Arles – římská aréna (Amphithéâtre d'Arles)

Více než padesátitisícové historické jihofrancouzské město Arles, ležící v departmentu Bouches-du-Rhone, je vlastně někdejší starou galskou osadou, nacházející se mezi oblastmi Provence a Languedoc a později také jedno z hlavních římských měst celé Galie, vybudované okolo roku 30 př.n.l. Z tohoto období se v Arles v Dobré kondici zachovalo několik velmi cenných (i světové dědictví si všimlo) – a dnes samozřejmě zpoplatněných (vstupné je vždy ve výši 3 - 4 €) – památek.

Jednou z nich je i oválná gladiátorská Aréna, která byla vybudována pro dvacet (možná i 25) tisíc diváků a v současnosti patří k nejzachovalejším v celé Evropě. A sběratelé japonského stylu (projet a hlavně vyfotit co nejvíce památek UNESCO) si budou moci hrdě odškrtnout na Seznamu další položku. Hrdý římský amfiteátr s věží, která zde zůstává od dob, kdy sloužil jako pevnost, dnes nabízí nejkrásnější Výhledy na Arles. Předpokládá se, že stavba vznikla v období let 80 př.n.l. až 90 po Kristu a je považována za nejvýznamnější památku starověké římské kolonie, kterou můžeme obdivovat ještě dvě tisíciletí po jejím vzniku. Amfiteátr na vrcholku Hauture vykazuje – stejně jako aréna v Nimes – všechny klasické rysy tohoto typu stavby, vycházející z podoby právě dokončeného římského Kolosea. Tedy nepřeberné množství přístupových chodeb, ústřední kolbiště obklopené terasami a - tentokrát dvouúrovňové – arkády. Amfiteátr v Arles se tedy skládá z šedesáti polí na dvou úrovních, horní zastřešující část již neexistuje. Na každé úrovni se Kruhové galerie střídají s vertikálními pasážemi.

Amfiteátr v historickém centru města je celkem 136 metrů dlouhý a 107 metrů široký. Přibližně dvacet tisíc diváků bývalo rozmístěných ve 34 řadách tribun arény. Kromě gladiátorských bojů mohli vidět i cirkusová vystoupení nebo různé lovecké scény, většinou za využití bohatých dřevěných dekorací. Tento chrám her pak zůstává funkční až do konce římského impéria a historické záznamy ukazují, že byl využíván ještě v roce 550. Na konci 6. století zde vzniká městská pevnost se dvěma stovkami domů a dvěma kaplemi. Jeho podobu také doplnily čtyři věže a v podobném stavu se amfiteátr prokazatelně nacházel ještě v roce 1516. A vlastně až na konci 18. století dochází k prvním – zatím jen administrativním – změnám. Ty skutečné změny proběhnou až v letech 1825 – 1840, kdy zde proběhnou první městské slavnosti, první býčí zápasy (odtud název Arenas) a dojde i k archeologickým průzkumům a ke zbourání všech domů v amfiteátru. Od roku 1840 je pak římský amfiteátr zařazen mezi francouzské historické památky a od roku 1981 je i soušástí Seznamu světového dědictví UNESCO.

Největším současným technickým problémem arény je spodní voda. Díky práci odborníků a velkým investicím je snad již – alespoň na delší časový úsek – vyřešen. Dnes je římský amfiteátr určitě nejnavštěvovanější památkou ve městě, je však také místem konání mnoha výstav, býčích zápasů nebo divadelních představení a hudební vystoupení. V letní sezoně pak bývá - každé úterý a čtvrtek – místem, kde jsou oživeny staré římské zvyky i gladiátorské hry. A nesmíme zapomenout ani na to, že aréna v Arles je i dlouhodobou inspirací a múzou mnoha umělců. Stačí jmenovat například malíře Vincenta van Gogha a Pabla Picassa nebo fotografa Edouarda Balduse.

Zajímavou tradicí jsou býčí zápasy v Arles. Nejedná se totiž většinou o klasickou koridu španělského typu, ale spíše o závody mezi člověkem a býkem z Camargue. Úkolem matadorů v bílém je sejmout kokardy z rohů býka. Viděl jsem přípravu mladých kokardistů na tuto atrakci a stálo to za to. Některé možná potěší fakt, že z býků, kteří jsou při koridě (vstupné od 30 do 85 €).zabiti, se připravují vynikající klobásy. A probíhá zde ještě jedna atrakce, kterou jsem – bohužel – neviděl. V rámci místních folklorních slavností se z krasavic ve zdejších krojích volí nejpůvabnější dívka Provence.