Alpy 2000

Fotografie (11) • Foto: 980754

Start cesty byl v neděli "ráno" (9:30) v Mainz Laubenheim. Bohužel jsme najeli na dálnici v opačném směru, takže jsme si zajeli asi 10 km a hned v úvodu ztratili 15 minut. To nám ale tak nevadilo. Horší bylo, že se kazilo počasí a začalo pršet. V Darmstadtu už lilo jako z konve. Po 400 km jsme konečně vyjeli z dešte a to už jsme byli pod horami a blížili se k cíli naší cesty - campingplatz Warsitzka u Rosshauptenu na břehu jezera Forggensee.

Po vyřízení nezbytných kempingových formalit a seznámení se s panem majitelem jsme se pustili do stavby stanu. Bohužel už v dešti. Ke kempu je treba říct, že byl perfektně zařízen a velice dobře udržován. Je provozován celoročně a jeho webová adresa je: www.camping-warsitzka.de. Celou noc propršelo. Déšt ustal až k ránu. Ze stanu jsem vylézal v naději, že svítí slunce. Husté mraky, převalující se nízko nad zemí mé naděje rychle pohřbily. Ale nepršelo.

Náš program na tento den - zámek Neuschweinstein a blízké historické město Füssen. Zámek patří k nejkrásnejším na světě a je vidět už od našeho jezera. Je to velké dílo německého krále Ludvíka a byl postaven na konci 19. století. Auto jsme nechali na parkovišti pod zámkem (7,-DM) a vydali se po stezce k zámku. Za jemného mrholení jsme po čtyřiceti minutách chůze stále do kopce došli k cíli. Zámek byl obléhán spoustou turistů, kde převládající národnost byla japonská. Byli jsme rádi, že jsme se prodrali na nádvoří a zjistili cenu vstupného a systém prohlídky zámku. 14,-DM za osobu (od 12 let) byla rozumná cena, ale zástup lidí stojících ve frontě na prohlídku nás odradil. Radši jsme se vydali po stezce krále Ludvíka směrem k Mariabrücke, odkud jsou nejkrásnejší výhledy na zámek. Mariabrücke je visutý most překlenující působivou rokli Pollat - viz.foto. Výhled nás nezklamal a navíc se začalo objevovat sluníčko a naše nálada se zlepšovala. Davy Japonců se na nás hrnuli ze všech stran a proto jsme se dali na ústup zpět k zámku. Cestou jsme ješte shlédli zámek Hohenschwangau a jezero Alpsee, které jsou v okolí zámku Neuschweinstein. Na zámku jsme koupili vstupenky, které měly vyznačený čas začátku prohlídky. Tím se v podstatě zamezilo nekonečné frontě a my jsme v určený čas začali prohlídku. Na to, jak je zámek velký, tak prohlídka obsahovala asi jednu pětinu a ničím velkým nás nenadchla. Na zpáteční cestě do kempu už bylo pěkné horko a my jsme se ješte stavili na kafe a zmrzlinu v historickém měste Füssen. Druhé ráno v kempu Warsitzka už nás probudilo slunce a azurové nebe. To byl ten pravý den pro výlet na nejvyšší horu Německa - Zugspitze - 2964m.n.m.

