Arles – bazilika sv. Trofima (cathédrale Saint-Trophime d'Arles)

Jednou z "top" památek města Arles je nepochybně klášterní komplex s kostelem sv. Trofima. Nachází se přímo v centru města - na Náměstí Republiky (Place de la République) – kde nás po chvíli upoutá průčelí bývalé katedrály. Na první pohled se totiž chrám sv. Trofima, vklíněný mezi dvě novější stavby, jeví až nepatřičně nenápadný. Tento první dojem však trvá jen okamžik. Velmi rychle totiž každého uchvátí velkolepost a nádhera vstupního portálu, který možná nemá konkurenci v celé jižní Francii. Kostel Saint-Trophime je stavbou z období 11. až 15. století, která je – zejména díky figurální výzdobě chrámového portálu a klášterního ambitu Křížové chodby - všeobecně považována za jednu z nejkrásnějších ukázek románské architektury a hlavně sochařství vůbec. Chrám se nachází na místě raně-křesťanské baziliky sv. Štěpána z 5. století a jeho podobu doplnil v 15. století gotický chór.

V souvislosti se vznikem katedrály, jejíhož stavitele – bohužel – neznáme, si můžeme hned na úvod prozradit pár důležitých dat. V roce 250 se sv. Trofim stává prvním biskupem v Arles. Roku 1152 – kdy bylo Arles se svými 15 až 20 tisíci obyvatel druhým největším městem v Provence - jsou jeho ostatky převezeny z Alyscamps do nové katedrály, v které je roku 1178 korunován Fridrich Barbarossa císařem Svaté říše římské. To čeká v roce 1356 i našeho Otce vlasti. tedy Karla IV. Za zmínku stojí určitě I dvě slavné svatby, které zde proběhly: Ludvíka II. s Jolandou Aragonskou v roce 1400 a krále Reného s Janou z Laval roku 1455. V letech 1445 až 1465 proběhne přestavba románské apsidy na gotický chór. V roce 1801 se zdejší biskupství přestěhovalo do Aix-en-Provence a chrám je překlasifikován na obyčejný farní kostel. Roku 1882 je papežem Lvem XIII. povýšen na baziliku minor a od roku 1981 je zařazen do skupiny zdejších památek na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Typické pro středověké kostely tohoto typu bylo dlouhé období jejich výstavby. A Saint-Trophime určitě nebyl výjimkou. Proto dnes v románském chrámu z 11. až 12. století najdeme části stavby předchozí i části již gotické, vybudované ve 14. století,. Za nejstarší části chrámu jsou považovány apsida a transept, které byly postaveny pravděpodobně koncem 11. století. Loď a zvonice byly dokončeny ve II. čtvrtině 12. století. Kostel sv. Trofima byl kostelem poutním, protože byl první Zastávkou na Via Tolosa, jedné z hlavních poutních tras přes Francii do Santiaga de Compostela ve Španělsku. Byl také současně biskupským katedrálním stolcem, protože sídlem biskupa byl od úvodu 5. až do počátku 19. století. A hned je třeba dodat, že oblast Provence si vyvinula svůj vlastní unikátní románský styl. Kostel Saint Trophime ije nádhernou ukázkou tohoto regionálního stylu. Například, je postaven z kvádrového zdiva, což znamená, že používá přesně broušených kamenů a téměř žádnou maltu. Vzhledem k jejich potřebnému množství nebyla taková stavba žádnou maličkostí. Mnohé kameny jsou označeny kamenickými značkami.

Interiér kostela je sice méně zdobný než průčelí s portálem, ale určitě působí velmi impozantně. Vždyť hlavní loď je vysoká 20 metrů – tedy jako šestipodlažní budova – a je tak nejvyšší chrámovou lodí v Provence. Boční lodě jsou také vysoké a úzké, s valenou klenbou. Hlavní loď kostela Saint-Trophime se skládá z pěti polí a od bočních lodí ji oddělují vysoké arkády. Konstrukce je dvojúrovňová, v horní části se nacházejí okna. Přesto však celé trojlodí působí spíše temným dojmem. Nad křížením lodí se tyčí věž, což je společný rys mnoha provensálských kostelů. Tato hranolová věž dosahuje výšky 60 metrů (jiné zdroje ovšem uvádějí jen 42 m) a nahradila starou chrámovou věž na počátku 13. století. Její horní patro však bylo přistavěno až v 17. století. Východní část chrámu zakončují tři půlkruhové apsidy. Ta středová byla v 15. století přestavěna do podoby gotického chóru, takže zde až nepatřičně vynikají atributy gotické architektury, tedy lomený oblouk a žebra klenby. Zbytek kostela však zůstává převážně románským skvostem. Za pozornost určitě stojí - klasikou inspirované - korintské sloupy a tradiční použití akantových listů na jejich hlavicích.

