Na sever za dalšími rozhlednami - 9. den: Miletín - Miletínské modlitbičky; Hořice - pivovar JungBerg; Hrádek u Nechanic - prohlídka zámku; Hradec Králové - procházka městem, Jiráskovy a Šimkovy sady

Na dnešek jsem na Zvičině spala nádherně. Nebylo vedro, ani zima. Občas jsem zaslechla déšť, k ránu venku padla hustá mlha a teplota klesla na 19. stupňů.

Vzbudili jsme se před devátou, venku prší, a to dost silně. Nemáme důvod spěchat, snad nebude pršet celý den. Mezitím jsme si koupili dvě vstupenky na 13. hodinu na prohlídku zámku Hrádek u Nechanic. Sice prohlídky zámků moc nevyhledáváme, ale tenhle nás láká. Dnes v deštivou neděli tam asi bude plno. Ráno měli posledních 5 vstupenek, takže jsme měli štěstí. Po půl desáté téměř neprší, vstáváme. Venku je 18, 5 stupně, nefouká to, dokonce i ta mlha se částečně rozplynula. Obrysy okolních kopečků jsou však stále zamlžené. Dnes nám to nevadí, vyhlídky v plánu nemáme.

 

Odjíždíme, cestou děláme ještě 2 krátké zastávky. Ta první je v Miletíně - jen tady se nechají koupit perníky Miletínské modlitbičky. Už jsme je jednou tady koupili, byly vynikající, tak si to musíme zopakovat. Je tu i pivovar, ten jsme však otevřený ještě nezastihli. Ani dnes ne. Otevírají až odpoledne.

Další zastávku děláme v pivovaru v Hořicích. I tady jsme již byli. Jenže mají nové tácky - jeden jsme získali včera u vodní nádrže Les království. Zjistili jsme, že tam mají různé příběhy, potřebujeme tedy i ty další tácky. Nakonec nám chybí jen jeden. Samozřejmě bez piva neodjíždíme.

Teď už musíme do Hrádku u Nechanic. Parkoviště je placené - 40,- Kč je docela rozumná cena. Ota, který internetu nefandí, tak samozřejmě má strach, zda nevytištěná vstupenka bude platit. Pořád má z něčeho obavy. Lidí je tady málo. Potvrdilo se mi, že na internetu zdaleka nenabízí všechny časy prohlídek. Bez problémů bychom si zvládli koupit vstupenky na 13,30 hod. Jen ta naše prohlídka je vyprodaná. U pokladny jsme se ujistili, že e-vstupenka v mobilu je naprosto vyhovující. Konečně je Ota klidný.

Tento romantický hrádek byl postaven ve stylu windsorské gotiky v letech 1838 - 1856 hrabětem Františkem Arnoštem Harrachem. Jednopatrový zámek je postaven na půdorysu písmene Y, na severní straně je parkově upravené nádvoří s kulatou kašnou. Na jižní straně zámku je parková terasa. R. 1945 byl zámek na základě Benešových dekretů prohlášen za státní majetek a od r. 1953 je zpřístupněn veřejnosti. Na zámku se natáčela řada českých pohádek. Nejznámější je Princ a večernice a Anička s lískovými oříšky.

Časově nám to vychází perfektně. Ani jsme dlouho nečekali. Jsme skupinka 24 lidi, což je fajn. Dokonce se může i fotit. V zámku jsou sbírky dobového zařízení i uměleckých předmětů, které hrabě přivezl z různých koutů Evropy, především z Itálie a Rakouska. Prohlídka trvá 45 minut a je zajímavá.

Kolem se rozkládá anglický park. Jdeme se tam samozřejmě také podívat. Jenže dnes je tam golfové hřiště, takže nic zvlášť zajímavého tam není. Jen kdesi uprostřed má být busta hraběte Harracha, ale tak daleko jsme nešli. Co nás nejvíc zaujalo, je zajímavá kulatá věžovitá stavba skrytá za hradbou. Dovnitř se dostat nedá. Je to vodojem, který byl postaven ve stylu romantické gotiky ve 2. pol. 19. století.

Máme hlad, ale nejdřív musíme jet natankovat. Už delší dobu máme jen jednu čárku na ukazateli nafty a Ota chce tankovat jen u OMV, takže až v Hradci Králové. Doufáme, že tam dojedeme.

Povedlo se. Pumpa je blízko Šimkových sadů, kam se chceme jít dnes podívat. Přeparkováváme na nedaleké parkoviště u Lídlu. Máme hlad, ale je nám jasné, že tady nikde neuvaříme. Vidíme KFC. Nikdy jsme tam nebyli, zkusíme to. Prý mají dobrá křidélka. Jenže jídlo si musíme objednat v automatu, tady nemůžu najít žádná křidélka, ani nic, co by nás zaujalo. Nějak s tím neumíme pracovat. Taky na to nemáme vhodné brýle. Až jsme ztratili trpělivost, také proto, že fronta za námi se zvětšuje.