Nejkratší cesta z kempu do městečka Grainau byla přes Rakousko. Takže jsme dvakrát projeli dnes už jen formální hranice mezi Německem a Rakouskem (pozůstatky celnic zde ještě stály). Parkovište u Eibsee - tentokrát 5,-DM - ale zase není problém zaparkovat. Na Zugspitze se můžeme dostat několika různými způsoby. Cestu pešího výstupu jsem se neodvážil ani navrhnout. S Markem je zatím nereálná (s Karin v podstatě taky). Další způsob je kabinkovou lanovkou z rakouského Eherwaldu. My jsme však byli v německém Grainau a Eibsee. Pro cestu nahoru jsme si vybrali zubačku Zugspitzbahn. Je to spíše metro, protože po půlhodinové cestě na povrchu vjíždí do tunelu, kterým projíždí asi čtyřicetpět minut skrz Zugspitzi. Na celé trati z Eibsee až ke konečné stanici překoná převýšení 1500 m. Je to hodne poznat v uších. Konečná stanice je také ve skále a vy musíte ješte vystoupat několik schodů na povrch Zugspitzplatt. Je to plošina ve výšce 2500 m.n.m. s nádhernými lyžarskými terény a se známou restaurací Sonn-Alpin. Odtud jsme se vydali ještě kabinkovou lanovkou na samotný vrchol cca 5 minut. Na vrcholu jsou terasy s výhledy na všechny možné i nemožné strany a je tady poměrně dost prostoru.

Na samotný vrcholek Zugspitze, který je ozdoben zlatým křížem, jsem si musel "vyběhnout" po svých. Teplota 5 stupňů a silný vítr nám nedovolily si udělat na vrcholu piknik a proto jsme se vydali Vzhůru dolů. Tentokrát přímou cestou v kabinové lanovce. Na celé cestě z vrcholu až k Eibsee - převýšení 2000 m - jsou jen dva sloupy! Je to docela zážitek. Po aklimatizaci u jezera Eibsee jsme se vydali do Garmisch-Partenkirchenu. GA-PA je velice pěkné město s typickou alpskou architekturou. Je to zimní lyžarský ráj. Doporučuji on-line kamery na http://www.garmisch-partenkirchen.com. Po krátkém odpoledním pobytu ve městě jsme se vydali na cestu zpět do kempu. Tentokrát ne přes Rakousko, ale opačným směrem přes Ammergebirge, což představovalo asi 20 km navíc. Třetí den našeho pobytu začal také krásným azurem. Byl to však den našeho přesunu do Zell am See. Rychle jsme sbalili stan, provedli bohužel nezbytné finanční vyrovnání a v 9:30 se vydali na cestu směr Rakousko. Ve Füssenu jsme ještě směnili peníze, koupili rakouskou dálniční známku. Cestou jsme přes průsmyk Fernpass lehce minuli Lechtalerské alpy a sjeli dolu na dálnici na Innsbruck.

Bylo dost vedro, ale zase nádherná viditelnost na všechny okolní velikány. Cestu jsme si opravdu vychutnávali (taky se nám oproti předpokladu o hodinu prodloužila). Projeli jsme Innsbruck a dálnici jsme opustili až ve Worglu. Tam jsme změnili směr na Kitzbühel a ponořili se do Kitzbühelských Alp. Jelikož můj navigátor ztratil v Kitzbühelu stopu, udělali jsme si několik okruhů městem. V úzkých uličkách jsem měl někdy strach o boční zrcátka. Minuli jsme slavný Hahnenkamm (samozřejmě aniž bych si ho všimnul) a zamířili na jih na městečko Mittersill. Z této cesty už se nám otevřel nádherný pohled na zasněžené třítisícovky Vysokých Taur. Z Mittersillu už to bylo jen 30 km do Zell am See. Zell je velice příjemné turistické středisko na břehu jezera Zeller. Je to taková nudle podél jezera, protože mnoho místa mezi horami a jezerem opravdu nezbývá. Zajímavě je rešena Doprava, protože průtah městem vede v tunelu pod ním a poprvé jsem se tady setkal s křižovatkou uvnitř tunelu - světelnou. Do kempu jsme přijeli ve 14:15.