Jak už bylo uvedeno v předchozím textu, skutečným klenotem chrámu sv. Trofima je západní portál. Velkolepost této expozice provensálského románského sochařského umění z let 1180 až 1190 ještě zvyšuje fakt, že je umístěn v horní části schodiště i to, že byl v roce 1990 rekonstruován za použití nových technik čištění kamene. Pokladnice románského sochařství nám zde představuje příběh Apokalypsy podle sv. Jana a evangelium sv. Matouše. Kristus je zde zobrazen majestátně trůnící v tympanonu, obklopen symboly evangelistů (anděl sv. Matouše, lev sv. Marka, býk sv. Lukáše a orel sv. Jana). Sami apoštolové sedí pod ním. Na levé straně portálu jde průvod vybraných křesťanů – včetně biskupů a kněžích - do nebe, zatímco na té pravé jsou hříšníci určeni peklu. Archanděl s mečem přitom těmto zatracencům blokuje vstup do ráje. Poslední soud bývá běžným tématem románských portálů, přesto je verze ze sv. Trofima originální a pozoruhodná. Výzdoba portálu rovněž zahrnuje řadu biblických scén a příběhů z Ježíšova dětství, například Zvěstování Panně Marii, Křest Ježíšův, Klanění tří králů, Tři králové před Herodem, Vraždění neviňátek nebo Útěk do Egypta.

Ve spodní části jsou - odděleny pillastry a sloupky z tmavého kamene - umístěny sochy světců spojených s historií města Arles. Tyto vertikální panely jsou možná nejkrásnější částí celého portálu. Na levé straně jde o sv. Bartoloměje, Jakuba st., Trofima, Jana Evangelistu a Petra, na pravé pak sv. Filipa, Jakuba ml., Štěpána, Ondřeje a Pavla. Základny sloupů vedle portálu jsou vyzdobeny sochami lvů, Samsona a Dalily a Samsona se lvem. Najdeme zde také různé dekorační prvky jako jsou pilastry nebo akantové a palmové listy. Portál je ve své podobě inspirován antickým triumfálním obloukem a vliv antického umění je patrný i ze stylizace postav a rostlinných motivů celé výzdoby. Dekorativní použité motivy se vztahují k tématům Starého zákona a postavám sv. Trofima a sv. Štěpána.

A protože se snažím, aby moje články pomáhaly hlavně skutečným zájemcům o dané místo nebo konkrétní památku, přidám pro ně na závěr ještě pár informací k jednotlivým částem chrámu, jeho výzdobě a mobiliáři.

Románská část chrámu : V křížení lodi se zvedá kopule, nad kterou se tyčí robustní románské zvonice. Věž má tři patra, přičemž první dvě podlaží jsou zdobena pilastry, třetí pilastry s korintskými hlavicemi. Hlavní loď je jednou z nejpůsobivějších ukázek románské architektury v Provence. Je 40 metrů dlouhá, 15 m široká a 20 m vysoká. Celá loď se vyznačuje obdivuhodnou pravidelnosti a krásnou klenbou na sloupech s korintskými hlavicemi. Předpokládá se, že součástí chrámové lodě je i pole o délce 15 a šířce 9 metrů, které bylo již součástí starší stavby. Totéž se týká také krypty.

Gotická část chrámu : Stavební úpravy kostela si vyžádalo množství do něj přicházejících poutníků. Proto vzniká nový prostorný gotický chór, jehož stavba byla zahájena kardinálem arcibiskupem Pierrem de Foix roku 1454 a dokončena o deset let později. Současně vzniká i soubor kaplí, např. kaple sv. Ondřeje (14. stol., dnes kaple Duší v očistci), kaple sv. Petra (15. stol., nyní Kaple sv. Antonína Paduánského) a Královská kaple s žebrovou klenbou (rok 1620, výzdobu financoval arcibiskup Laurens). V interiéru chrámu najdeme také několik kusů gotického mobiliáře, který však není vždy původní a byl sem doplněn až v rámci regotizace Henrim Antoinem Révoilem a Azgustem Veranem z 19. století.

