mapách a orientovat se v terénu. Pevně věřím, že po popisu mojí cesty nikdo bloudit nebude : i když k němu nevede žádná značka, přece jen je tato lokalita dobře a pohodlně přístupná - napřed po asfaltových a potom také lesních komunikacích. ( Je zajímavé, že většina obyvatel Zlína o hradu vůbec neví anebo jej znají jen z pověstí o řádění bezhlavého rytíře Miloša z Hradiščka ...) Ale už bylo dost planých řečí - odbyla 13.hodina, doma nechávám manželce vzkaz : ŠEL SEM HLEDAT ZLÍNSKÝ HRAD ! ... a spěchám na trolejbus.

Za čím jedeme?

Z "Jižňáků" jedu na náměstí Práce, zde přestup do klimatizovaného busu, který se šplhá z centra Zlína k Majáku. Napřed krátce s otočkou do přilehlé čtvrti, další zastávkou je lesní hřbitov a Krematorium. Protože si myslím, že na podrobnou prohlídku těchto míst mám času ještě dost, vystupuju až o zastávku dál u zlínských filmových ateliérů, nesoucí honosné logo BONTON film. Nacházím se ve čtvrti Fabiánka s nevím už jakým pořadovým číslem, mezi vilkami vede směrem k severu chodník na hlavní silnici. Ta vede po hřebeni od majáku do Kudlova. Z místa, kde právě stojím, je naprosto skvělý výhled dolů na Zlín a na modrou hradbu Hostýnských vrchů v pozadí. Vysoko na ažuru oblohy se prohání bělostné mraky a dodávají všemu viděnému patřičnou hloubku vjemu. Jen kousek vlevo ode mne ze silnice odbočuje silnička, která klesá mezi lukama a staveními Švermovy čtvrti na sever k šíji kopce Hradisko. Procházím okolo velmi výstavných stavení, to poslední už je novodobou milionářskou haciendou s branou a pozemek hlídají psi.

Tady okolo areálu krátce vpravo, silnička zde končí a přechází v lesní cestu. Ze začátku je zarostlá vysokou travou : "Ahoj klíšťata !" Na větším palouku míjím rozpadlé dřevěné stavení vpravo a pak i vlevo, cesta se znovu vnoří do lesa a stále po rovině mne vede až na samý konec ostrohu, kde se přede mnou zjeví pozůstatky tajemného zlínského hradu.

Jsem hluboce zklamán. Ne tím, co zde vidím - z hradu zůstaly jen terénní pozůstatky bez jakéhokoliv zdiva, na to jsem byl připraven - ale proto, že slunce vrhá na lesem zarostlý hradní areál stíny přes stromy snad na každý centimetr čtvereční prostoru. A při takovémto osvětlení se tu nedá vůbec, ale vůbec fotit !!! (Důkazem budiž moje fotopříloha z lokality hradu ). A jak to tady dneska vypadá ??? Na vrcholku ostrohu se setkávám s opravdu skromnými terénními pozůstatky - napřed míjím návrší, které bylo předsunutým opevněním, za ním se v délce 40 metrů rozkládá oválné hradní jádro. Je rozbrázděno hlubokými jámami tvaru roklí, pod kořeny stromů jsou místy vidět úlomky kamení, pocházející možná ze základového zdiva. Na západní a jihozápadní straně se částečně zachoval příkop a val až 2 m vysoký. Z terénu snad lze za jiného, vhodnějšího osvětlení vyčíst průběh hradby okolo hradního jádra - mně osobně se to nepodařilo ... ( Ještě před několika desítkami let byl prý na východní straně k vidění sklep, zahloubený do skály a nad ním spodní část věžovité budovy. Zlínský hrad nebyl vystavěn z kamene - jeho hlavní budovy byly vystavěny ze dřeva a hlíny, kamenná byla jen podezdívka, na níž stály !! ). Těžba v lomu, zasahujícím od východu až do areálu hradu, ale to všechno v 50. letech min. století nenávratně zničila !!!