Kemp byl na severním břehu jezera a jmenoval se SeeCamp (jak jinak). www.seecamp.at. Bylo vidět - na úrovni a vybavení - že kempování a caravaning je tady mnohem rozšířenější než u nás. U nás nejsou hotely vybaveny tak jako tento kemp. Mimochodem patří do TOP 15 CAMPING AUSTRIA. Našli jsme si místo asi 10 m od jezera, postavili stan a konečně posvačili, poobědvali a zase posvačili najednou. Chuť nám trochu zkazily nálety vos, kterých tu bylo docela dost. Bohužel se začínalo kazit počasí a po celodenním vedru se zatáhlo, začal foukat vítr a vypadalo to na déšt. Ten taky později večer přišel. Předtím jsme ješte stačili obejít kus jezera a obdivovat luxusní vilky zdejších usedlíků. Celou noc pršelo. Vlastně lilo. To bylo dost deprimující, protože jsme na další den plánovali Grossglocknerstrasse. Ráno kupodivu nepršelo, ale husté mraky se převalovaly nízko nad zemí a místní předpověď počasí neveštila žádnou změnu na nejbližších pár dní. Krásné výhledy z předešlého dne byly ty tam.

My jsme přesto vyjeli s nadějí, že nahoře bude líp. A nebylo. Cestou ke Grossglocknerstrasse jsme navštívili Wildpark ve Ferleitenu, odkud máme krásné fotky jelenů. Je to taková zoologická zahrada v přírodě s dětským zábavným parkem. Tady také začíná výběr mýtného za vysokohorskou silnici. Na tu jsme vyrazili zhruba ve 12:00. Mraky se stále převalovaly, občas se protrhly a bylo vidět ledovce a horské štíty. Zajímavostí cesty bylo, že každá zatáčka byla očíslována a označena nadmořskou výškou. Takže jsme krásně sledovali, jak naše felda ukrajuje výškové metry. Každé 2 až 3 km je parkovište s výhledy pro fotografování. My jsme první zastávku udělali ve výšce 2260 m. Navštívili jsme velice zajímavě pojaté alpské muzeum (vstup zdarma) a udělali několik fotek okolí. Pak jsme pokračovali dál, ale začínali jsme se ztrácet v mlze a začínalo pršet. Proto jsme ani nevyjeli na Edelweisspitze - nejvyšší bod cesty. Prostě nebylo videt. Zastavili jsme kousek dál na Fuschertorl, kde je památník delníkům, kteří zahynuli pri stavbe Grossglocknerstrasse. Viditelnost 10 m, déšt. Pokračovali jsme dál. Po krátkém sestupu cesta zase vyšplhá až do výšky 2503 m na Hochtor - nejvyšší bod průjezdní silnice s impozantním tunelem. Poté cesta klesá k rozcestí Guttal v nadmořské výšce 1950 m. Z rozcestí jsme se vydali ledovcovou silnicí vzhůru k Výšine císaře Františka Josefa. S rostoucí výškou se opět snižovala viditelnost, až jsme dorazili k jedné z nejpopulárnejších alpských vyhlídek Výšině císaře Františka Josefa. Bohužel pětipatrové parkovište byl jediný viditelný objekt široko daleko. Nevěděli jsme, jestli jsme v horách nebo u moře. Panoramatické pohlednice v místní samoobsluze byly ale nádherné. Alespoň jsme si v restauraci dali polévku a když jsme se přesvědčili, že dnes ani ledovec Pasterze, ani Grossglockner neuvidíme, dali jsme se na zpáteční cestu. Pršelo skoro až do Ferleitenu. Další den ráno bylo počasí podobné - husté mraky - a tak jsme se vydali na prohlídku Zell am See - obchody, útraty atd. Zato odpoledne to vypadalo na koupání. Mohli jsme usušit stan a rozhodnout se, jestli jet domu už zítra, tedy v sobotu nebo vydržet až do neděle. Počasí v sobotu ráno rozhodlo - zase mraky a chladno.

Jedeme domů. Sbalili jsme stan, zaplatili a tradá směr Salzburg. Projeli jsme Berchtesgádenské Alpy a v Salzburgu jsme si udělali delší přestávku. A pak směr Vídeň, Mikulov, Brno a Bohumín. Doma jsme byli o půl dvanácté v noci. Už ted plánujeme další dovolenou v Alpách.

www.volny.cz/petr.tomastik