Tapiserie a obrazy : Vystavené tkané nástěnné tepiserie neboli gobelíny pocházejí ze 17. století a nezapřou svou vlámskou inspiraci. Jsou – od roku 1902 – památkově chráněny a zobrazují výjevy ze života Panny Marie (Neposkvrněné početí, Korunovace, Oplakávání Krista, Zvěstování a Navštívení Panny Marie, Narození Páně a Klanění tří králů. Celý chrám je také vyzdoben mnoha obrazy, z nichž nejpozoruhodnější jsou tři plátna (1614) vlámského malíře Louise Finsona (Ludovicus Finsonius). Nachází se na nich Kamenování sv. Štěpána (dvojdílný obraz na triumfálním oblouku mezi lodí a presbytářem), Klanění tří králů (součást oltáře v kapli Králů) a Zvěstování Panny Marie neboli Andělská zdravice (v severním transeptu). Za pozornost stojí i plátno se zobrazením sv. Trofima (Jean Baptiste Maria Fouque, 19. stol.), zemský sněm biskupů pod záštitou Panny Marie a sv. Etienna (malba na dřevě, anonym, 16. stol.) nebo dva obrazy s tématem Neposkvrněného početí (Philippe Sauvan, 18. stol. resp. Trophime Bigot, 1635). V kaplích najdeme ještě několik zajímavých obrazů ze 16. století, jejich autory však neznáme.

Raně křesťanské sarkofágy a hrobky : Tři raně křesťanské sarkofágy jsou v kostele umístěny od 19. století. První z nich pochází ze 4. století a památkou je od roku 1903. Má dvouřadou výzdobu v sedmi obloucích a trojúhelníkové štíty. Druhý sarkofág je vyroben z carrarského mramoru, pochází rovněž ze 4. století a v chrámové kapli sv. Genesia se nachází od roku 1832. Je na něm zobrazen přechod Židů přes Rudé moře a památkově chráněn je také od roku 1903. Třetí sarkofág je součástí oltáře kaple Božího hrobu, kam byl umístěn v roce 1804. Jedná se o sarkofág finančníka jménem Paulus Geminus, působícího v Arles i ve Vídni, a pochází z počátku 5. století. Je vyroben opět z mramoru z Carrary a je zajímavý svým unikátním vzhledem, kdy jeho výzdoba je rozdělena do tří výklenků s pilastry. V tom středovém vidíme vousatého Krista s křížkem nad hlavou, v pravém sv. Petra a v levém sv. Pavla. Mezi památky patří až od roku 1964. V kapli Božího hrobu se nachází hrobka kardinála Pierra de Foix (+1464) a právníka Roberta de Montcalm de Saint-Veran (+1585), předsedy provensálského Parlamentu. V kapli Králů se nachází hrobka arcibiskupa Gasparda Laurense od sochaře Jeana Dedieu.

Sochy a kazatelna : V kapli Božího hrobu – nad Geminovým sarkofágem – se nachází kamenné sousoší s deseti postavami Ukládání do hrobu ze 16. století, památkově chráněné od roku 1840. Kristovo tělo, ležící na plášti (v popředí), obklopují – mimo jiné - sv. Josef, Nikodém, Panna Marie, Marie Salome, Máří Magdaléna a sv. Jan. V kapli sv Genesia se nachází – kromě sarkofágu a basreliéfu s Nanebevzetím Panny Marie z kostela karmelitánů – i další klenot chrámového interiéru. Je jím krásná bílá mramorová socha Panny Marie Milostné s Ježíškem. Socha pochází z roku 1619 a jejím autorem je janovský sochař Leonardo Mirano. Socha je přitom památkou až od roku 1998 a původně byla umístěna v kostele Saint-Honorat. Cennou sochařskou prací je i - v kapli Králů se nacházející – polychromovaná mramorová Kazatelna, která je dílem sochaře Emanuela Lisboners Carvalha z roku 1780. Za památku byla Kazatelna ovšem uznána až v roce 1981.

Vitráže : Devět vitrážových oken mělo být na konci 19. století upraveno - v rámci Revoilova ambiciózního programu - dle návrhu malíře skla a restaurátora Didrona, proslaveného zejména prací v Marseille a Montpellier. Z důvodu nedostatku finančních prostředků byla však dokončena pouze okna tři, a to v roce 1877. Vidět na nich můžeme například Pannu Marii, sv Trofima, sv. Štěpána nebo sv. Honorata.