Arles – Náměstí Forum s kavárnou Vincent Van Gogh (la Place du Forum á Arles)

Starobylé náměstičko v centru jihofrancouzského města Arles je příkladem pomíjivosti hmotné i duchovní. Původní fórum římského města je – krom jména náměstí – zcela zapomenuto a vše se zde točí jen a pouze kolem výborného prodejního artiklu, dnes tolik populárního holandského malíře a jednouchého blázna Vincenta Van Gogha. Pro Francouze - patrioty bývá ještě přidáván provensálský básník Frédéric Mistral nebo sochařka Mireille Férigoule. V místě, kde se potkávali a diskutovali významní římští občané, se dnes tlačí davy turistů, aby si vyfotily slavnou žlutou kavárnu Terrace a sebe u Mistrovy sochy. I já jsem si zde přišel jako účastník Jiráskova tlustopisu Proti všem, když jsem se – čelem k masám – zajímal spíše o poslední zachovalé fragmenty pupku antického města než o informaci, na které židli Mistr sedával a který záchodek patřil mezi jeho nejoblíbenější.

Zdejší fórum vzniklo – coby ekonomické a politické centrum správy města - koncem prvního století před naším letopočtem a ve středověku se stalo obchodní burzou. Na rozdíl od druhého městského fóra (cryptoporticos – viz. https://www.turistika.cz/mista/arles-podzemni-chodby-les-cryptoportiques) bylo toto zřejmě hned od prvopočátku přístupno veřejnosti a jeho velikost byla postupně zdvojnásobena. Své současné rozměry získalo náměstí, na kterém se od roku 1500 pořádaly pravidelné "zemědělské" trhy, v osmnáctém století. V následujících řádcích si přiblížíme, čím toto náměstíčko prošlo v uplynulých několika stoletích.

Náměstí bylo tržnicí, zaměřenou zejména na zeleninu, ovoce, léčivé rostliny, obilí a dřevo. Místem, kde se nacházela jedna z nejstarších křesťanských staveb v Arles, tedy kostel Saint –Lucien, jehož závěr apsidy je zde stále viditelný. Od roku 1684 (nebo 1693) zde stála Gibertova ubikace pro pracovníky, kteří se nechali najmout na práce v době sklizně. Později se zde také konaly býčí zápasy. V 18. století se náměstí stávalo „Pracákem“, protože každou neděli se zde setkávali lidé hledající práci s těmi, kteří jim ji mohli poskytnout. V období Revoluce získává náměstí Maratovo jméno a ze známých důvodů toto pojmenování dlouho nevydrží. Také Maratův pomík zde stál jen necelé čtyři měsíce. Někdejší Náměstí bylin (Place aux Herbes) se definitivně mění na Forum obecním usnesením, přijatým v roce 1876. Ve všech těchto časech si však Place du Forum udrželo svou roli obchodního centra. Ta se však už dnes spíše změnila ve funkci centra turistické zábavy i když hotely Forum a Nord Pinus zde soutěží o své klienty jako před stoletím.

Dnes je toto náměstí považováno za nejpředraženější místo v Arles a zlé jazyky dokonce tvrdí, že jeho současná podoba nákladně vznikla jen a proto, aby se Japonci měli kde fotografovat. Něco na tom možná bude, ale pevné přesvědčení mnoha lidí, že kdo v Arles nekráčel ve Vincentových šlépějích, jako by tu nikdy nebyl, zůstává. A pro nás ostatní musí být dostačujícím lákadlem skutečnost, že celé náměstí Place du Forum lemují historické budovy ze 16. (severní strana) až 19. století. Nejpozoruhodnějším architektonickým prvkem jsou zde však fragmenty antického chrámu, postaveného v prvním století našeho letopočtu a o tři století později přestavěném, které jsou zachovány na fasádě Hotel Nord Pinus. Najdete zde dva žulové sloupy, kladí s architrávem, vlysem a římsou. Otvory na vlysu pocházejí z někdejšího nápisu, vzdávajícímu čest císaři Konstantinovi.

A zcela na závěr alespoň pár slov o budově nejznámnější a nejfotografovanější, tedy o „Van Goghově žluté kavárně“ Café Terrace, kterou tento umělec zvěčnil - a následně proslavil – na svém nočním obraze z roku 1888 (olejomalba se však dnes nachází v holandském Otterlo). Budova s kavárnou, která dnes nese Van Goghovo jméno, byla později nákladně přestavěna tak, aby svou podobou co nejvíce odpovídala té z obrazu šíleného Holanďana. Vznikla tak vlastně pouhá replika - a do jisté míry i karikatura - původní stavby, kde vám už dnes ani absinth nenalijí. Přesto je od rána do noci obležena fanoušky Vincenta van Gogha, kteří chtějí alespoň na malou chvíli spočinout na místě, dýchajícím atmosféru zbožňovaného umělce.

A tím se nám pověstný kruh uzavírá. Forum zůstává fórem. Jen místo Římanů se zde v současnosti scházejí lidé celého světa a v zahrádkách mnoha zdejších kaváren a restaurací diskutují nad šálkem kávy nebo sklenkou koňaku o radostech i starostech všedního života i největších problémech vesmíru. A protože se drtivá většina z nich tvářila velmi spokojeně, je to tak zřejmě v pořádku. Přes všechny své výhrady mohu toto místo i Van Gogha jen vřele doporučit.