Zhruba 15 minut je to do hostince Malý Růžek, kde čepují kvalitní piva malých pivovarů. Jdeme tam, snad cestou najdeme nějakou restauraci. Našli jsme, ale je vidět, že je už dlouho zavřená. Nakonec jsme došli do Malého Růžku. Jak jsme očekávali, nevaří tady, ale mají aspoň studenou kuchyň. Ota dává tlačenku, já naložený hermelin. Samozřejmě k tomu pivo. Mně padla do oka osmička IPA micra hazi z polského pivovaru Maryensztadt. Podle informace od výčepní si myslím, že mi bude chutnat. Je to jedno z nejdražších, ale zkouším to. Chutná mi moc, dokonce i Otovi. Ten si dal kyseláče dvanáctku crazy cown z nějakého pražského pivovaru a ležák 12 z pivovárku Na Kopečku ve Svitavech. Během občerstvení se kocháme vystavenými malbami našich státníků, umělců a dalších významných osobností, ale také si čteme malované vtipy. Je to tady moc hezké.

Odcházíme spokojení - najedení a ani žízeň nemáme.

 

Konečně se jdeme projít po městě. Ani spěchat nemusíme. Tady jsme byli v zimě, moc se nám tu líbilo. Ale chtěli jsme sem zajet v létě, když to tady kvete a je to vše zelené. Máme tedy v plánu navštívit hlavně dva parky. Nejdřív jdeme do Jiráskových sadů k soutoku Labe a Orlice. Procházíme nám známými cestami, okolo Novákových garáží, dětské železnice. Jdeme podle Labe. Na řece přibyly 3 sochy Průzkumníků vytvořených z hliníkových hadic. Má to vypadat, jako když kráčejí po hladině.

Pokračujeme okolo jezu Hučáku až do sadů. Je tady spousta květinových záhonů, navíc ve zdejším altánku hraje asi místní kapela jazz. Přicházíme akorát na pauzu. Jdeme se podívat k soutoku a pomalu zpátky. Ještě chvilku čekáme, než začnou. Mezitím začíná pršet. Po půl hodině odcházíme. protože se do mě dává zima. Navíc jazz, který hrají u nás v Plzni, je takový živější, veselejší. Tenhle nás bohužel tolik nezaujal.

Jdeme přes město opět nám známými místy. Jdeme po schodišti, kde jsou Zpívající stromy. V zimě nezpívaly, dnes slyšíme příjemnou melodii. Do Šimkových sadů to není daleko. Je to park plný rybníčků a lávek. Sem jsem se moc těšila. Ale v tom dešti jsem si to moc neužila. Ale i tak je tu hezky. Jsou tu vrby a ty mám moc ráda. V občerstvení na okraji parku k našemu překvapení točí pivo z plzeňského pivovaru Proud, nyní Elektrárna. Ale tohle pivo si můžeme dát doma, dokonce to Otovi ani nebylo líto.

Parkujeme jen kousek od parku. Ota už určitě může sednout za volant. Alkohol je určitě dávno pryč.

Je už po 6. hodině, je načase najít, kde přespíme. Objevila jsem na jihovýchodním okraji města parkoviště u lesního hřbitova. Jedeme se tam podívat. Je to velké přírodní parkoviště. Je dlážděné, jsou to vlastně 4 menší parkoviště oddělené zelení. Jsou tady i stolky s lavičkami. Proč je tak velké, nechápeme. Ale pro nás zcela ideální. Spíme na tom třetím, na předcházejících bylo vždy nějaké auto. Tady jsme sami. Tady by mohl být klid. Na Lesní parkoviště se každopádně půdeme podívat zítra.

Když jsme zaparkovali, uvědomili jsme si, že neprší. Aspoň mohu v pohodě udělat večeři. Jsme spokojeni, dnes to bylo fajn, tedy až na ten déšť. Ota to shrnul - po jednom horkém dni se zase výrazně ochhladilo a prší. To jsme zvědavi, jaké počasí nám připraví zítřek.

Večer už nepršelo, ochladilo se přiměřeně, v autě máme skoro 19 stupňů. Jen já nemohla vůbec usnout. Že by se zase měnil tlak a ráno nás vzbudilo sluníčko?

Na sever za dalšími rozhlednami - 9. den: Miletín - Miletínské modlitbičky; Hořice - pivovar JungBerg; Hrádek u Nechanic - prohlídka zámku; Hradec Králové - procházka městem, Jiráskovy a Šimkovy sady na mapě