Arles – antické divadlo (Théâtre Antique d'Arles)

Jednou z cenných památek v jihofrancouzském městě Arles, připomínajících období Římské říše, je zdejší antické divadlo. Nachází se - v těsném sousedství římské arény – v historickém centru Arles a patří k nejnavštěvovanějším památkám tohoto města. Přitom je potřeba hned na úvod přiznat, že za vstupné ve výši 3 € toho z dob antiky už moc neuvidíte nebo - přesněji řečeno - je dnes divadlo spíše lapidariem různých kamenných artefaktů a fragmentů někdejší výzdoby.

A přesto tato památka určitě stojí za návštěvu. Divadlo bylo postaveno koncem 1. století př.n.l., tedy těsně po založení zdejší římské kolonie. Předpokládá se dokonce, že stavba probíhala v letech 40 až 12 př.n.l. a jednalo se tedy o jedno z prvních kamenných divadel celého římského světa vůbec. Od roku 1840 se také nachází na seznamu francouzských historických památek a od roku 1981 je i na seznamu památek Světového dědictví UNESCO.

Divadlo bylo postaveno na vrcholu kopce Hauture a jeho tehdejší bohatá výzdoba svědčila o významu, který stavbě císař císař Augustus přikládal. Divadlo bylo zasvěceno bohu Apollonovi a předpokládá se, že svému účelu sloužilo ještě na počátku 5. století. V té době již církev ostře zakročila proti hercům a Pohanským divadelním show a použila antickou stavbu jako Kamenolom, odkud získala levný stavební materiál pro vybudování raně-křesťanské baziliky sv. Etienna.

Později – tedy zřejmě někdy mezi koncem 6. a počátkem 8. století - byla jedna ze stěn divadla využita jako součást městských hradeb a vznikla tzv. Rotlandova věž. Na části divadelní plochy se postupně objevily luxusní rezidence i Jezuitská kolej. Ve II. polovině 18. století zde ovšem byly povoleny archeologické práce a v roce 1828 se divadlo stává majetkem města. Vrátily se archeologové, kteří zde dokončily své dílo v roce 1860. Byla zde objevena slavná socha Venuše z Arles (dnes součást sbírek v pařížském Louvre), ale i busta císaře Augusta nebo socha boha Apollona (dnes v Muzeu starověku v Arles).

Divadlo bylo od počátku tvořeno třemi částmí; tedy půlkruhovým hledištěm pro diváky (cavea), scénou, kde se pohybovali herci, a dekorativní zdí, která stavbu formálně uzavírala. Cavea - s průměrem 102 metrů – pojala ve 33 řádách až deset tisíc diváků. Ti byli rozděleni podle společenského postavení. Je ovšem pozoruhodné, že naopak než jinde. Nahoře seděli bohatí a urození a dole lidé z nižších vrstev a orchestr. Samotná scéna byla dřevěnou plošinou 50 metrů dlouhou a 6 metrů širokou. Zadní stěna byla ozdobena na třech úrovních stovkou korintských sloupů (toto tvrzení je ale zřejmě básnickou nadsázkou, mnohé informační prameny hovoří o 27 korintských sloupech), z nichž se pouze dva dochovaly do současnosti. Ty bývají všeobecně nazývány Dvě vdovy. Na tuto stěnu byla pravděpodobně ukotvena stříška, která chránila jeviště před nepřízní počasí. V nikách této zdi se nacházely díla řeckého sochařství jako inspirace umělců (např. již zmíněná Praxitelova Venuše). Originály některých těchto soch dnes najdete v pařížském Louvru a zde by se měly postupně onjevit některé kopie.

V divadle v Arles se pravděpodobně hrály převážně tragédie, komedie a pantomimy, bez rozdílu, jestli se jednalo o hry římské nebo řecké. Tato představení se hrála převážně v rámci festivalů, uspořádaných na počest bohů a byla pro všechny zdarma. Herci byli výhradně muži a platilo zde rovněž pravidlo, že ženy a děti mohou do prostor divadla vstoupit jen v doprovodu dospělého muže. Tato památka je však živá i dnes. V novém hledišti totiž vždy v období letní sezóny (červen až srpen) zasednou diváci, aby se bavili při kostýmních hrách, divadelních festivalech nebo výstavních setkáních fotografů.