Většina nálezů z hradu pochází z archeologického průzkumu, vedeným v letech 1938 - 40 vlastivědným pracovníkem A. Slovenčíkem. Byly při něm odkryty zbytky zděných základů a pozůstatky sklepů, jejichž spodní části byly vtesány do skály. ( Veliké množství kamene z hradu zmizelo ale ještě před tímto průzkumem, neboť okolní lid se ve volných chvílích rád bavil rozebíráním zděných zbytků hradu a opracovaného kamení a odvážel si ho na zvelebování svých obydlí. Areál hradu byl poškozen také hlubokými vykopanými jámami. Ty vznikly - hlavně za svatojánských nocí - od hledačů pokladů.) Při archeologickém průzkumu se našly gotické klíče a části železného kování. Ty byly poslány do Brna a expertíza potvrdila, že se skutečně jedná o středověké předměty. Slovenčík byl ale z průzkumu hradu velmi zklamán, neboť při něm nenašel žádné zděné pozůstatky hradeb a věží - tedy artefaktů, které "činí hrad hradem". Proto byla po celé délce oválného jádra vykopána ještě 2 m široká a 35 m dlouhá sonda. Bohužel - předpoklad celokamenného hradu se ani takto nepotvrdil. Našla se ale spousta dalších předmětů, které byly později umístěny do sbírek muzea a zpřístupněny veřejnosti v jedné z etáží Domu umění. Jenomže v listopadu roku 1944 podnikli spojenci na Zlín činivý nálet. Bombardování poškodilo budovu a při něm - ( a v následujících letech) - byly všechny nálezy zničeny, zachovala se jen částečná fotodokumentace. Dílo zkázy v areálu hradu dokonala činnost sousedního - v 50. letech funkčního lomu.

Výsledky výzkumů tedy potvrdily existenci panského sídla na okraji městečka Zlína, které sestávalo - až do vpádu Tatarů na Moravu - jen z dřevěných srubů. Ty vyhořely a při obnově hrádku - ( spíše ale strážní tvrze ) - se použilo dřevo spolu s jílem a stavělo se už na kamenných základech. Tento hrádek neměl dlouhého trvání - na přelomu 15. a 16.století zaniká. Panstvo nemá zájem o nepohodlné - a od Zlína tolik vzdálené sídlo - a na západním okraji města si proto staví novou tvrz, ze které se do dnešních časů vyvinula současná podoba zlínského zámku ...

Po průzkumu hradu sestupuji na okraj skalnatého srázu bývalého lomu. Až na jeho totálně zarostlé dno vidět není, namísto toho se mi ale otevře mezi větvemi stromů velmi překvapivý pohled na sousední hřeben kopce, v jehož lučinatém sedle si někdo hodně bohatý vystavěl novodobý hrad ! Pak už opatrně po hraně lomu až k jeho úpatí. Cestou míjím jedno větší mraveniště. (Chudáci mravenci - bez nároku byť jen na minimální mzdu - od rána do večera jen makají a makají. Možná ale, že je to jejich společenství, žijící od věků v neměnném svazku matriarchátu, k životu daleko příznivějším zřízením než ty naše "ismy" a tzv. demokracie ...)

Na samém úpatí lomu nacházím u vstupu do jeho areálu dva betonové skelety, úpícími pod náporem pralesovitého porostu. Jdu se podívat po chodníčku na jeho dno. To pokrývá velikánský roztáhlý červený koberec a uklizené prostranství s hromádkami poštípaného dříví napovídají, že si zaniklý lom za své letní sídlo vybrali zlínští bezdomovci. Ostatně - u areálu zanechali zaparkovaný rudý vůz - asi šli někam na pivo !

Po zpevněné silničce, zarostlé z obou stran vysokým porostem kopřiv a pod sloupy el.vedené kráčím k rozsoše potoků a areálu Sběrny. Napravo vybíhá do krásného zalesněného údolíčka s meandry potoka chodníček. Nacházím velmi malebné místo s několik set let starými stromy se zajímavými kořeny. Je to téměř pralesovitý, ale velmi útulný přírodní kout a toto vše se nachází jen 50 metrů od hlavní silnice !! Obcházím areál Sběrny a po okraji velmi frekventované silnice kráčím na okraj Zlína. Tato poslední ulice alespoň ve svém názvu připomíná existenci zaniklého zlínského hradu - jmenuje se totiž Hradská. Pohled na ni ani v nejmenším nenaznačuje fakt, že se nacházím na okraji krajského města - začátek ulice má ryze venkovský charakter ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Nijak. Jedl jsem ještě před výletem doma a sebou jsem měl jen láhev s vodou.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

I když byla lokalita hradu při dnešních světelných podmínkách zklamáním, na jaře či v pozdním podzimu tu může být docela hezky.

Ostatní informace

Neplatil jsem nic, neboť na MHD mám kartičku. Možná by ale po mně ale něco "za prohlídku hradu a lomu" chtěli - ( kdyby tam byli ) - ti bezdomovci ...